Duchovní cesta

Hezky by se tu sedělo a četlo, ale moje rodinka vesmírnou energii hlad neukojí a křičí hlady, tak musím jít vařit. Mimochodem, jsou někteří na takové úrovni, že dokáží čerpat energii pro pozemský život z něčeho jiného než z potravy? A nemusí jíst?

Hezký pátek a krásný začátek víkendu všem :-)

krásné dobré ráno všem.
evelynko, příběh o štěstí a neštěstí by mě moc zajímal, i když je dlouhý.
jsem moc ráda, že tu jste a já s vámi. budu zase jen poslouchat a číst :)))

Honzo (J.F.) vše je o vývoji a úrovni vědomí. Qellogathi má pravdu. zkus si přečíst jeho dřívější příspěvky.

Krásné dobré ráno všem! Usmíváte se? Že ne?...A teď?

Eiriko, jméno jsem neznala a tak mě napadlo, jestli tam není překlep. Je opravdu moc krásné, vyvolává ve mně takový hřejivý pocit bezpečí :-)

Gracia, slovo karma znamená konat, činit. S tou svobodnou vůlí jsem stále ještě trošku na štíru, ale přijde mi, že když neexistují náhody, pak musí být vše dáno, aby nenastal chaos. V každém přítomném okamžiku se rozhoduji, svým teď si vytvářím své příští. Mám tisíc možností, jak se rozhodnout a zdá se mi, že musí existovat "něco" ve mně, co určí přesně tuto jedinou variantu jako správnou a to "něco" ví, která ta varianta je správná, takže ji zřejmě nevybírá náhodně, ale podle přesného řádu. Víte, že se říká: všechno zlé je k něčemu dobré. A to mi právě připomíná, že to zlé bychom si přece nevybrali, kdybychom měli možnost naprosto svobodné vůle, ale ono to "zlé" se přesto děje a navíc s odstupem času zjišťujeme, že to vlastně ani "zlo" nebylo, že to bylo požehnání. Znám jeden krásný příběh o štěstí a neštěstí, je ale moc dlouhý, mnozí by asi neměli trpělivost ho číst.
Z každého činu se musíme poučit a když se nám to nepodaří napoprvé, čin se nám opakuje tak dlouho, dokud nepochopíme. Přenáší se i do dalších životů, kde si přitáhneme podmínky pro jeho znovu uskutečnění. Někdo to bohužel považuje za trest, já tomu říkám příležitost k vývoji. Pochopením jej mažeme ze svého dalšího života, už se s ním nepotkáme.

Honzo (J.F.), právě proto, že sděluješ svůj subjektivní názor, nemůžeš se zde nikoho dotknout :-)))

To co pise Qellogathi me.. nezlobte se lidi prijde jako konstrukce. A hlavne ja nemam ani trochu rad vsechno co zavani nesvobodou.. predurcenim.. fatalismem az ke kognitivni psychologii. Taky jsem tim stadiem prochazel na ceste k sebepoznani, abych potom ozivil svobodnou vuli.

Vite lidi, ja si myslim, ze pravda je nakonec.. velmi jenoducha a nepotrebuje mnoho slov. Ono to zni Logicky, nebo alespon jako racionalni konstrukce, kterou urcite nejake nabozentvi, nebo fylozofie vyznava. A urcite je na tom mnoho pravdy..
Ale kdo si chce vybrat svet, ve kteem bude vladnout karma tak, jak byla popsana a nebude mozne z ni uniknout. A cokoli co se v mem zivote stane budu chapat jako projev sve karmy. Ja se osvobozuji abych byl svobodnym a ne abych se nechal zase spoutat.. tentokrat budhismem. Myslim, ze Budhismus muze byt i pasti na duchovni ceste. Kdo touzi po Bohu, tomu ho jeho mysl vytvori. Ja mam rad budhismus.. alevosamsad pocamsad. Mozna je pro nekoho osvobozujici, kdyz veri, ze vsechno je prouktem karmy. Asi tak jako pro materialisty kognitivni psychologie, ktera z cloveka cini soubor evolucnich programu. Ja chci bejt svobodnej, protoze jsem na to pripavenej. Budhidsmus je o hledani stredni cesty, sam se vsak v urcitych ohledech ocita na melcine..
Tak sem tedneco vyploil, kdyz to ze me tece, znamena to, ze mam emoce a ze ziju,kdyz s necim nesouhlasim a ja sem tomu lidi.. veu rad. Omlouvam se, jesi sem se nekoho dotknul, ale je to muj subjektivni nazor.

Milá Eiriko
moc Tě zdravím.Pro mě z neznámeho důvodu Ti
píšu.Tvůj přímočarý způsob mě okouzlil.Nejsem v těžké životní situaci a
přesto něco hledám,ale číst se mi to nechce.
A bojovat se mi taky nechce.Tak co stím?

Tak vás všechny opět zdravím.
Chvilinku času jsem si utrhla.
Karma - jde z z ní trochu strach.Pokud ze sebou začneme něco dělat,tak se začne vybíjet.Není to nic příjemného.Chceme si to tady ulehčit,zkrásnit,ale ty začátky...
Mnozí z nás se obracejí k vyšším věcem v těžkých životních situacích a pro ně je to zvlášť bolestné,navíc je to často odradí.Duchovní cesta opravdu není žádná pohodička,je to boj.
Tak vám všem přeju čarokrásnou noc.
Pro Evelyn - Eirika je staré,dobré,norské jméno.

Pěkný večer všem
Co to slovo "karma" vůbec znamená? Jako něco neodvratného, něco se nám zapsalo do duše, do vzorce chování? Že se nám dějí věci pořád dookola a my nevíme proč? A až toho pochopíme, příčinu tak změníme sebe, !"osud"? Je možné, aby se někteří lidé narodili bez karmického zatížení?
Vím, že mám pořád tolik otázek...:)

Chce si to zopakovat fyziku a navíc mít při ležení na hladině v plících vzduch.

Ještě jsem si teď vzpomněla: jakou příčinu může mít fakt, že se změní hustota, nebo co to je, těla. Prostě najednou dospělé fyzické tělo, které jde normálně ve vodě ke dnu, se udrží bez jakéhokoli pohybu a úsilí na hladině. Lehneš si na vodu a v pohodičce si ležíš. Myslím sladkou vodu, ne Mrtvé moře. Čím to může být?

je, to tak. Presne. Je naprosto logicke, ze zadnou karmou se neda karmu zrusit. Tudiz, po nasem, nejde zrusit karmu konanim jakychkoli cinu. Ty jen vedou k uvedomeni, nebo mohou vest, k uvedomeni, ze ono byti, ktere JE, se neda nijak vystavat nebo nadobudnout.
Clovek dela kolem-dokola jedinou chybu. Neustale se zapomina a diva se kolem a nehledi do sveho centra, kde sidli VECNOST sama. Dohlednout na to, aby jsme nezapominali, uplne staci.

Pozdravuji te, i vas vsechny.

Qellogathi, ono to zní logicky. Nemohu chtít změnit následek, když příčina už začala působit. Mohu se z něho však poučit, pochopit ho a tentýž čin, který by měl za následek tutéž situaci už neopakovat. Jinak se mi to bude servírovat na zlatém podnosu stále dokola, než si konečně řeknu "aha, tak tak to tedy je!" Čímž přeruším karmický řetěz onoho činu a ... určitě pěkně pošupajdím tvořit další karmu :-) než...

Evelyn,

ke tve otazce: Jak do zákona karmy (akce-reakce, příčina-následek) zasahuje milost, odpuštění. Co lze ovlivnit, co nelze ovlivnit?

bych se vyjadril velice jednoduse.
V ramci karmy neexistuje naprosto zadna milost, protoze je vsechno dano v karme same, fyzikalne. Naprosto zadne vyjimky nejsou.
To, co se obycejne nazyva milost, je vlastne karmicky dobre nacasovana udalost.
V naukach, ktere znaji pouze svrchovany princip jakozto "JA", nefiguruje krome onoho JA nic jineho jako milost. At kdokoli prohlasi, ze milosti ziskal to nebo ono, vzdy to je plod karmy, protoze se nachazi na pude relativna, kde je vladcem jen karma. Kdyz nekdo dusledne obraci svou pozornost do sveho nitra k same pozorovaci schopnosti, objevi tam atman, ktery je onim ja a v nem je i samotna milost, protoze ten, kdo je realizuje uz zadnou milost nepotrebuje(:
Vsechny, naprosto vsechny stezky konci v tomto stavu. Jenom nektere nauky na nej upozornuji primo a jine nikoli, jdou za roh (cesou kolem celeho sveta).
Opravdu v tom clovek najde vse.

Ahoj Alis (:,
Ne, neni treba se pozastavovat nad mym pseudonymem, protoze nema nic spolecneho s vyznamy, ktere uvadis

:))
U mě žádný zásadní zlom nenastal. Od malička směřuji k věcem "za oponou". Ani nevím, kdo mě vlastně vede, kdo je můj duchovní učitel. Nejsem stoupencem žádného učení ani žádné církve. Nejbližší je mi budhismus, právě tím, že je to o cestě do nitra o skutečném poznání. Ale i ten nepraktikuju. Jsem takový samouk:)). Samozřejmě, že si občas ráda přečtu knihu na duchovní téma, je ovšem třeba dobře vybírat..***

Pro Lindu: Byl to dobrý příklad. Je mnoho těch, kteří tvrdí, že ví, ale přitom si jen myslí. Je mnoho samozvaných proroků, kteří káží své nauky, ke kterým je dovedl jejich rozum poté, co získali zkušenost krátkého, ale o to více pro ně objevného nahlédnutí do astrálu. Takové nauky jsou většinou jen spekulacemi, kterými se jejich autoři snaží z hlediska své nevědomosti vysvětlovat své domněnky a obhajovat své ego, svou myšlenkovou "bohatost a krásu". Když se s takovými "přesvědčivě" podanými spekulacemi hledající člověk setká (třeba v knihách, kterých jsou plné regály) mohou na něj působit takovými pocity, jak jsi je popsala u toho dítěte z dětského domova. Dítěte, které začne přemýšlet, zjistí že neví a tak zpochybní lásku těch, kteří ho milují a začne se šťourat v tom, kdo jsou jeho "praví" rodiče, kteří ho bez lásky do dětského domova odložili.

Milá Lindo, teď mluvím sama za sebe: má sečtělost je pouhým důsledkem mé záliby ve čtení. Nic víc, nic míň. Co mně odkryjí písmenka, Tobě odkryje, co já vím, třeba úsměv Tvé dcerky... Jiný způsob, výsledek tentýž :-)
Takže nakonec jsi sama moc dobře přišla na to, že opravdu není co závidět.
Zralost pro duchovní cestu? Přesně to, co nás v přítomném okamžiku potká a my to pochopíme, je známkou toho, že jsme na to zralí. Pokud nechápeme, pak jsme ještě k tomu nedozráli a není nutné se tím nějak zvlášť zatěžovat, ještě něco je třeba se doučit či vykonat a pak se znovu objeví příležitost k pochopení. Už o tom psal Qellogathi, že nám neublíží žádná vyšší pravda, pokud pro ni nejsme zralí, nepochopíme ji. Takže jsi přesně tak zralá, jak teď potřebuješ.
Nutkání ke šťourání v čemkoli se objeví vždy, když jsme nespokojení. Kdybychom byli v pohodě a spokojenosti, žádné pochybnosti by se neprojevili. Takže pokud mě "něco" nutí šťourat a často je to jen takový neurčitý vnitřní pocit, pak tam zřejmě bude i nějaký ten důvod nespokojenosti a touha po změně. Takže pokud jsi přesvědčená, že jsi Absolutnem, pak jím prostě jsi a buď. To je vše.

Hezký den!

M.Aureliano, děkuji za Tvou pohádku :-)

Je to zvláštní, občas Vám závidím, že jste tolik sečtělí, dokážete psát dokonalá filosofická dílka... Někdy mám však zase pocit, že neustálé pídění po nových informacích na mě působí jako rušivý element. Prostě jsem přesvědčená, že jsem absolutnem a je ve mně obrovský potenciál lásky , který se postupně odkryje. Nic víc, nic míň. Jako když ditě z dětského domova miluje své nové náhradní rodiče a oni milují jeho, je šťastné a najednou se začne šťourat v tom, kdo jsou jeho praví rodiče. Jeho bezmezná důvěra v to, co věřil a miloval už není tak samozřejmé... No, nevím, jestli to byl nejlepší příklad, ale... Možná je to jen známka mé nezralosti pro duchovní cestu...

Krásné ráno všem!

Je-li vědomí "Já" podstatou všeho a neexistuje-li oddělenost, pak mi z toho vyplývá, že by mělo být jedno, zda hledám "Já" sama v sobě nebo třeba v kopretině... :-)

Ahoj Honzo. Občas si pročítám tyto stránky protože v nich nacházím inspiraci. Souhlasím s tebou, že duchovní cesta je cestou k sebepoznání. Když si tuto diskusi přečteš od začátku, zjistíš, kolikrát tu již byla tato věta vyřčena a kolikrát byla vyřčena v různých variacích :-))). Zkus se začíst, určitě tady najdeš mnoho dalších podnětů :-).