Duchovní cesta

SYNCHRONICITA
Treba tahle zajimava vec, ktera mi ted docvakla. Kdyz jsem nastoupil do nove prace tady v Anglii a loucil se prvni den s lidmi v kuchyni slovy: "Ahoj, uvidime se zitra". Byla tam jedna holcina z Monolska. Myslela si zrejme, ze uz nejsem v mistnosti a povida:

hezké slovo je také třeba ázvdelnost :))

No fuj, co jsem to napsala? Má tam být samozřejmě "vzdálenost".

Ališko, máš pravdu, vyjádřila jsem se nesprávně. Žádná vzádelost ani dálka, to je to pravé! :-)))

honzo a jaké mystické zážitky máš vlastně ty, jestli o tom chceš psát?

evelynko, jak můžeš napsat - něco z toho, co jsem napsala, tě oslovilo? z toho mnoha, co je dáváno si vzít jen něco? byla bych hloupá, kdybych nebrala plnými hrstmi :)

necítím vzdálenost ani dálku.

Příjemné slunečné sobotní ráno všem :-)

Příběh pro Ališku i další čtenáře. Omlouvám se autorovi za zkrácení a úpravu textu.

Nesuď - neznáš celý příběh!

V malé indiánské osadě žil starý muž se svým synem. Lidé k němu chodili pro radu, byl uznáván za nejmoudřejšího stařešinu až do dne, kdy se spustil řetěz podivuhodných událostí.

Onoho dne se muž vydal na lov se synem a vrátil se s nádherným hříbětem, které přišlo o matku. Hříbě vyrostlo v divukrásného hřebce. Všichni říkali: "Dědo, ty máš ale štěstí!" "Štěstí? Možná ano, možná ne. Neznáme celý příběh! odpovídal stařík. "Co to říká, jak může pochybovat? divili se ostatní.

Náčelník kmene se dověděl o krásném hřebci a nabídl muži za něj deset svých nejlepších koní. Stařík však výměnu odmítl. "Blázen!" komentovali dědovo rozhodnutí ostatní.

Jednoho dne hřebec zmizel. "Takové neštěstí! lamentovali všichni. "Možná neštěstí, možná štěstí, neznáme celý příběh", odpověděl muž. "Pomátl se na rozumu", soudili ostatní a přestali jej považovat za mudrce.

Za dva týdny se hřebec vrátil z hor a přivedl s sebou pět nádherných klisen. "Ten děda má ale štěstí!" volali sousedé. "Zda je to štěstí či ne, to ukáže život", odpověděl muž. "Radostí mu přeskočilo!" domnívali se druzí.

Mudrcův syn začal klisny cvičit a jedna z nich jej shodila na zem tak, že si vážně zlomil nohu. Šaman prohlásil, že už nikdy nebude chodit jako dřív. "To je hrozné, taková smůla!" litovali jej lidé. Ale děda zase mlel svou: "Smůla? Štěstí? Kdo ví." "Bolestí se zbláznil!" křičeli ostatní.

Druhého dne vstoupil kmen do války a všichni zdraví muži museli odejít do boje. Mudrcův syn kvůli svému zranění nikam jít nemohl. Z bitvy se nevrátil nikdo. A tak všichni říkali" "Dědo, ty máš ale štěstí, my jsme přišli o muže a syny, taková tragédie. Jen ty máš vše, ten kůň byl pro tebe opravdu požehnáním. "Tragédie nebo požehnání? Neznáte stále konec příběhu." "Šílenec, co chce ještě slyšet, když naši muži jsou mrtví!"

Zbytku kmene se zmocnila banda desperátů a zotročila je. Pracovali těžce, až živí záviděli mrtvým. "Měl jsi, dědo, pravdu. Kéž bychom zemřeli v boji s našimi muži a syny!" "Z hlediska přítomného okamžiku se to tak jeví, ale nesuďte. Stále neznáte smysl příběhu. Už za okamžik to může být jinak." Lidé se chtěli na starce vrhnout, ale zvenku se ozval válečný ryk. Objevili se jejich muži, které považovali za mrtvé a osvobodili je z otroctví. Dověděli se, že v boji nezemřeli, byli pouze zajati. Bylo to radostné shledání.

U večerního ohně si vzpomněli na dědova slova o tom, že nemají soudit, neznají-li příběh celý. Požádali jej, aby jim řekl, jaký tedy má ten příběh konec.

"Znát celý příběh znamená pozorovat jej ze všech čtyř úhlů, ze čtyř vhledů. Tím prvním je pohled oběti: ten vždy volá po odplatě. Tím druhým je pohled pachatele: ten vždy tvrdí, že je nevinen, že mu nic jiného nezbývalo. Tím třetím je pohled nezaujatého soudce, který zná pohledy obou stran. Ví, že každý dělá to, co dělá, z nějakých vnitřních pohnutek. Kdyby vnitřní motiv pachatele nebyl dostatečně silný a z jeho hlediska ospravedlnitelný, pak by to prostě nedělal."

"Mluvil jsi o třech pohledech. Kdo by však mohl být tím čtvrtým účastníkem?"
"Ten čtvrtý není z tohoto světa hmoty. Čte vaše myšlenky, emoce a přivádí je do fyzického světa. Zná vaše pohnutky, vidí do vašeho svědomí. Hovoří neustále k vašemu já, ale vy mu nenasloucháte. Netušíte tudíž nic o příčinách událostí, i když denně bojujete s jejich následky. Nechápete jejich smysl, nevidíte v překážkách a potížích poselství od Boha. Míjíte každou příležitost něco pochopit, naučit se, duchovně vyrůst. Stále soudíte, ačkoliv vám život dokazuje, jak vrtošivé vaše soudy jsou. Vzpomeňte si na události kolem koně. Kolikrát jste o tomtéž řekli, že je to štěstí a vzápětí zase neštěstí! Proto si zapamatujte: nic není náhoda, vše jste si připravili sami. Všechno se děje v pravou chvíli a na pravém místě. Proto cokoli přijímejte jako příležitost. Proste tedy, abyste pochopili význam a příčinu událostí, o sílu a pokoru, abyste překážku překonali a o lásku, abyste neublížili a zachovali si slunce v duši. Všichni jsme na cestě za Světlem. Každý si volí sám, jakou cestou půjde, zda oklikami, močály, černými roklemi, nebo přímo a rychle cestou srdce. Na konci se stejně jednou všichni sejdeme. Konec cesty a tedy i každého příběhu se jmenuje - návrat domů - spojení s Bohem, se Světlem, s Láskou, z níž jsme vzešli a jíž jsme. Ten čtvrtý pohled, který je vždy prvním, je Boží přítomnost v nás."

vím, že jsem drzá, eirika mi připadá smutná, nešťastná. jako by potřebovala pohladit, obejmout, utěšit.
eiriko, smím tě pohladit, obejmout?
objímám tě a hladím :)))

líbí se mi noční příspěvek m.a. fascinuje mě, jak se vše dá říci srozumitelně a prostě.

v životě mi hodně pomáhá rada, že ze zajetí ega, k vyššímu poznání, pravdě, se dá dospět tím, že našetříme dost energie. a když jsem se zeptala, jak našetřit tu energii, bylo mi zodpovězeno, že ta se dá našetřit tak, že budeme svádět každodenní boj s tím svým současným egem. nebudeme se povyšovat, ponižovat, nebudeme mu cpát drogy jako kafe a alkohol, nebudeme ubližovat, budeme se radovat a tak postupně v sobě nastolíme podmínky pro přijetí vyšších pravd.

jsme bojovníky na cestě poznání.

jsem moc ráda, že jsem tu s vámi.

gracia - děkuji ti.

překrásný víkend všem doma :))))

Krásnou dobrou noc všem :-)
Při pročítání starších příspěvků mě napadlo, že bych sem mohl přidat krátkou úvahu o

Pro Honzu. Občas se mi podaří souznít s přírodou. V tom okamžiku se stávám její součastí. Je to neuvěřitelný zážitek. Spontánně ke mně přichází telepatie se kterou si nevím rady. Pociťuji a dozvídám se věci, které působí drtivě na moje ego. Zatím si s tím neumím poradit.

Pro Tebe,
když se Ti nechce číst,tak nečti a pěkně dovnitř se sám sebe zeptej co máš dělat,aby si našel co hledáš - tedy sám sebe.
A uvidíš co dál.
Třeba potkáš někoho,kdo Tě povede,to by bylo super i to se stává - málokdy.
Spíš Tě to navede na cestu,po které půjdeš sám i to je úspěch.
Výhoda - místo stovky knih si přečteš jenom jednu.
Nebo někam pojedeš a něco se naučíš tam.
A ten boj,to nechce nikdo z nás.Každý si rád pohoví,zvlášť,když si ani nehoví.
Na cestu se vydáváme,když je nám moc zle, nebo naopak moc dobře,tak dobře,až nám to leze ušima.
Nakonec je to nejlepší,co se dá dělat,protože to jediné je opravdové.Tak co už.

Gracia, duchovní zážitky přicházejí spontánně. Nejsou cílem, ale je to takový bonbónek, na který si můžeš vzpomenout, když je ti ouvej.

Ališ-ano děkuji

Honzo, hmmm, zajímavá otázka, ale tyto zážitky nejsou moje zásluha ani snaha.

Ališko, mám radost, že Tě alespoň něco z toho, co jsem napsala oslovilo. Když se ptáš, já zase mám možnost si ujasnit svůj pohled, takže si žijeme v takové krásné symbioze. Nevěřila bych, jak úžasně můžeme souznít takto nadálku. Je to moc prima :-)

Honzo, měla jsem (mívám) úžasné mystické zážitky :-)

Mel byh takovou otazku. Kolik z vas prozilo ve sve realnem zivote hluboce duchovni zazitek? (jasnovinost,jasnozrivost, syncronicity, stavy jasneho vedomi propojujicho vsechny veci v okoli, stavy blazenosti a podobne mysticke zazitky?)
Dekuji

lindo, taky mi připadá, že jsi velmi moudrá. :))
gracia znamená děkuji? děkuješ životu? také ti děkuji.
evelynko, budeš moc hodná, na příběh se těším. v skrytu duše tě obdivuji a nebudeš mi věřit, na těchto stránkách jsem se od tebe mnohému naučila.

Lindo, karmu ani nemá smysl "řešit". Záleží na nás, jak budeme příjímat věci, které k nám přicházejí. Dokud se nepoučíme a nebudeme dookola opakovat stejné chyby.
To je jen můj názor.

Ališko, až budu mít více času, tak ten příběh sem pro Tebe napíši a ostatní mi buď prominou tu spoustu prostoru a nebo si jej také přečtou.

Nemuset vařit a jíst by byla určitě spousta ušetřeného času a peněz :-)
Věřím, že existují lidé, kteří jsou už tak jemní, že tu hrubou stravu opravdu nepotřebují.

Lindo, moudrost nemá s IQ nic společného. A Ty jsi moudrá duše a obdivuji Tě :-)

Hodně se tu mluvilo o karmě. Já jsem svou karmu přestala řešit. Beru život jako krásný sen, když jsem šťastná a jako ošklivý sen, když mě něco špatného potká. Vnitřně cítím, že jediné, co se po mě momentálně chce, je konat dobro a rozdávat lásku. Odměnou mi bude, že se JEDNOU opravdu probudím a nebudu ničím jiným, než všeobjímající láskou. Já všechno tak děsně zjednodušuju, že si o mně budete myslet, že mám IQ někde kolem bodu mrazu, ale já prostě uznávám, že v jednoduchosti je krása, tak mi to odpusťte :-)

Lindo, tak to bych taky brala:). určitě jsou, ale asi ne na těchto stránkách (ikdyž člověk nikdy neví:))