Odpusťte svým rodičům
Vzdáme-li se výmluv na různá selhání rodičů, bude náš život mnohem bohatší; na základě výzvy, kterou nám adresuje svět, v němž hraje svou roli zlo a utrpení, budeme moci prožít zajímavý život skutečně dospělého člověka.
Ale pokud (v obecnějším pohledu) dovolíme společenským vědám svádět vinu za mytické výzvy lidského života na rodiče, setrváme v nedospělé společnosti a budeme muset trpět mnohými symptomy kultury, která není dost zralá na to, aby se vyrovnala se stinnými stránkami života.
Dalším ziskem naší schopnosti zbavit naše rodiče a další rodinné příslušníky odpovědnosti za náš osud je možnost vytvoření uspokojivého vzájemného vztahu, což není pro duši jistě zanedbatelná věc. Negativní a patologické uvažování o rodině nás vzdaluje od jejích ostatních členů a my tak přicházíme o příležitost obohatit jejich prostřednictvím svůj život.
Cesta k nim vede někdy přes odpuštění. Takto navázané spojení bývá v určitých situacích jen neurčité a volné, jindy je však velmi pevné a hluboce nás uspokojí. Rodina by si zajisté vedla lépe, kdybychom všichni skutečně dospěli a sami za sebe čelili věčným výzvám lidské existence a odpovědnost za svůj život vzali výhradně do svých rukou.
Svalováním viny za své archetypální utrpení na rodiče se ocitáme ve stojatých vodách ustrnulého, neměnného vzorce chování. S rodiči zůstáváme svázáni, nikoli však už kvůli závislosti, ale právě kvůli svalování viny. A přitom nás z tohoto statického stavu může vysvobodit i docela nenápadné směřování k vlastnímu způsobu žití.
Zdroj: Thomas Moore - Kniha o lásce a přátelství - nakladatelství Portál
Komentáře
Dobře, když jsem tak nevzdělaná, prosím, poraďte mi vy ostatní, vzdělaní, kdo to víte, co znamená nick Yossarian?
Zjevně to mi to ona sama nedokáže vysvětlit takové spodině, jako jsem já. :o) Tak prosím opatrně, aby to přeblaflo mé pouze mírně nadprůměrné IQ. Děkuji.
Máš pravdu , je to jako neznámej les a třeba v noci, to nevědomí, zasutý problémy i křivdy a je daleko vhodnější nechat se z něj vyvést, zorientovat se, než bloudit sám-sama a opuštěnej-opuštěná...
A k tvýmu dotazu :
Už jsem pár lidem pomohl vyvést je z neznámýho lesa jejich podvědomejch i vědomejch hnutí...
Rodicum odpustit? Nesmysl asi, vzdy, kdyz sem jim odpustil dostali ze me prachy. Boli to, ale neodpoustim a hlavne nemuzu jim zapomenout, ze mi zpusobili psych. trauma, ktereho se jentak nezbavim a sem na vse sam, ani partnerku nemam.
Pozice oběti je nerozšířenější psychická porucha na světě. A nejnebezpečnější. Není z ní východiska, pokud se v ní člověk zabydlí....
Už ,koukám, má i tema, který se věnuje jen jí...
Chcete bejt jako ona, dejte na ni....
Vot takij zakon...
Jsou to hlubinný procesy, Marku a tedy na hlubinně psychologický praktiky a jejich alternativy. Vypovídáním se na Doktorce se to zvládnout nedá....
Nicméně, zkus začít tím voláním - píšu o něm někdy před časem ( snad v týhle rubrice...)...a uvidíš, co to vyvolá...
Jukni do podobnejch příspěvků co běžely během měsíce...
To, ze me psychycky znicili, udelali ze me trosku, bezdomovce, pak cloveka, ktery se musi hnad za penezma ackoli je este mladej a mel by studovat, to jim mam odpustit? Psychycke vydirani? Ne to nejde!!!
Přesně tak Maro,tak jak to napsal Tom.Jsou chyby a chyby.Jana a spol. asi nezažili pravé rány od těch od kterých čekáme vřelou lásku a pochopení, u kterých bychom měli najít oporu atd. atd. Takoví, co je trápí jen to, že s nimi otec nekomunikoval tak jak by si představovali neví nic o psychickém týrání či fyzickém týrání.My jim to můžeme jen závidět.Maro čas už nevrátíme a já to beru asi tak, že rodiče si nevybíráme.Ale život jde dál. Já neodpustím otci to co mi udělal-nikdy!! To vím. A ať mi ještě někdo chvíli vykládá, že jen chyboval.To je mi k smíchu...
Vzpomínám stále, ale neteskním. Sama jsem ke svým dětem mnohem vřelejší, objímám, chválím a zajímám se o jejich problémy. Škoda, že už některé věci nejdou vrátit.
Můžu se zaptat Jani, co je to za tu východní léčebnou metodu??
To zní strašně zajímavě, moc Ti děkuji za vysvětlení a určitě na to juknu (((-
A některé věci jak tady už bylo zmíněno odpustit nejde!
Díky mému "SKVĚLÉMU DĚTSTVÍ"mám zpackaný život.
Byli dny,kdy jsem své rodiče nesnášela za to,že jsem se narodila.
Nebo jsem se sama sebe ptala:"PROČ JSEM SE NENARODILA V JINÉ RODINĚ,ŽE BY MI BYLO LÉPE.."
Někdy si přeji,abych tady už nebyla.......
Nikdy mi nedala najevo lásku, naopak. Tak ať jí teď po mně nechce. Jakou si mě vychovala, takovou mě má.
Beatrix má pravdu. Až opravdu dospějete, odpustíte rodičům. Jen aby vaše děti neměly stejný problém!
Jasně že to neodpouštěj Dano, táta by potřeboval pořádně přes hubu a přes koule taky a ne odpustit, tady ty dementy neposlouchej, Natura píše všude jen prázdný fráze a o životě neví nic, žije na forech.
- Odpovědět
Pošli odkaz