Evoluce nebo kreace ?

3. Darwinův omyl – v organizmech nevzrůstá organizovanost
Mohl bych tento omyl nazvat “dawkinsovským”, protože tento anglický darwinista jej neustále opakuje a staví na něm neuvěřitelná tvrzení, aniž by prokázal, že k nějaké “kumulativní selekci” v přírodě (ne na počítači) skutečně dochází. Darwin také věřil, že dochází k hromadění kladných odchylek díky přírodnímu výběru (boji o přežití), a tak vznikají “novotvary”. Tento jeho omyl byl ještě podepřen již zmíněnou mylnou vírou v dědičnost získaných znaků. Věřil, že konkurencí (bojem o život, pohlavním výběrem atd.) a dalšími selekčními tlaky a následnými adaptacemi dojde v po sobě jdoucích generacích organizmů ke stoupajícímu začleňování výhodných tělesných změn do struktur jejich těl, a tím k transformaci orgánů podle toho, jak si to vyžádá dané prostředí a způsob života. Tím se živé organizmy stanou silnějšími pro další “boj” o život, (budou více “fit”) a tak spíše přežijí a rozmnoží se. Postupně jim vzniknou úplně odlišné typy tkání, orgánů a orgánových systémů, což časem vyústí ve zcela nového tvora. Kde byly žábry, budou pak plíce, kde byly jen končetiny k běhání, vzniknou křídla atd. Místo ryb vzniknou obojživelníci, místo obojživelníků plazi, z nich savci a ptáci a člověk. Je to jistě zajímavá hypotéza, legitimní pro Darwinovu dobu, dnes už jen pohádka pro dospělé.

Nemůžeme tedy souhlasit s Darwinem, že když se mění fenotyp (to, co dítě vytvořilo) v rámci jednoho druhu či čeledi (v rámci jedné nebo více podobných stavebnic), že je to také automaticky důkaz transformací napříč třídami (od schodů k lednici) – jak nám to vnucují evolucionisté, např. R. Dawkins).

Darwin při tom vyšel z mylné víry v dědičnost získaných znaků, která už dnes není v biologii přijímána, i když se spory kolem ní táhly mnoho let a nejsou ještě zcela u konce. Ve stejné době mnich Gregor Mendel (1822-1884) v Brně zjistil, že variace uvnitř čeledi (velikosti zobáků, končetin, křídel, barevnost, hustota srsti atd.) jsou v přírodě zapříčiněny převážně kombinací dědičných informací (genů) předávaných z generace na generaci (variabilita uvnitř jedné stavebnice). Proto byl Mendel u evolučních teoretiků ve značné neoblibě a někde se i nesměl učit. Narušoval oblíbené dogma, tak jako Pasteur a další vědci, kteří se nezamilovali do pohádek, ale respektovali vědeckou metodu a fakta.

2. Darwinův omyl - podobnost není důkazem příbuznosti
Darwin se mylně domníval, že podobnost mezi nepříbuznými organizmy (např. člověkem a opicemi) je důkazem jejich příbuznosti a rozdíly mezi skutečně příbuznými organizmy (plemeny, generacemi) jsou důkazem jejich vývoje. Z dnešního hlediska můžeme říci, že se Darwin zmýlil nejvíce v oblasti plemenářství. Na galapážských ostrovech si všiml, že tamní pěnkavy mají různé tvary zobáků v závislosti na jednotlivých ostrovech i na pevnině (mimochodem dnes se ví, že průměrná velikost zobáku se u jednotlivých populací pěnkav mění i v průběhu několika málo let). Z toho Darwin správně vyvozoval, že různé variace pěnkav a jejich zobáků, které pozoroval, vznikly z předchozích generací (To je přirozené a normální a funguje to tak v přírodě dodnes.)

Jenže z této proměnlivosti v rámci jedné čeledi (Darwin tyto pěnkavy řadil mylně do více čeledí) nesprávně odvodil (po řadě let a dalších svých pozorování a úvah), že se dávní předchůdci současných pěnkav a ostatních ptáků mohli odlišovat od těch současných mnohem podstatněji, než jen ve velikostech zobáků. Darwina napadlo, že se pěnkavy (když se může měnit velikost zobáčků) mohly kdysi dávno vyvinout z nějakých úplně jiných zvířat, která ani zobáky mít vůbec nemusela, ale třeba ani křídla, tedy nelétala a neměla charakteristické znaky ptáků, takže bychom je zařadili do úplně jiné třídy, třeba mezi plazy. (A toto už je neoprávněná extrapolace a nesmysl, třeba i z hlediska genetiky, v přírodě to není pozorovatelný jev a ani zkameněliny nic takového nepotvrzují.) Aby lidé na tyto jeho tragické (protože na ně navázal Hitler a Stalin) omyly nezapomněli, říká se dnes těmto galapážským pěnkavám Darwinovy pěnkavy. Jsou to a budou pořád jen pěnkavy, navzdory všem Darwinovým fantaziím i všech jeho následovníků.

Variace, které Darwin v přírodě pozoroval, můžeme přirovnat k jakékoliv stavebnici s velkým množstvím součástí (stavebních prvků) a možností variací, které stavební díly té dané stavebnice nabízejí a hlavně umožňují. Pominu-li v naše příkladě rozdíl mezi programem (genotypem) a jeho expresí, tedy realizací stavby skutečného těla (fenotypu), pak můžeme pochopit, že dítě postaví z určitého typu stavebnice třeba domeček, rozhlednu či schodiště – tedy jejich zmenšené a málo funkční kopie, ale nemůže vytvořit víc, než mu stavebnicové díly dovolí (v živé přírodě toto omezení představuje genom/genofond - jedna stavebnice/více podobných kompatibilních stavebnic). Tak jsou umožněny variace v rámci plodně se křížící populace/populací, tedy kombinací genů a jejich různě funkčních alel a v součinnosti s působením přírodního výběru (dítě) nebo jiných faktorů (mutace atd.). Ale dítě není schopno udělat z těchto stavebnicových součástí třeba ledničku – jen proto, že může udělat domeček, rozhlednu či schodiště. To je mimo možnosti nejen dítěte (přírodního výběru), ale hlavně stavebních součástí samých (genofond). Ano, ledničku sestavit jde, ale to už vyžaduje zcela jiné součásti. Na to už dítě a jeden typ stavebnice nestačí. A to je podstata darwinovského omylu. Darwin pozoroval variace (mezi pěnkavami, želvami, holuby, kočkami či psy) v rámci čeledí (psovití, kočkovití atd.) a mylně z toho odvodil, že pěnkavy nebyly kdysi ptáci, ale plazi, a ryby kdysi vylezly na souš a vytvořily se jim nohy a plíce. To je ovšem nemožné.

1. Darwinův omyl – buňka není jednoduchá změť chemikálií
Darwin a Haeckel věřili, že buňka je nějaký nepříliš složitý “chomáček chemikálií”, který mohl vzniknout “kdysi kdesi jaksi”, snad v nějaké dávné teplé kaluži. (The Life and Letters of Charles Darwin, New York: D. Appleton, 1887). O tom viz 2. Omyl. Pět let po vydání Darwinovy knihy O vzniku druhů Pasteur ukázal (1864), že vznik života ve sterilním prostředí není možný. Od té doby vědci tento závěr stále znovu potvrzují. Také matematici (Guy, Kaplan) ve druhé polovině 20. století spočítali, že vznik buňky nebo i jen některých jejích komponentů náhodou je z hlediska pravděpodobnosti vyloučen.

Proto většina evolucionistů o této počáteční fázi evoluční pohádky raději moc nemluví. Sir Francis Crick píše ve své knize Life Itself: “Vznik života vypadá téměř jako zázrak, protože pro své uskutečnění vyžaduje splnění velkého množství podmínek.” Nelze se pak podivovat Crickovu lamentování: “Pokaždé, když píšu článek o vzniku života, zapřísahám se, že už nikdy žádný nenapíšu, protože existuje příliš mnoho spekulací, které vycházejí z příliš malého množství faktů...”(Ch. Thaxton The Mystery of Lifes Origin)

Charles Darwin – jeden velký omyl!

17:57 Darwin, Evoluce, Odjinud 8 comments

Mnozí dnes věří, že Charles Darwin byl velký přírodovědec.

Velký byl především tím, že zavlekl vědu do velkého omylu! Z Darwinovy “velikosti” zbyla dnes už jen rozporuplná myšlenka vybásněného vývoje a pachuť stále kontroverznějšího dogmatu evoluce. K jeho učení a zvláště o jeho knize O vzniku druhů (1859), která je Biblí darwinistů, někteří odborníci řekli:

Německý botanik Albert Wigand: “Darwinismus není teorií, ale náladou, která uchvátila mysl lidí. Je vědou asi tak, jako je pohádka dějepisem.”

Prof. G. Ehrenberg nazval darwinistickou Bibli básní, ale ne vědou.

Virchow o ní řekl: “To je fantazie, ne věda”.

Zoolog Ch. Giebel o ní napsal, že je to “chaos neuvěřitelností a nedokázaných pitomých drzostí.”

Thomas Carlyle (angl. historik) ji nazval evangeliem špíny.

Tři Darwinovi současníci nabourali evoluční fantazii skutečnou vědou. Byli to: Pasteur, Mendel a Clausius. Tito tři muži dali vědě skutečné základy, zatímco Darwin ji zavlekl do neuvěřitelných bludů a ideologických nesmyslů. Nemůže mít pravdu Darwin a zároveň mikrobiolog Pasteur; nemůže mít pravdu Darwin a zároveň zakladatel genetiky Mendel; nemůže mít pravdu Darwin a zároveň spolutvůrce druhého zákona termodynamiky, Rudolf Clausius (1822-1888), německý fyzik. Tito tři muži (aniž by evoluce byla středem jejich zájmu) ukázali, že v historii vesmíru k nějakému samovývoji materiálu či živých organizmů nemohlo z principu nikdy dojít. Tito tři muži dělali vědu, Darwin spřádal fantazie. Je nutné si uvědomit, že mnoho vědců se do evoluční hypotézy zamilovalo. A láska bývá, jak dobře známo, často slepá, stejně jako některá fanatická víra!

Charles Darwin – jeden velký omyl!

17:57 Darwin, Evoluce, Odjinud 8 comments

Mnozí dnes věří, že Charles Darwin byl velký přírodovědec.

Velký byl především tím, že zavlekl vědu do velkého omylu! Z Darwinovy “velikosti” zbyla dnes už jen rozporuplná myšlenka vybásněného vývoje a pachuť stále kontroverznějšího dogmatu evoluce. K jeho učení a zvláště o jeho knize O vzniku druhů (1859), která je Biblí darwinistů, někteří odborníci řekli:

Německý botanik Albert Wigand: “Darwinismus není teorií, ale náladou, která uchvátila mysl lidí. Je vědou asi tak, jako je pohádka dějepisem.”

Prof. G. Ehrenberg nazval darwinistickou Bibli básní, ale ne vědou.

Virchow o ní řekl: “To je fantazie, ne věda”.

Zoolog Ch. Giebel o ní napsal, že je to “chaos neuvěřitelností a nedokázaných pitomých drzostí.”

Thomas Carlyle (angl. historik) ji nazval evangeliem špíny.

Vévoda z Argyllu prohlásil: “Dovoluji si tvrdit, že žádný filozofický systém dosud vyslovený na Zemi není zatížen takovou vahou apriorní nepravděpodobnosti.”

D, znas 2. vetu termodynamickou? Asi ne, jinak bys tak neplacal. Poradek ve vesmiru vyvraci moznost, ze by to vzniklo nahodou a zivot ma smysl, ale ten je spojen s tim a tou silou, ktera je za vznikem vesmiru

Ježíš vždy tvrdil, že škoda mluvit. Pak akorát zneužijí co jste řekl.
Jedině v slově najdeš myšlenku...
Zvířata jako nemyslí ?
Někdo vykradl a recykloval Ježíše.

Článek českého vědce z Mikrobiologického ústavu ČSAV, Ing. Vladislava Běhala, DrSc, jednoho z mála těch, kteří se nebojí říkat zjevnou pravdu o darwinistickém nesmyslu i ve vědeckých kruzích (a věru to nemá lehké).

Velmi problematické je i datování stáří hornin, ke kterému se používá draslíko-argonová metoda. Jaká je její přesnost? V r. 1980 vybuchla v USA Hora sv. Heleny, která vychrlila 50 m vrstvu lávy. Po 10ti letech byl z ní odebrán vzorek, rozemlet a roztříděn na 7 minerálů. Vzorky byly analyzovány v prestižní americké universitě (MIT) a jejich stáří bylo určeno od 350 000 let do 22 milionů let; podobně dopadly vzorky hornin vychrlených sopkami v historické době. Bez komentáře!!! Na základě tímto způsobem určeného stáří geologických vrstev je určováno stáří fosílií. Datování stáří lidských fosilií nalezených v Evropě prováděl na Frankfurtské universitě prof. R. Protsch von Zieten. Jejich stáří určoval na okolo 30 000 let. Jak bylo později prokázáno pan professor si data prostě vymýšlel, přičemž jeho spoupracovníci o tom věděli a jeho “vědeckou” metodu nazývali protschování. Jeho zásluhy o vědu byly oceněny šlechtickým titulem. Vylepšenou radiokarbonovou metodou bylo stáří těchto fosilií určeno na několik tisíc let, včetně kostí neandrtálců. Před akademickým senátem se pan professor hájil tím, že takto podvádějí i ostatní vědci v tomto oboru!!! Jím určené stáří fosilií je v učebnicích uváděno stále

Dalším důkazem pro darwinismus má být paleontologie. V učebnicích je uváděn příklad vývoje "prakoně". Jenže v žádné učebnici se nedovíte, že nejstarší Eohippus měl 18 párů žeber, mladší Orohippus 15 párů žeber, další Pliohippus 19 párů žeber a současní koně 18 párů žeber. Jen skalní darwinista je ochoten věřit tomu, že si koně během svého vývoje odmutovávali a přimutovávali žebra. Takže další podvod. Paleontologové nalezli velké množství zkamenělin z nichž některé jsou si podobné a z podobnosti usuzují na to, že by jeden druh mohl být předchůdcem druhého. Avšak i u těch nejpodobnějších jsou rozdíly takové, že o přímé posloupnosti se nedá mluvit. Obecně řečeno důkazy, které přináší paleontologie pro darwinismus mají takovou vědeckou hodnotu jako věštění ze zvířecích vnitřností. Tam si může vymyslit kdokoliv cokoliv. Tak v Piltdownu byla nalezena lebka, která byla přiřčena vývojovému typu člověka mezi opicí a člověkem. Po čtyřiceti letech bylo prokázáno, že jde o podvrh, přičemž o této lebce bylo napsáno kolem 100 vědeckých publikací a 500 disertací. Současný návštěvník, zbaven darwinistického dogmatického pohledu, zřetelně vidí, že zuby byly opilovány a že jde o podvrh (Trefil, 2003). Některá víra uzdravuje, některá zaslepuje. V r. 1925, v americkém státě Tennessee, se konal soudní spor o platnosti Darwinovy teorie. Ta byla potvrzena na základě důkazů prezentovaných prof. H. H. Newmanem, o existenci „člověka nebraského“, který žil v Nebrazce před milionem let. Tento pračlověk byl zkonstruován na základě nálezu jednoho zubu pravěkého prasete. Podvod byl sice r.1927 odhalen, obrázky z knih a muzeí odstraněny, ale darwinismus byl veřejností na jeho základě přijat. To Člověk javanský je na tom lépe. Ten byl zkonstruován a vystaven v Paříži na základě nálezu tří zubů, kusu opičí lebky, holení kosti, snad lidské, nalezené 15 m od lebky, v hromadě lidských a zvířecích kostí. Podobné nesrovnalosti najdeme při důkazech Člověka pekingského. Původní kosterní nálezy se pro jistotu ztratily. V listopadovém čísle National Geografic 1999 byl představen chybějící článek mezi dinosaury a ptáky nazvaný Archaeoraptor liaoningensis. Žádné námitky nebyly akceptovány. O dva roky později byl v Science 290, 2224, 2000, publikován článek oznamující, že jde o podvrh; tělo bylo zkonpilováno ze dvou fosilií, primitivního ptáka a dinosaura a příslušně upraveno. V obecném povědomí však už spojovací článek mezi ptáky a dinosaury zůstal. Tomu se také říká věda a ti, co takovéto důkazy zpochybňují jsou označováni za ignoranty. Už v r. 1980 na mezinárodním kongresu o evoluci v Chicagu paleontologové konstatovali, že dominantním rysem fosilních záznamů je stáze, tedy výskyt druhů v nezměněné formě, procházející všemi vrstvami. „Chybějící články“ nebyly nalezeny a není už naděje, že budou nalezeny. Ve skutečnosti si nedokážeme ani představit jak by takové mezičlánky měly vypadat, pokud by měly být životaschopné (Giertych, 2008).

Podvody darwinistů

Ve skutečnosti darwinisté žádný přímý důkaz pro svoji teorii nemají. Důkazy, které můžeme číst v učebnicích jsou vesměs podvody. Hlavním důkazem, na základě kterého byla přijata Darwinova teorie je, že embrya některých obratlovců, během svého vývoje opakují vývoj druhů. Jako důkaz byly předloženy v 60. letech 19. století kresby Ernsta Haeckla, které dokazovaly podobnost embryí obratlovců. Haeckel však podváděl a obrazy embryí přizpůsoboval tomuto tvrzení. Navíc vybíral embrya takových druhů, které si byly více podobné a ta jež se lišila vylučoval. Ve skutečnosti nejrannější stadia: oplodněné vajíčko, rýhování, gastrulace, u různých obratlovců, si podobná nejsou vůbec. Přitom Haecklův podvod byl odhalen už jeho současníky. Přestože embryologové celou dobu poukazovaly na neshody skutečnosti s Haecklovými obrázky, teprve 1997 bylo uznáno, že jde o podvod. To ovšem darwinistům nevadí a v učebnicích vycházejících v 21. století tento důkaz Darwinovy teorie stále uvádějí. To, že si jsou embrya obratlovců, v určité fázi vývoje, podobná je pochopitelné, neboť všechna mají hlavu, páteř, končetiny a dokud se více nevyvinula je tu určitá podoba. To přece není žádný důkaz pro opakování evoluce druhů, tím méně náhodnými mutacemi. Můžeme být jen udiveni a stydět se za století bezmyšlenkovitého kopírování něčeho, co vedlo k přetrvávání těchto kreseb ve většině učebnic.

Omyly a lži darwinismu. Darwin staví černochy a australské domorodce na úroveň goril

Autor: Vít Běhal | Publikováno: 20.4.2013 | Rubrika: Zamyšlení

Darwinovu teorii o vzniku druhů náhodnými mutacemi genomu (genetického materiálu) živých organismů velké procento přírodovědců přijímá a darwinisté ji prohlašují za prokázanou. Většina přírodovědců akceptuje skutečnost, že v průběhu historie se na zemi objevovaly, žily na ní a zanikaly různé živé organismy. Není zpochybňován přirozený výběr nejzdatnějších jedinců, ani změny organismů v rámci druhu, zpochybňována je však možnost vzniku nových druhů náhodnými mutacemi jejich genetického materiálu a hypotéza, že vývoj druhů je náhodný jev.

Každou událost můžeme vysvětlit trojím způsobem: jedná se buď o pravidelnost, náhodu, anebo plán za kterým stojí inteligence. Pravidelnost můžeme pozorovat u krystalů solí, kde rozložení atomů není nahodilé, ani plánované, je výsledek vlastností jednotlivých atomů, které se pravidelně a opakovaně, za určitých podmínek, organizují do příslušných tvarů.

Pravidelnost můžeme při evoluci vyloučit. Něco, co není složité je možno vytvořit náhodně. Složité systémy, pokud vznikají náhodně, však podléhají počtu pravděpodobnosti a je-li nepravděpodobnost příliš veliká nemůžeme náhodnost akceptovat a musíme za takovýmto jevem vidět plán, nebo-li nějakou inteligenci. Z tohoto předpokladu vycházejí zastánci teorie inteligentního plánu. Inteligentní plán nepotlačuje přírodní zákony, on je doplňuje. Neříká jakým způsobem probíhá evoluce, poukazuje na to, že nemohla probíhat náhodnými mutacemi. Inteligentní plán není biblický kreacionismus, ale vědecká teorie založená na důkazech z přírody a odpovídající každodenní logice. Darwinisté záměrně vkládají zastáncům inteligentního plánu do úst věci, které neříkají a pak je zesměšňují. Takto se slušní lidé nechovají. V současné době nestojí otázka stvoření nebo evoluce; stvoření nevylučuje evoluci a evoluce stvoření, ale otázka stojí darwinismus nebo inteligentní plán, resp. zda mohou nové druhy vznikat náhodnými mutacemi existujících druhů.

http://euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/10462-omyly-a-lzi-darwinismu-darwin-stavi-cernochy-a-australske-domorodce-na-uroven-goril.aspx

darwin

Článek českého vědce z Mikrobiologického ústavu ČSAV, Ing. Vladislava Běhala, DrSc, jednoho z mála těch, kteří se nebojí říkat zjevnou pravdu o darwinistickém nesmyslu i ve vědeckých kruzích (a věru to nemá lehké).

D, nemas pravdu. Nejde o starch ze smrti, ale o pravdu. Zajima te? Tak cti!

Evoluce zbavená pozlátka

Vložil/a Pavel Kábrt, Út, 08/11/2009 - 10:08

Evoluce zbavená pozlátka:
odhalené nesrovnalosti, chyby a lži - populárně pro nevědce
John Michael Fischer, 2006-2009
www.newgeology.us
(http://www.newgeology.us/presentation32.html)
Z „Debunking Evolution: problems, errors, and lies exposed in plain language for non-scientists“
(Článek přeložil Dr. F. K., texty k obrázkům a několik kratších odstavců přeložil P. K. – srpen 2009)

"Evoluce" smíchává dvě myšlenky, z nichž jedna je postavena na reálném základě, avšak u
druhé tomu tak není, je imaginární. VARIACE (MIKROEVOLUCE) představuje onu reálnou složku. Variacemi myslíme různorodost např. typů ptačích zobáků, barev můr, velikostí končetin, atd. Všechny typy a délky zobáků, které můžeme pozorovat u pěnkavy jsou již obsaženy
v pěnkavčím genofondu. Kreacionisté se vždy shodovali v názoru, že v rámci jednoho druhu
dochází ke změnám. Co se však evolucionisté snaží zatajit je fakt, že tato RŮZNORODOST JE
PŘÍSNĚ LIMITOVÁNA A DANÉ HRANICE NELZE PŘEKROČIT.

http://www.kreacionismus.cz/content/evoluce-zbavena-pozlatka

Mám za to, že se Darwin mýlil. Svět byl stvořen.

Richard Dawkins (evoluční biolog)
od 25:30 debata o víře

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/215411058090418/

V tehle diskusi vubec nejde o cteni prispevku nebo kvalitu argumentu, natoz ocenit snahu nekoho odpovedet.
Tady plati jen pravo pracoviteho nemysliciho otroka co prispevek oponenta zatlaci dozadu nesmyslnyma dlouhyma zvastama a tim vyhral diskusi.
Tim se nemyslici bigoti podobaji sprayerum, kteri taky nici verejny prostor, ze na kazdy roh a sloup cmaraji sve tagy jako pes ocurava ploty, tady je to moje.

Ocekavam ze tento , krome Decka jediny nazor na k kterym tady nekdo premyslel, bude do hodiny odsunut o 2 stranky dozadu tupymi prispevky snaziveho idiota.

Prof. Bruno Vollmert, makromolekulární chemik: "Všeobecně rozšířené úvahy o chemické evoluci, která měla předcházet evoluci biologickou, postrádají jakékoliv vědecké opodstatnění."

Biolog, prof. Conklin z university Princenton: “Pravděpodobnost, že život vznikl náhodou, je srovnatelná s pravděpodobností, že dokonalý slovník je výsledkem exploze v tiskárně.”

Francouzský botanik A. Wigand : “Darwinismus není ani teorií, ale náladou, která uchvátila mysl lidí. Je vědou asi tak, jako je pohádka dějepisem.”

Téměř neodolatelná síla této analogie naprosto podvrátila sebespokojenou domněnku, převládající v biologii po více než jedno století, že návrh či koncepce je hypotéza, kterou je možno vyloučit s odůvodněním, že jde o fundamentálně apriorní ideu, která je tudíž vědecky nezdravá. Tento závěr je možno interpretovat nábožensky, na náboženských předpokladech však nespočívá... Ani jeden ze dvou fundamentálních axiomů Darwinovy makroevoluční teorie - koncept kontinuity přírody a víra, že všechny adaptace přírody rezultují ze slepého náhodného procesu - nebyly potvrzeny ani jedním empirickým objevem nebo vědeckým pokrokem od roku 1859.“

Cuvier stál svého času tvrdě na půdě empirických faktů; byl to vitalista Lamarck, Darwinův předchůdce, který od faktů odstoupil. A podobně Agassiz, Darwinův odpůrce, označující jeho schéma za „fantom“, vystupoval z čistě empirických pozic. „Myšlenka, že to byli oponenti evoluce, kteří byli zaslepeni omylem apriorismu, je jedním z největších mýtů biologie 20.století...