Reklama

Nemocní rakovinou tančí tango

Nemocniční ticho náhle přetnou tóny tanga. Na onkologickém oddělení nemocnice Tornú v Buenos Aires zřízenci přesouvají na verandu Carlu na lůžku a Maríu na pojízdném křesílku. První páry začínají tančit. Neobvyklá scéna v metropoli tango argentino je součástí péče o pacienty. Hudba a tanec mírní deprese, kterými nemocní trpí, cituje agentura DPA doktorku Marielu Bertoliniovou.

Radost při tanci je možná nejlepším prostředkem proti depresím a možná má také blahodárný vliv při léčbě, věří doktoři. Nadace Tango argentino proto už několik měsíců posílá do městské nemocnice své instruktory. Někteří pacienti se sami odváží vstoupit na parket, jiní přihlížejí. Přítomni jsou i příbuzní, zdravotní sestry a lékaři.

Vlastně to byla myšlenka jedné pacientky, říká lékařka. "Silvina se rozhodně chtěla naučit tančit tango a my jsme tohle její přání rozhodně nemohli odmítnout," podotýká.

Čtyřicetiletá Silvina trpí už tři roky rakovinou. Až donedávna se pouze s velkými obtížemi udržela na nohou. Díky tanečním hodinám se nyní opět může vydávat na velmi krátké procházky. Podobně je tomu s ostatními nemocnými.

"Tango pro mě znamená život. Moji rodiče velmi rádi tančili, ale mě kroky nechtěli naučit," říká Silvina se spokojeným úsměvem na rtech. Pacienti tančí nehledě na horké argentinské léto a při teplotě až 35 stupňů Celsia jim na čelech vyrážejí krůpěje potu.

Reklama

Nejde o dokonalý styl. Nejdůležitější je tělesné teplo, náklonnost a přátelství, které pacienti při tanci pociťují. Potěšení z tance se přenáší do celého těla, usnadňuje komunikaci mezi pacienty i mezi nimi a lékaři. Při tanci se rozplývá odstup mezi lidmi, ale vzájemná úcta se násobí, tvrdí učitel tance Guillermo. Carla sice nemůže vstát z nemocničního lůžka, ale pokaždé je na místě. Těší se z hudby a pozoruje tanečníky.

"Silvina dnes poprvé nechtěla přijít, protože se cítila příliš unavená, slabá," říká její druh Luis. Přesto nakonec přišla a nechá se vést Guillermem po parketu. Oči má zavřené a poddává se hudbě. K prvním tanečním kroků se zdravotní sestrou se odvážil José. Kyslíková láhev, pomocí níž může dýchat, stojí přímo uprostřed parketu. Po chvíli si José vyčerpaně sedá, hrdě se ale dívá po přihlížejících, kteří mu tleskají.

"Většina pacientů zde tráví poslední dny svého života a my se snažíme, aby to pro ně bylo co možná nejvíce snesitelné," uvedla doktorka Bertoliniová. "Tanec jim na okamžik dává zapomenout na jejich nemoc a vlévá jim nové životní síly." Po hodině a půl hudba umlká a v nemocnici opět vládne ticho. Pacienti se nicméně vracejí na své pokoje o něco radostnější a s očekáváním dalších dnů.

Zdroj: ČTK

Reklama

Komentáře

Reklama