Sám sobě nepřítelem
Sebepoškozování v klinickém slova smyslu představuje kategorii, která má sociální kontext a sociokulturní pozadí. Zacházení s lidským tělem je determinováno sociálními okolnostmi a rituály, které mají kulturní a sociální význam. Tyto okolnosti rozhodují o tom, které zásahy do lidského těla lze pokládat za konvenční normu (např. tetování nebo piercing) a které již mají charakter sebepoškozování v patologickém slova smyslu.
Budeme charakterizovat termíny, které se vyskytují v odborné literatuře a popisují patologické sebepoškozující chování. Je zřejmé, že sebepoškozující a suicidální chování se odlišuje, ale toto odlišení nebývá vždycky v klinické praxi snadné.
Automutilace představuje sebepoškození, kde nejčastější motivace vyplývá z psychotické poruchy a sebepoškození může mít symbolický význam. Příkladem je automutilace zaměřená proti části těla (např. ruce, genitáliím, očím, jazyku) symbolicky vyjadřující patologické pocity viny a sebepotrestání při těžké depresi. Bizarní automutilace se mohou vyskytnout u pacientů trpících schizofrenním onemocněním. Automutilace se může také vyskytnout jako vedlejší produkt neobvyklých sexuálních praktik sadomasochistického charakteru nebo u osob s poruchami osobnosti v zátěžových situacích, jako je např. trestní stíhání, pobyt ve vězení, nedobrovolná hospitalizace, a může mít účelový charakter.
Sebepoškozování je termín, který je nejčastěji spojován s vědomým, záměrným, často opakovaným sebepoškozováním (sebezraňováním) bez vědomé suicidální motivace, v němž dochází k narušení tělesné integrity, bez závažného letálního dosahu. Nejčastěji jde o řezná poranění kůže, zápěstí, předloktí, hřbetů rukou, škrábance, vyřezávání znaků do kůže. K sebepoškození bývají používány ostré předměty, např. žiletka, sklo. Další formou sebepoškození je popálení, např. cigaretou nebo zapalovačem. Uváděné motivy pro sebepoškození jsou rozličné, nejčastěji uváděným motivem bývá pocit vzteku na sebe samého, úleva od napětí, někdy též přání zemřít. Sebepoškozování je považováno za jeden ze znaků narušené osobnosti, nejčastěji hraničního charakteru. Někteří autoři ovšem sebepoškozující chování koncipují spíše jako návykovou poruchu (addiction) než jako znak specifické poruchy osobnosti. Do okruhu sebepoškozování bývá zahrnováno i předávkování léky, které je opakováno a není u něj patrný přímý suicidální motiv. I když v sebepoškozujícím chování můžeme nalézt apel na okolí, nebývá snaha o získání pozornosti okolí jediným motivačním mechanismem.
Syndrom záměrného sebepoškozování představuje širší pojetí sebepoškozujícího chování, které je vydělené z kategorie suicidálních pokusů a zahrnuje sebepoškozování jako specifický patologický projev u poruch osobnosti (hraniční, histrionské, disociální, mnohočetné poruchy osobnosti), nebo u pacientů s poruchami příjmu potravy (zejména mentální bulimie) a pacientů závislých na návykových látkách.
Syndrom pořezávaného zápěstí má charakter sebepoškozování, v němž dominuje pořezávání, typicky na zápěstí a předloktí, které nemá vědomý suicidální motiv. Popisuje se, že afektivní projevy, které provázejí sebepořezávání, mají specifickou dynamiku a průběh. Pacienti prožívají tenzi a dysforii. Sebepořezání vede k úlevě a k opakování tohoto jednání. Osoby, které se pořezávají, mají snahu proti tomuto jednání bojovat, ale při snaze ovládnout se prožívají napětí, dysforii a vztek, afektovou kombinaci, která vede k opakování sebepoškozujícího jednání.
Předávkování léky představuje neindikované, nepřiměřené nebo nadměrné užití dávky léků bez zřetelného suicidálního úmyslu. Předávkování bývá často opakované. Může jít o léky, které byly pacientovi předepsány nebo které patří někomu z rodiny, ale i takové, které náhodně najde v domácí lékárničce.
Zdroj: Koutek, Kocourková - Sebevražedné chování, nakladatelství Portál
Komentáře
Miluji krev!!!
Držím palce
Ahoj... chápu to, co jsi udělala. Já jsem si taky nemyslela, že bych to někdy dokázala udělat, ale jednou ta slabá chvilka přišla... bylo to ze zoufalství... několikrát jsem se snažila přestat, ale je to jen horší a horší... rány jsou delší, hlubší a častější... Je to závislost a pak už ani člověk nemusí mít k tomu důvod...
Buď ráda, že netoužíš po "tom" znova... Je to tak jedině dobře. Co ti můžu poradit, vyvaruj se všemu ostrýmu- když budeš mít vztek, depresi nebo jenom "chuť" tak se třeba vykřič, vyběhni někam ven, mlať do zdi nebo třeba mačkej plastovou láhev... Převeď svůj vztek ve fyzickou sílu a uvidíš sama, že se ti uleví... Pokud by ses chtěla na něco zeptat, nebo si jen popovídat:
numbgirl"seznam.cz
Fakt si už přijdu jako blázen. A jít s tím k doktorovi a hlavně o tom mluvit, to to radči napíšu - kdyby tak byl nějaký psychiatr po netu:-). Stává se mi to tak 1-2x do měsíce, možná to má spojitost s hormony, je to většinou tak kolem 10tého dne od začátku menstruace. Bojím se,že to časem neovládnu a taky bych řekla,že se to zhoršuje. Když tak mi napište mail jestli někdo má něco podobného, celkem bych si o tom napsala. Díky. (roxxi"seznam.cz)
Sebepoškozování je nemoc a není to normální!!!
Léčit se, léčit se a nejlépe se zavázanýma rukama za zády, aby jste se nemohli pálit, řezat a já nevím, co ještě!!!
ve spondeii jsem stazovala a tebe opravdu neznam. asi jsi nejaky teenager, ktery chce pomahat. to je fajn, ale vydavat se za odbornika je nezakony a muzes tim lidem ublizit
Dejte se dohromady, zapoměnte na to, co vám život dluží a začnete přemýšlet o tom, co vy dlužíte jemu!!!
Každý táhneme nějaký svůj kříž a je jen na nás, zdali se pod jeho vahou zlomíme nebo na sobě zapracujem, abychom jeho tíhu unesly:))
Všem držim palce a přeju hodně sil!!!
- Odpovědět
Pošli odkaz