Potřebují zuby dodávat fluor? Je to bezpečné?

Ferdinand Frede- rick Henri Moissan jej oddělil elektrolýzou roztoku hydrogenfluoridu draselného a kyseliny fluorovodíkové. V roce 1906 za to dostal Nobelovu cenu za chemii a zanedlouho po návratu ze Stockholmu v Paříži zemřel. Dodnes není jasné, zda jeho náhlou smrt nezpůsobily experimenty, při kterých používal platino-iridiové elektrody a teploty -50 °C.

K přírodní výrobě fluoru dodnes slouží minerály kazivec nebo fluorapatit a další jeho přírodní sloučeniny. U nás se ve velkém nevyrábí, ovšem USA a Kanada ho ročně průmyslově připraví na pět tisíc tun a ve Velké Británii se vyrobí na dva tisíce tun za rok. Výroba je obtížná, stejně jako následné uchování plynu. K tomu se používají tlakové nádoby pokryté vrstvou teflonu a izolovaný fluor se většinou spotřebovává na místě výroby při následné organické syntéze.

V lidském organismu je tento toxický nekovový prvek, který znají chemici jako velmi reaktivní zelenožlutý plyn, obsažen především v zubech a kostech. Zvyšuje sice jejich tvrdost, ovšem za cenu pružnosti. Až do 90. let minulého století se po desetiletí léčila osteoporóza, neboli řídnutí kostí, fluoridy, známými sloučeninami fluoru. Výsledkem ovšem byla nikoli menší, nýbrž naopak větší křehkost kostí. Syndrom vyvolaný fluorovými tabletami, zvaný kostní fluoróza, byl nakonec nebezpečnější než osteoporóza, proti které byly tablety masově předepisovány. Jako často v dějinách medicíny se čert vyháněl ďáblem a léčená nemoc byla nahrazena nemocí ještě horší.

Vztah fluoru a zdraví zubů byl známý od přelomu 19. a 20. století. Existoval předpoklad, že vytvrzuje a chrání zubní sklovinu, ovšem v oblastech s vysokým výskytem fluoridů v pitné vodě se objevovala onemocnění zubů, která nikde jinde neexistovala, hlavně nepřirozeně bílé zuby s tmavými skvrnami a citlivou sklovinou. Tato tzv. zubní fluoróza se vyskytuje především při vyšším příjmu fluoru během vývoje zubů.  V rozporu s tím byly během 20. století prosazeny „výhody“ fluoru pro prevenci zubního kazu.  Ačkoli dodnes nebyly a ani nemohly být stanoveny žádné spolehlivé nejedovaté hladiny fluoridů, podařilo se lékařům a politikům úspěšně vytěsnit stinné stránky fluoru a zdůraznit nadějné aspekty. Šlo to doslova na ruku stoupající konzumaci rafinovaného cukru, který má devastující důsledky nejenom na zdraví zubů, jak jsme popsali v knize Zdraví v ohrožení - Hořká pravda o sladkém cukru.

Zubní kaz se od 20. let minulého století stal takřka lidovou nemocí, a místo aby byla učiněna přítrž nebezpečnému, žádostivostí po sladkém a silnými hospodářskými silami poháněnému trendu, zdálo se mnohem jednodušší zvyšovat přísun fluoridů. Začalo to v USA hlavně prostřednictvím pitné vody, kterou začali roku 1945 v Michiganu fluorizovat. Dnes dostává přes 70 procent amerických občanů vodu s příměsí fluoru z vodovodního kohoutku. V celém světě se fluor přidává do zubních past a potravin, ovšem také do soli. V Německu a dalších západoevropských zemích dnes upouštějí od této nucené medikace skrze pitnou vodu a sázejí na spolupráci rodičů. Rozhodující odborná společnost dětských lékařů kupodivu často doporučuje, aby se dětem od prvního roku života předepisovaly fluoridové tablety. Zubní lékaři ve většině západních zemí jsou v otázce příjmu fluoridů zdrženlivější, varují před zubní fluorózou a doporučují jen lokální použití v podobě zubní pasty, gelu nebo laku.

Rudolf Steiner hovořil v roce 1920 o zubech ve zcela zvláštní souvislosti a upozorňoval především na to, že fluor doslova oblbuje. Uveďme si část z přednášky, pronesené jeho obvyklým osobitým způsobem:
„Proto se musíme ptát: Co tedy vlastně zuby nasávají? - V podstatě totiž nasávají, pokud mohou, fluor. Zuby nasávají fluor, jsou to aparáty na sání fluoru. Člověk totiž potřebuje ve svém organismu docela malá množství fluoru, a když je nemá - ano, zde musím říci něco, co vás možná bude šokovat - potom se stane příliš chytrým. Stane se příliš chytrým. Získá chytrost, která ho skoro zničí. On totiž skrze tyto účinky fluoru poklesne na onu správnou míru hlouposti, kterou zkrátka potřebujeme, abychom byli lidmi. Člověk fluor potřebuje v malých množstvích jako trvalou protilátku proti přílišnému zmoudření. A rané poškození zubů, což je narušení účinků fluoru, poukazuje na příliš silné přetěžování schopnosti zubů nasávat fluor, což poukazuje na to, že člověk je skrze něco - ještě se k těmto věcem dostaneme, i když na to.nemáme mnoho času, ale budeme o nich mluvit - podněcován k tomu, aby si pomáhal proti hlouposti. Takže člověk ničí do jisté míry svoje zuby, aby ho působení fluoru příliš neohlupovalo. Přemýšlejte o této kromobyčejně jemné souvislosti: Člověk získá poškozené zuby, aby se nestal příliš hloupým. Na tom vidíte vnitřní souvislost mezi tím, co člověku na jedné straně přináší užitek, a tím, co směřuje k tomu, co člověka může poškozovat. Potřebujeme za jistých okolností účinky fluoru, abychom se nestali příliš chytrými. Ale můžeme se poškodit tím, že je učiníme příliš silnými, potom se ničíme skrze orgánovou činnost našich zubů. To jsou věci, které si prosím dobře promyslete, neboť souvisí s důležitými věcmi v lidském organismu.“ Vzhledem k ambivalentnímu působení fluoru je třeba s ním tedy zacházet opatrně.

Jeho slova podivuhodně doplnila rozsáhlá vědecká analýza z Číny, kterou publikoval A. L. Choi a jeho výzkumný tým v říjnu 2012 v časopise Environ Health Perspect pod názvem Developmental Fluoride Neurotoxicity: a Systematic Review and Meta-Analysis, Vývojová neurotoxicita fluoridů: systematický přehled a metaanalýza. Mezinárodní skupina vyhodnotila 27 různých výzkumů především z Číny, v nichž srovnávala skupiny obyvatelstva s vysokým a nízkým přísunem fluoru v pitné vodě. Ve všech statistikách byla prokázána jednoznačná souvislost mezi obsahem fluoridů a nízkým inteligenčním kvocientem. Jinými slovy: čím více fluoridů, tím méně inteligentní dítě. Ve vesnicích s vysokým fluoridovým zatížením zaostávalo v učení více než každé páté dítě, zatímco ve srovnatelné vesnici s nízkým množstvím fluoru ve vodě to byla necelá čtyři procenta dětí. Fluor může tedy nejenom škodit zubům a kostem, ale navíc je to evidentní nervový jed. Pokusy na zvířatech ukázaly už v 90. letech minulého století, že vede k odchylkám v chování. Příčinou jsou pravděpodobně změny určitých enzymů, které hrají důležitou roli při regulaci biochemických reakcí v mozku. „Myšlenka, že fluor oblbuje, dlouho kolovala především mezi politickými aktivisty a antroposofickými lékaři,“ říká Frank Meyer. Působí jako integrativní domácí lékař v Norimberku a dodává: „Než bude uzavřena, na celém světě ještě odteče hodně fluor obsahující vody a postižení budou odsouzeni k hloupnutí. Kdo však má možnost volby, měl by se vzdát sladkostí a fluoru a díky tomu čelit příčině zubního kazu.“

Zdroj:  Josef Jonáš a Jiří Kuchař - Tvoje strava je tvůj osud, nakladatelství Eminent