Reklama

Řádění Viru Marburg

Děs z toho, co zažil, je
pro profesora Adriana Dusého stále ještě živý. V Angole se
nejednou díval přímo do očí smrti, která nechává své oběti v
mučivých bolestech vykrvácet. Virus Marburg, tak se jmenuje
zabiják, který má na kontě už 311 lidských životů. "Část mé duše
bude mít už navždy jizvy," prohlásil jihoafrický mikrobiolog po
návratu z Angoly.

Tři týdny tam v provincii Uíge z pověření
Světové zdravotnické organizace (WHO) pomáhal bojovat proti
šíření viru Marburg. Jeho zpráva shrnující poznatky z Angoly
otřásla i otrlými novináři, napsala agentura DPA.


Obsahuje stížnosti na nedostatek karanténních stanic, mluví
se v ní o nedůvěřivém a znejistělém obyvatelstvu a absenci
politické vůle vlády čelit krizi. Pomocné organizace, úřady a
armáda prý dávají veřejnosti rozdílné signály. "Systém kontroly
infekce se v Angole zhroutil, v důsledku čehož jsou spousty lidí
vystaveny nákaze," konstatuje Dusé. Injekční jehly se podle něj v
Angole používají opakovaně a není tam vypracován ani praktikován
žádný vhodný postup likvidace infikovaného zdravotnického
materiálu. A tak se v něm prohrabují psi a prasata, které nakonec
také čeká bídná záhuba.


"Za 25 let své profesionální kariéry jsem ještě nikdy neviděl
tolik smrti jako za posledních šest týdnů. Během jednoho týdne
zemřelo 28 dětí," vyprávěl švýcarský lékař Gian Meyer. Odjel z
Angoly před týdnem a teď se v Jihoafrické republice snaží
vyrovnat s těžkými zážitky. "Situace (v Angole) je výbušná, je
absolutně děsivá," řekl listu The Star. Takřka neuroticky se
tento lékař od pobytu v Angole vyhýbá tělesnému kontaktu s
ostatními lidmi, napsal deník. Strach z nákazy smrtelným virem se
u Švýcara hluboce zakořenil.


Když odebíral v Angole tkáňové vzorky z mrtvých těl, nosil
jakýsi kosmický skafandr, trojvrstvé rukavice a dýchací masku.
Při potvrzení nákazy musel nutit rodinné příslušníky zemřelého do
karantény. To nebylo u lidí absolutně znejistělých téměř 30 lety
občanské války nic jednoduchého. V paměti uvízla Meyerovi
vzpomínka na případ novorozence, jehož matka zemřela den po
porodu. Sirotka se ujaly ženy ze sousedství, které ho střídavě
kojily. Po pár dnech dítě zemřelo, soucitné ženy také. Virus
Marburg, proti němuž nejsou léky ani očkování, se přenáší stykem
s tělesnými tekutinami nemocného.


Zdroj: ČTK

Reklama
Reklama

Komentáře

Jirka (Po, 7. 5. 2007 - 17:05)
Dobrý den : Pokud mohu komentovat dva nám nejznámější a zároveň nejnebezpečnější viry jakými jsou Ebola a Marburg,tak musím bohužel s obdivem říct, že je až nezkutečné jak jsou tyto viry dokonale vraždící.Mají jen jednu a to podstatnou chybu.Jsou tak smrtící, že se nedokáží dostatečně rozšírit jako třeba AIDS.Dřív než se virus stačí dostatečně rozsšířit,tak své hostile zabije.Myslím si,že je jenom otázkou času kdy i tuto slabinu viry odstraní a to tím, že se budou přenášet kapénkovou formou.Potom to bude opravdu špatný.
tiza (Čt, 10. 7. 2008 - 22:07)
A je to tu!Virus je v Evropě!
Babča (Pá, 11. 7. 2008 - 00:07)
Patogeny nejvyššího stupně ochrany při jejich výzkumu a práci s nimi.Děti,to byla slast,manipulace pomocí robotických rukou,2 vakuové obleky,dejchák se dvěma nezávisle na sobě pracujícími oběhy,troje speciální rukavice,při každém čurání svlíkačka a 2 hodinová dezinfekce,takže lépe pustit to do skafandru,tři sekce s vlastním klimatizačním systémem,detektory...děti,děti,kdepak ty časy jsou včudu,byly zlaté,dnes je to bída.
Reklama