Proč je u člověka dětství tak dlouhé?

Studie amerických vědců publikovaná v Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS) uvádí, že člověk roste tempem, které se spíše blíží plazům než savcům. Ačkoli toto zjištění není nijak nové, stále není známá příčina tohoto dlouhého dětství.

    Tento jev se snaží vysvětlit několik hypotéz. Například zde jsou biologické příčiny: matky by nemohly dětem po odstavení od kojení dodávat nezbytné kalorie, kdyby děti rostly příliš rychle. Anebo příčiny kulturní: složité techniky nezbytné pro přežití lidských bytostí vyžadují tak dlouhé učení, že to zpomalilo a prodloužilo dospívání. Třetí scénář, který podporují mnozí biologové, hovoří o tom, že vývoj lidského mozku, největšího mezi savci, vyžaduje v době dětství takové množství energie, že by organismus byl nucen volit mezi výživou mozku a těla a dávat přednost šedé hmotě před tělesným rozvojem.

    Právě poslední hypotézu spojenou s metabolickými nároky naší bohaté šedé hmoty mozkové testovali američtí vědci, kteří se snažili zjistit, zda se doba dětství shoduje s dobou nejvyšších energetických požadavků mozku. Vědci zkoumali několik desítek dětí obou pohlaví pomocí pozitronové emisní tomografie (PET), která umožnila zjistit metabolickou aktivitu mozku.

    Získané údaje ukázaly, že nejvíce cukrů spotřebuje dětský mozek ve věku pěti let: denně 167 gramů u chlapců a 146 gramů u děvčat. V obou případech to jsou téměř dvě třetiny toho, co spotřebuje bazální metabolismus. A je to téměř dvakrát více, než “spálí“ mozek dospělého jedince. Není na tom nic podivného, jestliže víme, že v tomto období života nastává skutečné bujné množení spojů mezi neurony: dítě se učí ovládat tělo, jazyk, vytvářet logické souvislosti, plánovat činnost atd.

    V pěti letech je tedy mozek jakýmsi požíračem glycidů. A v pěti letech je také růst dítěte nejvíce zpomalen. Od narození normální dítě stále roste, avšak stále méně rychle. Po pátém roce věku začne růst rychleji a v pubertě pak nejvíce. Vědci dokázali, že se spotřeba glycidů v mozku snižuje, když růst znovu odstartuje: mozek potřebuje už méně kalorií, protože to nejdůležitější bylo vykonáno a energie nyní může být věnována na růst těla.

    Tato fakta odpovídají scénáři energeticky náročného mozku, zůstávají však nejasnosti ohledně způsobu, jakým tento mechanismus vznikl. Charakteristika vlastní druhu homo sapiens, tedy zpomalené dětství, vznikla během vývoje jeho předků, vývoje poznamenaného několika energetickými revolucemi. Ať už jde o vzpřímenou chůzi, energeticky úspornější způsob pohybu ve srovnání s chůzí po čtyřech, začlenění masa do jídelníčku, vaření potravin, lov ve skupině a se zbraněmi, faktorů, které přispívaly k “bujení“ našeho mozku je mnoho a zatím není možné přesně určit roli každého z nich.