Za divokou přírodou do Divoké Šárky

Vzhůru do minulosti 
Cesta vede hlubokou soutěskou podle potoka a snadno se tu lze v představách vrátit do doby kamenné, kdy se tudy toulali mamuti a nosorožci, anebo se vcítit do role krásné bojovnice Šárky, která podle pověsti právě zde vlákala do pasti statečného Ctirada. 
Už čeští vlastenci sem pořádali pouti a naši pradědečkové sem s rodinou chodívali na nedělní výlety. Tramvají do Pobaby a pak pěkně pěšky nejprve Tichou, potom Divokou Šárkou až k dnešnímu Džbánu. Tato přehradní nádrž je ale až z padesátých let. První část cesty bychom si dnes mohli ušetřit, protože tudy až k zastávce Jenerálka projíždí linka městského autobusu, ale i tak je jednodušší začít procházku od opačné strany, parkoviště u MacDonaldu nad nádrží Džbán, a vrátit se z Jenerálky autobusem. 
Už od MacDonaldu na Evropské třídě je jasně vidět první cíl a kóta hodná dobytí, ploché temeno Kozákovy skály, kde se rozkládalo v 8. století slovanské hradiště. Mělo velmi strategickou polohu a bohaté archeologické nálezy naznačují, že patřilo k nejdůležitějším ve středních Čechách. Dnes jsou však jeho valy již jen stěží rozeznatelné a návrší zůstává holé. Pokud počasí dovolí, je to vhodné místo k pouštění draků.

Na svařáka a na zdraví! 
Další cesta od přehrady Džbán směrem do divoké temné soutěsky vede ke koupališti, které patří k nejkrásnějším reminiscencím na první republiku v Praze. I když jev zimě samozřejmě nepřístupné, svou malebností láká, abychom si ho uložili do paměti na léto. Zlí jazykové tvrdí, že voda ve dvou bazénech, která je přiváděna z potoka, během roku svou teplotu nemění a zůstává pořád ledová. Optimisté to popírají, ale pravda je taková, že zřejmě opravdu jde o nejstudenější koupání v Praze. Zcela to však vyvažuje krásné okolí a příjemné občerstvení, které nabízí jak stánek, tak nedaleká restaurace Dívčí skok, dříve Veselíkův mlýn. Veselíkovi dříve vlastnili velkou část Šárky a byl to někdy ve třicátých letech minulého století jejich nápad, změnit rybník u mlýna v koupaliště. Vděčíme jim i za vybudování nedalekého hostince, který vítá hladové a žíznivé návštěvníky dodnes. Zarámované jídelní lístky na stěnách stylového interiéru sice nabízejí vybrané dobroty doslova za pár krejcarů, ale nenechte se mýlit. Jde jen o autentickou vzpomínku na první generaci majitelů. 
Příjemná restaurace je o víkendech otevřena po celý rok, společenský ruch se však dřívějším dobám nevyrovná, Konaly se tu různé společenské akce, hrála živá hudba a tančilo se. To vše sem přitahovalo stovky návštěvníků, kterým nevadilo ujít kus cesty pěšky.

Protáhnout pořádně nohy 
Cesta pokračuje dále kolem bývalého Čertova mlýna dál až na Jenerálku. Cestou lze narazit ještě na jednu zastávku s možností občerstvení, kde si lze zakoupit buřtík a opéct vlastnoručně nad ohněm a konečně n konci cesty, U Jenerálky je autobusová stanice, která nabízí možnost návratu do civilizace, Turistické značky zase lákají k pokračování procházky Šáreckým údolím až k Vltavě do Pobaby. To je ale už na každém, jak se cítí i kolik má času.

Zdroj: Plus