Duchovní cesta

Přednáška Alžběty Šorfové - téma: Zlomový rok 2009 (Poznámky)

2009

KOMPLETNÍ VÝŽIVA PRO VAŠE TĚLO
7 denní kurz hubnutí zdarma - registrace na www.snama.cz/dieta NEJDE JEN O HUBNUTÍ, ALE PŘEDEVŠÍM O KVALITÍ VÝŽIVU ORGANISMU

Nežárli směšný anonyme...hihi

Klementinko, to se ptáš opravdu dobře naší moudré Yossarian. Co ta už poradila lidem ....

No pravda je, že tohle já jsem nikdy nazažila, tak nevím co to obnáší ....

Možná proto, abych o něm páru měla, proto se ptám moudrých lidí a zajímají mě jejich názory.
Víš co, mojí babičku neřeš. Ty nevíš, jak to bylo a co jsme všechno prožili. Podle mě by jí bylo dávno lépe v království nebeském, než ležet bezmocně na posteli a dělat pod sebe. Je to můj názor.

Ale kdybyste jí tam dali, tak ano......a ty řešíš jestli je správné s duchovního hlediska nechat babičku umřít žízní jo???Myslíš že stačí jednou za den dát napít??Jsi hloupá Klémo jako obvykle

Proč řešíš duchovno, když sama o něm nemáš páru ?

Moje babička neumřela žízní, i když poslední dny už byla v nemocnici. Každý den tam za ní někdo z rodiny chodil a dávali jsme jí napít a krmili jsme jí.

Já vím že o to nejde ......ale je reálné, že když ty budeš sobecká, tak takové budou pak tvoje děti......a fakt ti nevadí, že by třeba tvoje vlastní babička umřela žízní??mě teda jo

Naopak Yosko, ty jsi nepochopila můj dotaz. Tady nejde o to, já se o někoho postarám a na oplátku se někdo postará o mě. Tak to totiž vůbec nemusí fungovat.

COže Pampeliško??Já psala o ustavech , kde se lidi pohybují a jsou soběstační..tam to bylo super pro mě......tohle jsou ležáci vydaní napospas druhým .....cizím lidem.

A to píšeš Ty, která si bobyt v ústavech tak chválila? Asi to nakonec nebylo tak růžové, co?

Klementinka to stejně nepochopila ...hihi

A vy nevíte jak to dnes vypadá v ústavech ??Jak tam ty lidi moří hladem a žízní ,aby se nepodělali a oni to nemuseli uklízet ??Takový konec bys babičce přála Klementínko??......když tak uvažuješ ty, jistě tak budou uvažovat tvoje děti...no nezávidím ti takový konec.

koukněte na tohle, ale nelekněte se: http://straseni.kompletne.cz/baf.php?page=straseni&kolo=7&od=1068

Děkuji za názory ! a hezký den!

Klementinko,
jistěže máme možnost volby, jen si málokdy uvědomujeme, že tím, že volíme, musíme také přijmout zodpovědnost za následky, které naše volba přináší. Ty následky jsou vždy k našemu užitku, ať už volíme jakkoli, i když to z pohledu člověka právě si je odžívající, tak nevypadá. My totiž posuzujeme vždy z hlediska těla, protože je to tělo a emoce s ním související, s nímž se ztotožňujeme.
Jaký smysl měla péče tvé maminky o babičku ti konkrétně říct nemohu, na to jsou tu povolanější, ale smysl určitě měla. Mohu se pouze obecně domnívat, že, ačkoli její tělo bylo namáhavou prací poškozeno, její duše si s sebou nese velký užitek. Jaký, to ví ona (ta duše).
Stále se ptáš, zda je to z duchovního hlediska správně obětovat svůj osobní život. A já odpovím zase stejně...pokud si maminka do toho života přinesla úkol pečovat o svoji nemohoucí maminku (tedy předpokládám, že to byla její maminka), pak si také vybrala podle ní ten nejlepší způsob, jakým se tohoto úkolu zhostí. Ona zvolila osobní celodenní péči. Že mohl být ten způsob jiný? Ano, mohl. Přinesl by s sebou ale jiné následky, jiné zkušenosti a jiný užitek. Menší nebo větší? To není možné takto posuzovat. Vždy je tu příčina, následek, a to celé je "pouze" zkušenost. Je zbytečné ptát se, zda dobrá nebo špatná. Prostě taková, jaká byla potřeba prožít.

V téhle situaci jako v každý jiný je dobrý poslouchat sebe. Nechtěla bych žít s pocitem, že se obětuju, že to dělám protože...cokoliv.
Naplno by to potom ovlivnilo moje chování a byla bych nešťasná.
Asi bych si řekla: stalo se to, co teď? Budu se o něho starat a budu to dělat svobodně a bez reptání. Bude to těžký a bude to zlý, ale já ho prostě nemůžu a nechci nikam dát. Nikdo mu nedá to co já. Je rozhodnuto.
Nebo - na to nemám, vidět jeho utrpení, jeho bezmoc. Nedokážu být jen doma a zahodit svou práci ktrou mám tak ráda, nechci žít s pocitem, že o něco kvůli němu přicházím a nechci žít s pocitem, že se o něj nestarám dobře, tak jak bych měla a tak jak bych chtěla. Prostě to nedokážu.
Zařídím mu život v ústavu, kde o něj budou pečovat, kde na něj budou mít čas a zařízení.
O chvilky s ním nepříjdu. Budu za ním jezdit ve volných chvílích a lásku pro něj vždycky budu mít. Je rozhodnuto.
Každé rozhodnutí můžeš časem změnit:-)

díky Mandy, máš pravdu, je to zbytečné mít z něčeho strach, jenže..
Když máš možnost volby, myslím zrovna ten příklad se starým nemohoucím dementním člověkem, je to z duchovního hlediska správně obětovat svůj osobní život?. To bych chtěla vědět.

Proč mít strach z něčeho, co stejně přijde.?
Žádnou neochvějnou víru v karmu nepotřebuju, ani ty ne, Klementinko. Stačí vědět, že život který žiješ je spravedlivý. Že všechno co se ti v životě děje je zasloužené a správné. A že ty špatné události a zážitky jsou pro tebe potřeba a přišly v pavý čas.

Myslím jako ze strachu právě z té karmy.