Katedrála Notre-Dame v Paříži

Zde trávili své noci. Lékaři jim udíleli rady blízko kropenky u samého vchodu do baziliky. Navíc právě sem přešla Lékařská fakulta konat svá zasedání po té, co opustila ve XIII. století Universitu, aby žila nezávisle, a sídlila tu až do roku 1454, do doby svého posledního shromáždění, svolaného Jasquesem Despartsem.

Katedrála je nedotknutelným asylem lidí pronásledovaných a hrobem proslulých. Je městem ve městě, intelektuálním a morálním jádrem aglomerace, srdcem společenské aktivity, apoteózou myšlenky, vědění a umění.

Kvetoucí a bohatou ornamentikou, rozmanitostí námětů a výjevů, které ji krášlí, naprosto celistvá a velice různorodá, tu naivní, tu vznešená, zůstává věčně živou encyklopedií všech středověkých znalostí. Tyto kamenné sfingy jsou tak v prvé řadě vychovateli a učiteli.

Tento národ ježatých chimér, pitvorných a groteskních figurek, maskaronů, hrozících chrličů - draků, strig a přízraků -je staletým strážcem pradávného dědictví. Umění a věda, kdysi soustředěné ve velkých klášterech, unikají z dílny a přibíhají do chrámu, šplhají na zvonice, na vížky, na opěrné oblouky, zachycují se na klenutí, oživují výklenky, přeměňují chrámová okna ve vzácné drahokamy, zvonovinu ve zvučné vibrace, a v radostném vzletu svobody a výrazu se rozbíhají po portálech. Nic není laičtějšího než exoterismus tohoto učení! Nic není lidštějšího než tento nadbytek obrazů originálních, živých, svobodných, rušných, malebných, někdy neuspořádaných, vždy však zajímavých; nic není dojemnějšího než tato mnohočetná svědectví o každodenním bytí, o zálibách, o ideálu a instinktech našich otců; a především není nic poutavějšího než symbolika starých alchymistů, umně předávaná skromnými středověkými sochaři. V tomto ohledu je Notre-Dame v Paříži chrámem mudrců a nesporně jednou z nej-výtečnějších ukázek, a jak praví Victor Hugo, "nejuspokojivějším útulkem hermetické vědy, jejímž úplným hieroglyfem byl chrám Saint-Jacques-la-Boucherie".

Alchymisté XIV. století se tu setkávali jednou týdně, o dnu Saturnově, buďto u velkého portálu nebo u portálu Svatého Marcela, popřípadě u malé Červené Branky, celé zdobené salamandry. Denys Zachaire nás poučuje, že tento obyčej byl dodržován ještě v roce 1539 "o nedělích a svátečních dnech"; a Noěl du Fail říká, že "v Notre-Dame v Paříži bylo velké shromáždění takových akademiků*.1 Tam, oslněni malovaným a zlaceným žebrovím,2 sbíhajícím se klenutím, tympanony s pestrobarevnými figurami, předkládali výsledky svých prací, rozvíjeli řád svého bádání. Tam se vyslovovaly pravděpodobnosti, tam se diskutovalo o možnostech, tam se na místě studovala alegorie krásné knihy a nejrušnějším okamžikem těchto schůzek byl temný výklad mysterijních symbolů.

Zdroj: Fulcanelli - Tajemství katedrál