Zkouška kvality vztahu: Cítíte se osamělí?
"Takhle je mi asi souzeno se cítit?", říkávala si často Tonya. "Vdaná, ale osamělá?."
Její muž trávil denně dlouhé hodiny v kanceláři a práci si nosil i domů. A když zrovna nepracoval, chtěl trávit čas sám. Říkal pokaždé: "Potřebuju pár minut pro sebe", což ve skutečnosti znamenalo: "Neotravuj mě, nic po mně nechtěj a jdi někam pryč."
"Uvědomila jsem si, že pro něho nejsem v podstatě nic víc než nájemná síla. Vykonám příslušnou práci, nebudu se ti plést do cesty, nebudu od tebe nic zvláštního požadovat a budu vděčná za každé příležitostně utroušené slovo chvály."
Tonya se časem úplně vzdala naděje, že by si její manžel všiml. Uvědomila si, že mezi nimi něco není v pořádku. "Na moje jemné náznaky vůbec nereagoval." A tak jednoho dne, po sérii mužových dlouhých pracovních dnů a po nich následujících pracovních nocí a poté kdy se k ní choval, jako kdyby v podstatě vůbec neexistovala, se Tonya odstěhovala z domu. Sice jen do vzdálenosti několika mil, ale to na razanci jejího činu nic neměnilo.
Manžel šel do sebe, popřemýšlel o svých zvycích a došel k závěru, že žít se dá i jinak. Poprosil Tonyu, aby mu odpustila jeho netaktnost a nedostatečně projevovanou lásku. Slíbil jí, že se bude ze všech sil snažit být opravdovým partnerem. A teď, o dva roky později, Tonya prohlašuje: "Teď už mám manžela, jaký má být. Osamělá se už necítím."
Výzkumy dlouhodobých vztahů ukázaly, že čtvrtina v nich žijících lidí se cítí dlouhodobě osamělá. Jen osm procent lidí z této čtvrtiny považuje svůj vztah za zdravý.
Levine, 2000
Zdroj: 100 tajemství uspokojivých vztahů, nakladatelství Portál
Komentáře
Takto bych odpověděla před nedávnou i dávnější dobou. Postupem času jsem zjistila, že žádné finanční zajištění nemůže nahradit to, co očekávám od vztahu a -spíše - jak k tomu vztahu přistupuji - a ještě nejlépe vyjádřeno, jak přistupuji sama k sobě. S partnerem již spolu nejsme, začala jsem na sobě pracovat a začínám si ( po dvou letech bez něho) sama sebe vážit. Veškeré materiální pohodlí mi bylo velmi příjemné, ale k ničemu. Byla jsem nešťastná, protože jsem nežila naplněným vztahem. Zároveň jsem si uvědomovala, že mé neštěstí nesouvisí jen s tím, jak se ke mě chová partner...
Dnes si myslím, že velmi záleží na tom, jak dokážeme naplnit život sami sobě a pokud na tuto cestu vkročíme, přijde po nějaké době do cesty někdo, kdo tu naši ženskou půlku doplní (pokud jsme sami; pokud nejsme, i ten vedle nás časem ocení naši změnu, kterou ovšem neděláme kvůli němu, ale kvůli sobě...). Je hezké, když někomu někdo jiný dokáže naplnit život, ale vždycky je to jen na chvíli, na tu chvíli prvotního okouzlení a souznění. Myslím že vztah je opravdu o doplnění a naplnění než o vyplnění a dá velikou práci se vyrovnat s tím, že to postupem času není již tak kouzelné. Opravdová láska je bohužel o velmi bolestivé a tvrdé práci a růstu každého z obou a v lepším případě o růstu vzájemném.
Bylo by spíš lepší si o tom popovídat než o tom psát, protože to co bych chtěla říct je velmi osobní zkušenost a žádná obecná pravidla nebo doporučení podle mé zkušenosti neexistují.
Přeji hodně síly k naplnění vlastního štěstí a života a neztrácejte naději - jste důležitá - a žijete!
Hanka
Po roce jsem se rozešla s o čtyři roky starším klukem než jsem já, je to hrozně skvělej kluk, vyhovoval mi povahově ze všech partnerů úplně nejvíce, ale bohužel mi vubec nevyhovoval jeho životní styl... Hodně kouří, chodí denně do hospody a hulí trávu. Při rozchodu hrozně brečel a přemlouval mě, ať mu dám šanci, že se kvuli mě změní...
Jenže já jsem se s ním rozešla, kvůli jinému klukovi kterého jsem potkala, který sportuje jako já, nekouří a nepije jako já. Je moc fajn, máme si o čem povídat. Ale vadí mi na něm, že je hrozný puntičkář, působí jako pan dokonalý.... neustále kouká, jestli nemám třeba někde na oblečení nějaký smítko, nebo zda mám šňůrky u mikyny vyrovnané, zda mám pořádně vyžehlené oblečení, a to o sebe dbám(zdravě) ,jak v oblékaní, tak i sportuji, párkrát měl i připomínky na mé břicho, které není zrovna moc hezký. On má vypracované tělo, je fakt hodně pohledný a studuje VŠ.(Pro mě to není všechno.
jsem s ním přes měsíc, ale mám pocit že ho skoro vůbec neznám, nemá na mě moc času, často hraje fotbal a je pořád ve fitku.
Začal mi strašně chybět bývalý přítel.... Často se s bývalým přítelem scházíme, a objímáme se, je mi nádherně v jeho objetí, a chtěla bych se k němu vrátit. Nikdy mi nemluvil do toho jak se oblékám, miluje mě takovou jaká jsem. Pořád ho miluju. Scházíme se spolu, ale nespíme spolu (měla bych výčitky, že podvádím toho druhého, ale hrozně bych s bývalým přítelem chtěla i spát,musím se vždycky držet na uzdě). Pořád na něho myslím.
Současný přítel neví o mých citech k bývalému přítelovi, a bývalý přítel neví o tom že někoho mám. Nejsem schopná mu to přiznat...Protože ho miluju a nechci aby se na mě vykašlal.
Bývalý přítel není tak krásný, ani nemá tak vysoké vzdělání jako současný, ale mě to vubec nevadí, to pro mě není důležité.
Už nevím co mám dělalt, byla jsem i u psycholožky, která mi poradila,abych nechala bývalého přítele a abych rozvíjela vztah s tím novým... Protože bych jednou v životě byla chudák, kdybych měla za partnera někoho, kdo chodí do hospod a pije denně pivo. Je pravda, že takhle v životě nechci nikdy dopadnout. řekla jsem mu to, tvrdí, že by mi nic takového nedělal, že mě nechce ztratit a zklamat...Jenže jeho otec je uplně stejný.
Jsem hrozně nešťastná už nevím co mám dělat, mám do toho ještě před maturitou (za tři neděle maturuji). Mamka mi pořád říká, jaké je to terno, když si tenhle kluk vybral zrovna mě,že je krásný chytrý... Po jeho boku mě také nutí se snažit udělat přijímačky na VŠ,a nutí mě to jít kupředu. Když to u bývaleho přítele mě to nenutí, protože má učňák a už pracuje.
Rozum mě táhne k současnému přítelovi a srdce k bývalému příteli.. Nevím co mám dělat. děkuji vám moc za odpověď předem.
děkuji Vám za Vaše milá a poučná slova, která mně říkají, že je třeba se vymanit z údolí probrečených večerů a probdělých nocí a začít na sobě pracovat. Jen jsem si nebyla jistá, zda to co cítím a co zamýšlím je ten správný směr. I Vám přejí jen samou pohodu. Přítelkyně.
- Odpovědět
Pošli odkaz