Za Kelty na Velký Blaník

20.8.2008 00:00
Cestování

K vrcholu Velkého Blaníku, který je svými 639 metry výraznou a z mnoha stran viditelnou dominantou kraje, vystoupíme od silnice a cyklistické stezky mezi Louňovicemi a Načeradcem po červené turistické značce. Výšlap trvá zhruba asi půl hodiny. Počítejte s tím, že místy je poměrně strmý. Lesní cesta zpočátku vypadá, že po ní až na vrchol dojedete autem, ale pozor však! Jednak je to zakázáno a jednak se autem na vrchol skutečně nedostanete. První zdání klame.

Pokud bychom pokračovali po asfaltové silnici mírným stoupáním mezi oběma Blaníky směrem na Načeradec, narazíme vlevo v lese na další prostorné parkoviště. Najdeme ho snadno. Nachází se před odbočkou na nevelkou obec Lesáky.

Na temeni Velkého Blaníku jsou kupy kamenů a takzvané Rytířské skály, které nápadně připomínají jakousi dávnou rozbořenou stavbu. Dříve se vysvětlovalo, že jde o pozůstatky středověkého hradu, nejnovější zkoumání však ukázalo, že jde o málo znatelné zbytky dávného halštatsko-laténského hradiště, staré více než 2000 let.

Dovolím si jen stručně připomenout, že halštatská doba či kultura je pojmenována podle významného naleziště v rakouském městě Hallstattu neboli "Halštatu". V době této kultury, datované do období let 750 až 500 př. n. 1., přešla doba bronzová v dobu železnou, takže proto se jejímu počátečnímu období také někdy říká "starší doba železná". Podle dnešních názorů se na vytvářen této kultury zejména v mladším období podíleli Keltové; s velkou pravděpodobností ovšem možná už dříve. Nejvýznamnějším obdobím rozvoje keltské kultury je však laténská doba či kultura, která je časově shodná s mladší dobou železnou, s počátkem přibližně v roce 500 př. n. 1. a koncem mezi rokem 100 př. n. 1. a začátkem nového tisíciletí. Během této doby se nejvíce projevila keltská umělecká i řemeslná dovednost. Keltové se z původní oblasti horního Rýna a horního Dunaje stěhovali do nových míst svého dalšího působení. Například do Čech přišli kolem 4 století př. n. 1. A ještě si pro přesnost a úplnost dovolím připomenout původ označení "laténská", které tato doba dostala podle osady LaTene na břehu Neuchátelského jezera ve Švýcarsku.

Původní hradiště na vrcholu Velkého Blaníku nebylo příliš rozlehlé. Odhaduje se, že zabíralo plochu pouze o rozměrech zhruba 125 x 175 metrů, ale protože jeho tvůrci zakomponovali dřevěnou stavbu a obranný systém velmi důvtipně do okolních terénních stupňů a skalních útvarů, šlo o velice složité opevnění. Vrcholovou plošinu obepínal příkop, který je zřetelný jako jakási mělká škarpa. Východiskem dvou linií hradeb byly Rytířské skály. Vnitřní hradba chránila vrchol, vnější se táhla níže ve svahu a byla mnohem mohutnější.

Postavte se zády k Rytířským skalám tak, abyste se dívali přibližně směrem ke vchodu na rozhlednu. Jistě uvidíte nápadné kamenné meze - jsou to oba valy a příkop původního opevnění. Meze vznikly rozvalením opevnění. Keltové totiž kladli kameny volně na sebe a zeď opevnění zpevňovali dřevem. Kameny se uchovaly, dřevo pochopitelně nikoli.

Zastánci rozsáhlé přítomnosti Keltů v Čechách a především keltského ovlivněni naší dávné minulosti upozorňují, že Keltové vycházeli z přesvědčení, že ke komunikaci i kontaktu mezi člověkem a bohy dochází ve volné přírodě na rcholcích kopců, také u pramenů, u studánek, jezer či dokonce v močálech a rašeliništích. Velký Blaník byl prý přímo předurčen k tomu, aby si jej k takovému účelu Keltové vybrali!

Dodnes je viditelný z širokého okolí. Stal se dominantou rozsáhlé oblasti. Kolem hory protéká Blaníce, v loukách se nějaké ty mokřiny zcela jistě najdou, kopec sám je porostlý buky (jenže jak tomu bylo v dávné minulosti před více než 2000 roky?). Skutečně tedy svatyně? Anebo přece jen hradiště či sídliště? Jenže Keltové budovali spíše velká sídliště, nepoměrně větší, než jaké by se vešlo na vrchol Blaníku. Antičtí autoři jim dali latinské pojmenování "oppidum" neboli "město", což vzhledem k rozlehlosti a především uspořádání bylo zcela na místě. Za soustavou rozsáhlého systému kamenných hradeb se rozkládala obytná část s domy, stavěnými podle přesného plánu uspořádání ulic, na nejvýznamnějším místě stálo sídlo vládce (akropole), a zpravidla tam byla také svatyně (nemeton).

Podstatné rovněž je, že keltská oppida byla vybudována v blízkosti důležitých kupeckých cest. Podle tohoto pravidla by však oppidum mělo stát dál odtud, na kopcích nad vzdáleným Miličínem či Voticemi, kudy od dávnověku vedla jedna z frekventovaných kupeckých cest, spojující sever a jih. Kolem obou Blaníků nebo v jejich blízkosti totiž významnější obchodní cesta nevedla. Příliš to tedy nepodporuje myšlenku, že na Blaníku kdysi existovalo větší hradiště.

Takže tedy svatyně. Avšak pro koho? Pro obyvatele tehdejších nevelkých osad v okolí? Anebo pouhé strážní stanoviště vojenských hlídek bez jakéhokoli náboženského či dokonce mystického účelu?

Spojitost s keltským osídlením krajiny je zřejmá. Zdá se však, že s větší pravděpodobností šlo o jakési kultovní shromaždiště. Jenže opravdu asi jen obtížné zjistíme, jak to se stavbou na vrcholu Velkého Blaníku skutečně bylo a jakému účelu sloužila. O tom, že existovala, nejsou však dnes už žádné pochybnosti.

Zdroj: Pavel Toufar - Česká Sibiř - Tajemnou českou krajinou, nakladatelství Start

Související články

Indiánské léto pod Kunětickou Horou

28.8.2008 00:00

Putování za pastýřem

23.7.2008 00:00

Tajemství zdraví druidů

7.6.2000 00:00

Přírodní místa síly

16.4.2000 00:00

Přidat komentář

 
* *