Duchovní cesta

M. Aureliano,
tak v tom by nebyla obtiz, kdyz by clovek byl definitivne oddan Poznani a strhl sebou vse. Kdyz je clovek ziv uz jenom proto, aby uskutecnoval zamer jak jsi to popsal, "vsechno co jest" ho bude poslouchat naslovo.
Rozumim tomu tak, ze kdyz se prenese na druhy brech v cele siri sve existence, tak se zmeni uplne jeho pohled, moznosti a take nebude omezen hmotou. Bezne byva clovek hmotou omezen, nebot "straslive veri" v jeji konecnou skutecnost.
Silvio Manuel patrne zjistil, ze "to co je" se proste jen jednou jevi jako hmota, jindy jako ciry jas, ale nema to vylucny stav ve smyslu statickem.
Pokjud o je teorie, je to filosofie.
Pokud clovek vsechno, co pochopil automaticky vnasi do cele struktury sve cinnosti a do vsech struktur sve bytosti (jak by to ovsem i melo byt prirozene) pak se zacne pomalu "vznaset na kridlech zameru", pak jednou jimi bude sam dokonce mavat a snad nakonec se stane Zamerem a od zameru pak upusti...

M. Aureliano,
tak v tom by nebyla obtiz, kdyz by clovek byl definitivne oddan Poznani a strhl sebou vse. Kdyz je clovek ziv uz jenom proto, aby uskutecnoval zamer jak jsi to popsal, "vsechno co jest" ho bude poslouchat naslovo.
Rozumim tomu tak, ze kdyz se prenese na druhy brech v cele siri sve existence, tak se zmeni uplne jeho pohled, moznosti a take nebude omezen hmotou. Bezne byva clovek hmotou omezen, nebot "straslive veri" v jeji konecnou skutecnost.
Silvio Manuel patrne zjistil, ze "to co je" se proste jen jednou jevi jako hmota, jindy jako ciry jas, ale nema to vylucny stav ve smyslu statickem.
Pokjud o je teorie, je to filosofie.
Pokud clovek vsechno, co pochopil automaticky vnasi do cele struktury sve cinnosti a do vsech struktur sve bytosti (jak by to ovsem i melo byt prirozene) pak se zacne pomalu "vznaset na kridlech zameru", pak jednou jimi bude sam dokonce mavat a snad nakonec se stane Zamerem a od zameru pak upusti...

Pro Qellogathi: ano :-)

Nikoli, udrzujeme jej vsichni (:

Evelynko,
tos myslela pisnicku Karla Kryla(:
Podivej, pokud se chapes jakozto veskerenstvo, o čem nepochybuji, tak je to naprosto v poradku a jenom si rekla pravdu.
(:
Vis, nedelej si z toho hlavu, jsou i horsi rodiny.
(zert)

pro evelyn
ty jsi ten domov založila, pečuješ o něj, udržuješ jej, uklízíš v něm a vítáš nás s otevřenou náručí a srdcem plným lásky.

Aureliano,

cosi jako utvareci moc vlivem moznosti manipulovat s nejvyssi kvalitou vedom si toho, ze s iluzi se da delat cokoli jako s nejakym imaginarnim testem, kdyz uz nad nim nema definitivni moc?

Omlouvám se, ale můj předešlý příspěvek vyzněl hodně sobecky :-( Pocit domova samozřejmě vytváříme všichni, každý sem přináší svůj díl lásky, radosti a poznání :-)))

Pojem záměr bych obecně vyjádřil jako uvědomovanou si strukturu absolutna. Z hlediska vědomí absolutna je tato struktura statická, absolutní. Paradoxně je to struktura onoho bezrozměrného a svým způsobem neexistujícího bodu, který je věčností a zároveň struktura zákonitosti všeho bytí. Hodně zjednodušeně bych to připodobnil k uvědomění si rastrů čtverečků na té čtvrtce, o které jsem psal. Z našeho pohledu bytostí, které ještě vězí v představě nějakého těla, je tento rastr vnímán vícerozměrově dynamicky včetně zdánlivého pohybu v čase.
Že je Silvio Manuel mistrem záměru bylo podle mě míněno tak, že se již trvale uvědomoval ve struktuře svého astrálního těla a tendence těla fyzického se ho již nedotýkaly. Z hlediska této úrovně vědomí již dokázal svým záměrem přímo působit i na to, co vnímáme jako přírodní zákonitosti "reálného" světa asi tak, jako nám když se podaří uvědomit se ve snění a můžeme tam svým záměrem působit na své astrální představy.

Prosim te, jak je mysleno ono tvrzeni, ze "Silvio Manuel je mistrem zameru?" Ne ve vsech souvislostech chapu nagualsky pojem zamer. Bezchybny zamer jakozto forma utoku na silu, mi je jasny.

***Děkuji*** jiné slovo mě opravdu nenapadá :-)

Doplňuji jen zapomenutý podpis k poslednímu příspěvku :-) Když už jsem znova tady tak jen dodám, že ten pocit domova nám tu asi nejvíce dává naše dobrá víla Evelyn :-)

Někdo řekl: "dejte mi pevný bod a pohnu planetou". Tímto pevným bodem je ona zkušenost, o které píše Qellogathi. Zkušenost, která nám přinesla s absolutní jistotou poznání, že já je "Já". Bez této zkušenosti člověk nemá onen pevný bod, na kterém může postavit pro sebe v každém prožívaném okamžiku odpovídající popis světa, který ho uspokojuje a který mu umožňuje naplnění. Pak teprve lze slovy dona Juana říct: můj život je naplněn až po okraj :-)

Ja taky, Done Aureliano. Takhle k nam Sila obcas promlouva(:

Píšete tu hezky. Vždycky když přijdu k počítači, první moje cesta vede sem. Připadám si jako když se vracím "domů" :-)

Nedavno jsem realizoval jistou zkusenost.
Pred lety, jsem mel vsechno jasne - no jaksi jsem se odchylil, na dobrych osm let - do sveta duality, kde jsem si vsugeroval, ze jsem omylny tvor. Pak jsem sklizel plody takoveho predpokladu.
Pak po bolestnem kolotani v ruznych omylech jsem si uvedomil, ze to nemam zapotrebi a ze procesem se nada dostat ke "Skutecnosti", ktera procesem neni. Nutno pouzit prime uvedomeni si Skutecnosti jakozto sebe sama. A to je cesta-ne/cesta.
Takze jsem se vlastne potreboval, tedy tehdy pred lety, jen obratit o 180stupnu. Misto toho jsem krouzil vesmirem a velikym obloukem jsem se dostal tam, kde jsem byl. Ale po teto zkusenosti, je to uplne jine.
Proto zduraznuji, aby se kazdy pokusil vlastni, autentickou zkusenost. Predtim je zbytecne cokoli si predstavovat.

Až se bez těch berliček obejdu, to bude paráda!

Ano, zpocatku clovek pouziva ruzne vnejsi pomucky, dokud se jednou nedovede bez nich obejit. Napriklad cteni o vysokych pravdach pripravi mysl k prijeti techto pravd. Bez toho cteni, by napriklad clovek premyslel o svete.
Kristalova studanka nam v jistem ohledu muze pripomenout davne, davne doby, kdy jsme jeste byli svobodni. A proto nas obcerstvuje.
A dokud se tam clovek cely se vsim vsudy nevrati, musi se vracet alespon k centru sveho vedomi.

Qellogathi, Tvá slova do mě dnes přesně zapadla, vystihl jsi, co jsem potřebovala slyšet, vlastně vidět :-) Jako bych dala krychli do otvoru pro krychli, takže přesně zaklapla a necpala ji do otvoru pro kruh, kam by sice mohla také spadnout, kdyby byl otvor větších rozměrů než krychle, ale tady jde o tu přesnost, v tomto případě jasnost. Dík :-)

včera mi kamarádka, která na tuto stránku občas zavítá (ale nepíše), řekla, že tady je úplně jiný svět. byla bych moc smutná, kdyby tento svět neexistoval. chodím se sem občerstvovat, pít z "křišťálové" studánky. :)

Dik, celkem fajn.
Kdyz se tady vyskytnu mezi lidickama, kteri po sobe nervou, tak je to skutecne jako spokojenost nadmiru(:
Jinak, toho bloudeni jsem uz absolvoval.... Ach jo.
Ted se divam na veci takhle. Zamerenim se na skutecnost, ktera vsechno vnima, prestava jakykoli problem.
Kdyz se jednotlive jevy rozpusti v uvedomeni Sebe jakozto vseho, v tomhle stavu se pak nachazi laska asi ta nejvetsi, nebot pak clovek vzhlizi na vsechny tvory jako na sebe. Protoze uz nenajde nejakou odlisnost od sebe. Nic jineho proste uz neni. A pak, kdyz jsou okolite skutecnosti jen papirovymi draky ve vedomi, ktere vse transcenduje.