Duchovní cesta

Pro M.Aureliano:

receno slovy jineho kognitivniho systemu, jsem vlastne rikal to same. Avsak, nekdy muzou vzniknout nedorozumeni obdobneho typu, kdyz nekdo - jak ostatne kazdy - preferuje vlastni system, ktery jeho cestu nejlepe vyhovuje.
V relativnu se zda byt (zasobarna karmy), totizto telo dost dulezita, aby se jim specialne zabyvalo. A receno jednoduse, kdyz clovek realne nezna nebo nerealizuje "Prirozeny Stav", neboli stav "probuzeni" (ktery je vlastne centrem vseho, co se deje), zakonite bude mit starost s tim, co se s telem stane. Tento nekdo je v podstate karmickym dusledkem, veci kterou si cira prazdnota absolutna na sebe navleka a s kterou po jistou dobu tvori kompaktni celek vlivem zdani skutecnosti, kterym pusobi slozeny svet na vedomi.
Z pohledu dzany ovsem zadny slozeny svet nikdy neprisel do existence a neni zadny vytvarejici a prijimajici karmickych vysledku. Vim, ze to zni paradoxne, ale prenesenim se do Vedomi jakozto bytost sebe si vedoma, se jedinym krokem cely vesmir jevu s casem, prostorem, bytostmi a jejich tely stava "predmetem" uvedomeni. Tohle se pak stava dulezitou etapou.

Tam se drasticky meni vsechny okolnosti a doslova zakonitosti sveta jak jej zname v tridimenzionalni realite prestanou byt jakkoli dulezite.

Ja prave ono prekroceni veskere duality - v mysleni, citeni, prozivani a vubec ve vsech aspektech ziti - vidim jako seriozni prostredek jak "vyresit telo do dusledku" aniz by ho clovek bral do uvahy jakozto osamoceny pojem (definujici hmotu jako neco duleziteho).

Z praktickeho a jednoducheho aspektu se zanikem individua jako predlouzene ruky tela - co se deje predevsim, kdyz se telo a imaginarni psychologicka bytost transcenduje v "JA" - resi veskery problem s tim souvisejici, nebot pak se da prohlasit se stoprocentni spolehlivosti, ze telo a rovnez tak i jeho nejaky obyvatel nikdy nebyli.
Asi jako "deti neplodne matky"(

Přátelé jsou jako hvězdy. Ne vždy jsou vidět, ale víš, že tu jsou.

*

Chcete-li vidět, co spatřili nemnozí, musíte jít tam, kam se vydali oni. (Buddha)

*

Ať byla místnost temná jednu noc nebo sto let, když rozsvítíte svíci, bude stejně jasná. (Ramakrišna)

*
Nádhera přátelství nespočívá jen v přátelsky podané ruce, laskavém úsmevu nebo radosti ze vzájemné přítomnosti. Je to duchovní inspirace, která k člověku přichází ve chvíli, kdy zjistí, že mu někdo věří a je ochoten mu důvěřovat. (Ralph Waldo Emerson)

*

M. Aureliano, to se mi moc líbí, tak, jak jsi to popsal je to pro mě přijatelné a srozumitelné :-)

Na otázku co se stane s tělem bych odpověděl trochu jinými slovy než Qellogathi, z hlediska popisu světa čarodějů. Naše tělo i celý tento hmotný svět je naší představou, která je vytvářena interpretací vláken energie/vědomí naším naučeným interpretačním systémem, který je v části našeho energetického (světelného) těla zvané pod spojení. Světelná vlákna (živá vlákna vědomí), která prochází tímto bodem spojení jsou v každém uvědomovaném si okamžiku interpretována jako naše vnímání

Pro Ališ:Jakmile si uvědomíš, čím opravdu jsi, rozhlédni se kolem sebe a budeš překvapena tím, co vidíš.
Naše integrita je totalitou našeho autentického já. Každý den se na několik minut zamysli nad tím, čím jsi. Když si představíš, že jsi stvořena určitou frekvencí energie, která obsahuje všechny informace, všechny možnosti pak nemusíš dělat nic. Nemusíš být ničím jiným než tím, čím opravdu jsi. Uvědomíš-li si čím jsi ,tak sen tvého života bude bez hranic.

Není žádné cesty k vnitřnímu klidu,
klid sám je touto cestou.

Není žádné cesty ke štěstí,
štěstí samo je touto cestou.

Není žádné cesty k lásce,
láska sama je touto cestou.

Není žádné cesty k poznání,
poznání samo je touto cestou.

Krásný den, Ališko, vše, co Tě kdekoli osloví, zabuduj do sebe, prožitkem zpečeť a pak předávej dál.

"Rozsviťte nejprve sami sebe, a pak sviťte druhým."

Takže sviť :-)))

dobrý a krásný den všem doma.
převelice děkuji za souznění. za slova určená pro cestu poznávání, poznání. kéž bych to zužitkovala a později mohla zase někde vrátit. :)

Člověk trpí, když dostane, co nechce, a trpí dokonce, i když dostane přesně to, po čem touží, protože mu to nezůstane navždy. Jeho MYSL je jeho trápením. Chce být osvobozena od změn, od bolesti a od povinností života a smrti.

Život není utrpení, člověk jím však bude spíše trpět než ho užívat, dokud se nezbaví všech pout ve své mysli a nevydá se na svobodnou cestu.

Je jedno přísloví: Když sedíš, seď, když stojíš, stůj, ať děláš cokoli, dělej to bez váhání. Když se jednou pro něco rozhodneš, dělej to s plným nasazením.
Je lepší dělat s plným nasazením chyby, než se s třesoucí dušičkou chybám vyhýbat. Odpovědnost znamená poznat požitek i jeho cenu, rozhodnout se na základě toho poznání a žít bez obav podle svého rozhodnutí. A smutné je, že většina lidí nikdy doopravdy nežije.

Nebo jeste tedy tohle, pro Alisku:

"Následoval jsem instrukce mého Mistra, zaměřoval jsem mysl na čiré bytí "Já jsem", a přetrvával v něm. Sedával jsem v tomto stavu hodiny, s ničím jiným, s pouhým Já jsem v mé mysli, a brzy se klid, radost a hluboká všezahrnující láska staly mým přirozeným stavem. V něm se ztratilo vše - já, můj Mistr, život, který jsem žil, celý okolní svět. Zůstal pouhý klid a bezmezná tichost." Šrí Nisargadatta Maharadž

Qellogathi, dík :-)

Krásný, usměvavý a pohodový víkend všem :-)))

Ano, Mistr Eckhart to znal.
To jen kvuli inkvizici hlasal pod praporem krestanske cirkve. A i tak mel problemy(

Pokud je to probuzeni definitivni, telo se rozlozi na pet elementu. Pokud se jedna o skutecne dokonale provedeni, tak ani to ne, nebot sublimuje do absolutna take.
O Sakjamunim Buddhovi se traduje, ze nezanechal telo. Take Milaräpa ho vzal sebou.
Ale, otazka tela neni dulezita, specialne pri stezce dznany, pri ktere se transcenduje vsechno. Dotaz po karme a tele je mozny jen kdyz sme obluzeni svetem procesu. Absorpci v Nekonecnu prestava dotazovani se po karme a karmickych vysledcich. Pro cloveka poznani, neboli dznanina, je vsechno stejnomernym Brahman. Jak telo, svet, iluze, poznani, proces a staticky jev, nebyti i existence a cas. To vsechno jako nirvanicky vonici homogenni kase ve ktere sam sebe neumi popsat, najit. A nemuze najit recipienta karmy...

Prvni tva veta: "...konam li..." Pokud se drzis predstavy, ze si konajicim, budes sklizet jistou karmu. Pokud to zrusis skrze poznani a budes pracovat systematicky na tom, aby toto poznani vrostlo do bunek tveho tela, pak ne. A BRZY. (

Citát je moc pěkný. Připomíná mi slova mistra Eckharta:

"Nic nemít, nic nechtít, nic nevědět."

I Tobě přeji krásný víkend :-)

Qellogathi, dík :-) Ještě to trochu popíši, zda správně chápu: Konám-li, dávám do pohybu kolo karmy. Po příčině přichází následek. Ze semínka vzroste strom a nese plody. Podle plodů, buď dobrých nebo špatných, přinášejících rozšíření vědomí nebo jeho zúžení, se dostanu buď do vyšších nebo do nižších světů. A tak budu stále putovat, ztotožňovat se s těly různě hrubě či jemně utkaných, než se konečně uvědomím jako "Já" a je úplně jedno, v kterém světě se právě budu nacházet, protože okamžik Poznání se uděje ve zlomku sekundy, ego se rozpustí, karma rozplyne a já budu "Já", ale tělo zůstane na místě. K dalšímu zrození už následně nedojde, není tu ten, jenž by se měl zrodit.
Co se stane s tělem?
Co

k blizicimu se vikendu vam jeste prikladam jeden citat od cloveka, jehoz mam ve velike ucte pro cirost poznani, ktore vedel velice dobre podat. Mejte se krasne.(:

"Když nevyžadujete nic od světa ani od Boha, když nic nechcete, nic nehledáte, nic neočekáváte, objeví se náhle Svrchovaný stav, zcela neočekáván, nezván."

Šrí Nisargadatta Maharadž

Evelynko, ty jsi jeste tady?(:

Kdalsi casti tveho prizpevku, ohledem jinych svetu, vyssich a nizsich, devickych, nebo asurickych:
jisteze jsou. Jsou vsak hierarchicky usporadany ve vertikalni rovine asi podle toho, jak hrube kvality nosi ve svych telech.
Da se rici, ze svou kvalitou se clovek nejak zaclenuje do techto svetu jak uz na urovni vedomi a bezprostredniho prozivani, nebo pak v pristich existencich.
To vsechno je jiste realne, dokud se zname jakozto lide - torove, kteri jsou zrozeni z nevedomosti. Ty svety jsou take jen bezpodstatnou iluzi, jako tenhle nas. V podstate se nelisi v nicem od nasho, kdyz je porovname se samym Poznanim jako takovym.
Poznani rusi tyto svety asi jako kdyz se v mistnosti s mnoha vecmi nahle zhasi svetlo. Nahle je po mnohosti veci...(:
Vyssi a nizzsi svety jsou faktory plne zavisle na funkci a svetu samotne mysli. Mysl, to je existovani ve forme at uz je jakakoli. Dokud neni zrusena mysl, existuje tady karma jakozto dulezity cinitel. A kdyz je karma, tak se rodime.
Karma vsak neni - okamzite - kdyz plne zrealizujeme prirozenou, vrozenou a pritom nezrozenou podstatu byti, atmana, nebo se to uz nazve jakkoli jinak.
Kdyz se clovek pozna jednou jako samo atman, je to jako by se prestehoval, ale zustane na miste. Listonos prinese postu (karmicky nasledek) ale uz to neni nas dum, uz to neni dotycny, ktery si po postu psal, uz to neni ten, kdo tam bydli, proste uz tam neni a karma byla stejne pro toho, kdo se rozumi jako "ja, ten a ten".
A toto je pro mne ten nejvyssi svet.

Ališ, kam na to chodím? Čerpám z knih, od přátel, z meditací, prověřuji v praktickém životě, natloukám si pusu, klesám ke dnu a pak zase vstávám, neustále se učím. Myšlenka, velmi podobná té, o níž tak hezky píše Qellogathi, mi také hodně pomáhá: Kdo je ten, kdo ... má strach? je nervózní? je naštvaný? je šťastný? má radost? Kdo je ten, co právě toto prožívá? To se pak pěkně odpoutáš od těchto emocí a činnosti a je to.
Co se týká dalšího vývoje, jiných světů, tak, jak se na to ptáš, si zatím netroufám odpovědět, aby mi z toho nevylezl úplný blábol. Ale Qellogathi nebo M. Aureliano by mohli stvořit nějaké pěkné povídání :-) prosím :-)

Ališko,
stupen poznani zakonitosti je primo umerny velikosti intenzity a oddanosti hledani jisteho vychodiste. U me je proces nezajimavy, ze me to - jako kone bic - inspiruje a pohani abych se jednou absorboval do oblasti, kde zadna postupnost, proces, cas, prostor, nebo zmena vubec neni.
Jako kyz je zvire zatlaceno do kouta. I kdyby bylo sebezbabelsi, nakonec se odhodla skocit a zautocit na utlacitele. Ja jsem se vybral stremhlav na vlastni pest prozkoumal jak to ve skutecnosti je. Je nutno obetovat ledacos. Ale clovek v tomto pripade nic nepocita jako velikou cenu. To, co za to pak dostanes se kupuje vzdu jen za malou sumu, nebot jeho hodnota je obrovska...

Neobvinuj se, tim se to jen zhorsi. Ver, neodbytny pocit viny je vzdy imaginarni vec. Nemuzes byt porad vinna. Veskerenstvo muze za vse a ty se s tim jen vezes.

Ja pouzivam ohromne kouzlo, ktere mne dosud vzdy pomohlo. Kdyz se mi ma v dusi stmivat, nebo se mi vynori pocit viny, pouziji skoro az magickou veticku "nejsem tim, kdo cokoli kona, nikdy jsem nebyl a nikdy nebudu". Ale ono to neni jen zarikavadlo, ale to vyjadruje veskerou pravdu o nas.

Neni NIKDO kdo by byl vinen. Jen vlivem zlozvyku, ktery jsme odkoukali od starsich a od rodicu, kdysi davno, jsme propadli domnence, ze jsme zrozene bytosti a ze jsme konajicimi, ze se zucastnujeme na nejake cinnosti.
A ti reknu, a vez, ze vim co rikam. TED, V TOMTO MOMENTE JSI DOKONALOU JAKO CIRE BYTI, KTERE NENI NICIM POSKVRNENO. NA HLADINE TOHTO BYTI SE HOUPA NICOTNA MYSLENKA VINY NA JEDINE VLNCE, KTOEROU JE ALIS...
Prosim te, udelej pokus, nic jineho nemusis zkoumat, jen prozkoumej, kde v tobe prameni tvoj pocit byti "jsem".

A kdyz mas nejakou pochybnost, poloz si dotaz do sveho nitra, komu se pochybnost deje. A pak, kdyz nebudes mit pochybnost, poloz si dotaz, komu se deje to, ze ti je jasno. A zkoumej,zda se v tom, komu se to deje neco zmenilo, nebo k tomu jen nezucastnene prihlizelo...

A ten prihlizejici v tobe prihlizel jeste nez si prisla na tento svet. A pak kdyz budes odchazet, bude prihlizet...

usmej se(