Reklama

Duchovní cesta

Evelyn (Čt, 7. 9. 2006 - 12:09)

Ahoj Qellogathi, jsem ráda, že jsi tady :-)

Qellogathi (Čt, 7. 9. 2006 - 12:09)

Honzo J.F.,
Tak pokud bys udelal dukladny rozbor, tak bys prisel na to, ze veskere tyto otazky, ktere jsi tady ted polozil by byly v nekonecnem nedohlednu, nebo lepe, vubec nikde, pokud bys tady nebyl ty a nekladl je.
Zkus byt v nejakych pochybnostech aniz bys byl vedom...
Takhle - kdo je schopen mit pochyby a nebo si byt necim jist? A co je ta "vec", ktera eviduje tyto dva stavy? Neni to neco daleko vzdalenejsi a v ramci protikladu nepostizitelnejsi?

Buddhismus o vzniku sveta nic nerika. To bys mozna byl prekvapen proc. Protoze dokonce netvrdi, ze by nejaky svet vubec nekdy vznikl. O kolik prapodivnejsi a bizarnejsi by bylo predpokladat vznik sveta... - To co vnimame jako svet jsou uzrale predstavy, ktere jsou pro nas tim realnejsi, cim vic jsou individualizovany a separovanejsi od univerzalniho vedomi kteremu se jevi.
Je tady "obava", jestli muze nejaky svet byt, kdyz nema vnimatele... Takze rekni neco o nirvane a podobnych vecech bez pritomneho vedomi.
Prave co jsi popsal je znakem, ze vedeni pro tebe znamena souhrn vedomosti.

Nechci vsak aby sis myslel, ze mne nejak trapi kdyz se mnou nekdo, ted treba ty, nesouhlasi. Preci rikam o vecech, ktere jsou po dukladne prosetreni nezpochybnitelne, jen je nutno znat vedomi. Tak trochu. A vedomi ma kazdy.
Ze jsem si dovolil tady o tom rikat je proto, protoze verim, ze je to moc jednoducha zalezitost ve sve podstate, jen lide jsou moc komplikovani. I ty to strasne komplikujes a pro samotny pohyb neni videt nehybne slunce. Kdyz bys odstranil veskere bariery, zjistis, ze nemuze byt zadna nirvana oddelene od toho, kdo by ji prozival.
To slunce neni mozno najit, dokud se neumoudri a neuvedomi si, ze je to vlastne ono samo osobe.

Honza (J.F.) (St, 6. 9. 2006 - 20:09)

Jednou sem si tak uvazoval a cosi pochopil.
Predstavte si, ze zijete ve tme. Nikdy jste nepoznali svetlo. A nepotkali nikoho, kdo by o svetle hovoril a zprostredkoval vam nejake dojmy o nem. V takovem stavu by jste si asi svetlo tezko uvedomovali. A jestlize by jste neznali svetlo, tezko by jste asi vedeli, ze zijete ve tme. Neznali by jste ani jedno, ani druhe. (pokud tedy vidim "jednu stranu" mince, musim mit zkusenost s tou druhou, jinak si neuvedomuji ani tu jednu "stranu".

Pokud si uvedomujeme jednu absolutni ideu, musime si uvedomovat i jeji protiklad.-> Neuvedomuji-li si jednu ideu, pak si neuvedomuji ani tu druhou (ktera muze byt treba v mem zivote objektivne obsazena).. subjektivne ji nevnimam.

Skutecnosti je tedy pouze to, co za skutecnost povazujeme. Skutecnost je subjektivni.
Jsou-li dve sily, ktere vnimame a tyto sily zpusobuji stejne nasledky a muzeme-li nastavit myslenkovy experiment jakkoliv a stale budou stejna pozorovani, pak nezbyva nez rici: "Ty sily jsou totozne", i kdyz jsme je byli zvykli nazyvat ruznymi jmeny. Tak vznika ekvivalence mezi gravitaci a setrvacnosti a proto tam mohl Einstein udelat " = ". K tomu ale musel vedet to, co je napsano nahore. Po jeho vzoru uz fyzika eliminovala mnoho sil. V soucasnosti jsou pouze 3 sily, ze kterych se zklada svet. Ostatni jsou jen jejich podmnoziny.. konjunkce.. jsou soucasti tech tri sil. A Tak nejak vsichni Fyzikove prijimaji moznost, ze nakonec zbyde jen jedna. A nikdo se proti tomu nebouri.

Je jen jedna sila, ktera hybe svetem, ac je mnoho cest. Muzeme ji vnimat jako Karmu, muzeme ji vnimat svobodnou vuli. Jedna bez druhe nemuze existovat a dokonce, jsou jednou silou. Je jen na cloveku jakou cestu si zvoli. Ale nikdy to neni tak, ze existuje pouze jedna. Proto v zivote kazdeho cloveka figuruje Karma po boku svobodne vule, nebo ani jedna z nich. Je na kazdem cloveku, jak se rozhodne. Kazdy ma moznost uvedomit si, ze je v jeho moci byt svobodny. Pak se jeho zivot muze stat svobodou a karmy tam bude jen minimum. Stejne tak se clovek muze rozhodnout pro karmu a ze svobodne vule zbyde jen mala cast. Ale jen tak mala, aby se mohl kdykoliv rozhodnout pro odpoutani se od karmy.

Myslim, ze pricinou utrpeni je nesvoboda. Se svobonou vuli mam ale na vyber, jak budu veci vnimat. Jako dobro, nebo zlo.
Zivot nemusi byt utrpenim. Muze to byt prekrasna zalezitost.

Budhismus vam dava urcitou vizi, jak se zbavit utrpeni. Predpoklada, ze zivot je utpenim a z neho je treba se vyvazat. Existuji lide, kteri se intenzivne raduji ze zivota. Nikdo z techto lidi, netouzi po osvobozeni. Proc? Protoze jsou svobodni. Rozhodli se byt svobonymi a stali se svobodnymi.

Budhismus mlci o tom, proc byl stvoren svet. Ano prvotni vykrik, ale proc. Proc se svet stal. Proto aby zanikl? Zijeme snad proto, abychom zemreli? Ne zijeme proto, abychom byli. Smrt je jenom nutnosti. Bez ni by to nebylo mozne. Smrt muze byt unikem utrpeni, nirvana muze byt unikem z utrpeni, ale co pak, az vsichni lide dosahnou Nirvany.. svet se zhrouti do jedne cerne diry.. singularity. A pak se znovu rozpade. A tak se vesmir znovu Stane.. mozna jen trochu jinak. A co pak?
Budete zase hledat Nirvanu a unik z utrpeni? Treba je i jina cesta. Treba to nemusi byt utrpeni, ale pozehnani, ze jsme zde na tom svete. Najdete-li svobodu, muzete naleznout raj. Ten raj je ve vasem srdci. To objevit a tam setrvat, i kdyz venku se stale budou dit veci.. vy budete ve sem srdci, v naprostem bezpeci a s naprostym nadhledem a budete v blazenosti.

Takovy je muj pohled a pohled druheho cloveka bude mozna v leccems souznit a neko bude asi nesouhlasit. To je priroze. Chtel jsem ho jen sdelit. :o)

Ja diskuzi vnimam jako moznost k obohacovani se a hlavne sdileni. Obcas s necim nesouhlasim a obcas ztracim nadhled.
Jsem clovek. Omlouvam se, pokud jsem se te neprijemne dotknul Qellogathi

Qellogathi (St, 6. 9. 2006 - 14:09)

Honzo J.F.,
jeste neco. To, co pises o te prirozenosti, toho by ses mohl chytit. Prave sama prirozenost tu strukturu neobsahuje. Struktury jsou ve svete, ktery generuje a evokuje mysl.

Qellogathi (St, 6. 9. 2006 - 14:09)

Davno se tady neukazal Don Aureliano...

Evelyn (St, 6. 9. 2006 - 14:09)

Ještě oprava: "přestřelka" byla dána do uvozovek...

Qellogathi (St, 6. 9. 2006 - 14:09)

Evelynko,
pises dobre, chapu tvuj pohled.
Jinak to sdileni je asi tak z meho pohledu:
kdyz znam bezvychodiskovost stavu vecneho hledani, neda mi, abych nepsal o tom, proc se tak deje.
To pochopeni, pokud se jednou definitivne udeje - je uz navzdy.

Evelyn (St, 6. 9. 2006 - 14:09)

V předešlém příspěvku jsem chtěla navázat na příspěvek od Lindy a mezitím, než jsem to napsala, se mi tam vloudil příspěvek od Qellogathi, tak to teď nějak nenavazuje :-)

Qellogathi, "přestřelka" byla dána do závorky právě proto, že to tak nechápu, ale to Ty přece víš, ne?

Evelyn (St, 6. 9. 2006 - 14:09)

...je to takové "nakouknutí do nebe".

Qellogathi (St, 6. 9. 2006 - 14:09)

HonzoJ.F.,
jiste, mame jine pohledy. Dovol abych jeste podotknul. Zda se ti to filozofie, protoze predpokladas nejkaou cestu a respektuje "stavani se". Ja vnimam duchovni cestu jako formu bludu nepoznani. Vzdy se v duchovni ceste predpoklada poutnik a cesta. Musi tam byt kupa procesu.
Kdezto stav, ktereho se chteji cestujici v duchovnu dobyt se neda dosahnout nejakym dosazenim na konci...
Bud se uvedomis jako nekoncene vedomi a budes tim - bez nejake cesty - nebo nadale vytrvas v "delani" a vysledek delani bude dalsi delani.
Ale prosim, nechap tohle jako Evelyn, ze je to prestrelka. Nic takoveho tady prezentovat neminim. Jen predstavuji definitivni stanoviste, ktere se ovsem v chaosu procesu neda najit. Proces te jednou musi unavit a intelekt prestat cokoli hledat aby si se v tom mohl zorientovat a videt nesmyslnost teorii o existenci a neexistenci karmy.
Priklad: Ber to tak - kdzy jedes na koni, nebo na rakete, je to stale jedno, nebot se stale jen presouvas v prostoru. Jednou se moyna na paprscich svetla dostanes do bilionu galaxi a yas jen nebudes u cile. Pak, se jednou raketa poroucha, nebo vzbuchne. A budes u cile.
Nebo jinak. Jeden vzynamnz clovek jednou rekl. Hledani je jako nemoc. Stale jsi nemocny a stale ne a ne pochopit. Cil se podoba smrti. Pak uz nejsi nemocen.
Ahoj zatim.

linda (St, 6. 9. 2006 - 13:09)

Zamilovanost je podle mne takovým malinkým nahlédnutím na to, jak by nám bylo v takové bezpodmínečné, neodsuzující a neposuzující Lásce.

linda (St, 6. 9. 2006 - 13:09)

Evelyn, říká se, že láska je slepá a to je na tom to nejhezčí. Zamilovaný člověk nevidí, neslyší, nevnímá, jestli je mu právě teplo nebo zima, zda má uklizeno, nebo nepořádek, jestli je ráno nebo večer...Kéž by člověk dokázal být zamilovaný celý život a cítil to tak ke všem a všemu, nejen k svému "miláčkovi" prvních pár měsíců po seznámení... :-)

Evelyn (St, 6. 9. 2006 - 11:09)

Právě mě napadlo, že možná existuje jen jedna duchovní cesta: bezpodmínečná, všepřijímající, neodsuzující a neposuzující Láska. Každá jiná cesta je slepá ulice.

Evelyn (St, 6. 9. 2006 - 10:09)

Krásné dopoledne všem!

Qellogathi a Honzo (J.F.), je krásné sledovat Vaši slovní "přestřelku". Omlouvám se, že se Vám do toho vložím svým názorem.

Pokud přijmeme existenci jednoho vědomí "Já jsem", je v něm tedy obsaženo vše a vše působí Tady a Teď. Protiklady jsou obsaženy jen v našem úhlu pohledu, vidím-li, vnímám-li jednu stranu, nevidím, nevnímám druhou a přitom je jasné, že v tomtéž okamžiku MUSÍ existovat současně. Nejjednodušším příkladem se mi jeví mince. Pokud ji mám na dlani, vidím vždy jen líc nebo rub, nikdy obě strany najednou, a přitom vím, že pod lícem se skrývá rub a pod rubem líc. Vědomí "Já" vnímá obě strany současně. Stejně tak mi to připadá s pojmem svobodná vůle a determinismus. Působí oba zároveň. Takže se mi už nezdá zvláštní tvrdit, že jsem si svobodně vybrala své zrození a současně mi bylo předurčeno. Svobodně svým myšlením, jednáním, sněním tvořím svůj svět, ale jsou přesně dána pravidla, která působí a není možné se jimi neřídit. Takže volím i nevolím současně, protože já i Já existuje současně. Žiji v dualitě a mohu se rozhodnout pro jednotu. Rozhoduji se pro ni svobodně a přesto je už od věčnosti dáno, že se tak jednou rozhodnu. Záměr byl, je a bude. Svobodný či nesvobodný? Obojí! :-)

Honzo, ještě si neodpustím poznámečku. Číst tisíce knih se Ti nechce, raději pozoruješ přírodu. To je v pohodě. Jenže nakonec stejně máš potřebu sdělovat svůj pohled, takže používáš slova a jediný rozdíl mezi Tebou a autory knih je ten, že Ty jen mluvíš, kdežto oni i píší. A vlastně, vždy Ty už také píšeš, sem do diskuse :-)
Všichni, co sem chodíme, ať už jenom čteme nebo i píšeme, máme potřebu se sdílet. Psané slovo je prostředkem k tomuto sdílení. Sem přece nechodíme pro praktické zkušenosti, ty prožíváme ve svých životech. Přemýšleli jste, proč vlastně navštěvujete tuto diskusi? :-)))

Honza (J.F.) (St, 6. 9. 2006 - 00:09)

Qellogathi

Bude to znit asi hodne moc divne, ale mam takovy nejaky intezivni pocit - uz od detstvi co jsem schopen upamatovat, ze jsem se svobone rozhodl, jak a kam se narodim. Zvolil jsem si situaci, zvolil jsem si telo. Barvu vlasu, intelekt, proste vsechno. Zvolil jsem si utrpeni na zacatku zivota, abych se stal tim, kym se stavam. A toto sve svobodne rozhodnuti jsem schopen v ramci zivota menit. Vidim veci ktere prichazeji, poznam lidi kteri budou v mem zivote neco znamenat na prvni pohled. Vim castokrat, kam povede ktery skutek. Ne v blizke budoucnosti, ale i ve velmi vzdalene budoucnosti. Stejne jako mista kde se sdrzuju po nejkou intenzivni dobu sveho zivota poznam hned jak tam vkrocim. Nekdy je tezke tento druh vedomi prenaset do racionalni roviny. Protoze chci-li to tam pevest, musim to racionalisovat. Zaroven se snazim zachovavat logickou strukturu, coz vetsinou nejde tak hladce. V racionalni oblasti se tedy pohybuji na rovine dualismu a skutecnost zkoumam. Experimentuji s ni abych vytvoril zavery. Nekdy je tezke zcela jasne rozhodnout, zda vybrat jakousi formu detenminimu - karmu, nebo rovinu idealitickou - a tedy obashujici svobodnou vuli. Ale to je veci volby a ty volby jsou ekvivalentni, pokud nemame experiment, kterym bychom to rozlouskly. Myslim, ze pravda je kdesi uprostred a skrze idealistikou podstatu pak muzete menit sve vnitrni nastaveni a nastaveni vaseho vnitrniho a skrze to i venjsiho sveta. Tato moznost nema hranic. Skze tento moment je pak clovek schopen jakekoliv skusenoti, byt ji muze "soucasny" vedecky pohled na svet povazovat za zhola nemoznou. Jakakoliv cesta kohokoliv, je vypovedi o nem samem. Cesta kazdeho jednotlivce je jina a neni mozne projit stejnou cestou, jakou prosel nekdo pred nami. Z toho duvodu se snazim o inspiraci prirodou a pozorovanim vice nez ctenim tisice knih tisice autoru jdoucich "kamsi" a snazenim se o synthezu techto veci. Mam vrozenou skepci k vecem, ktere jsou az pilis strukturovane, protoze neodrazi pravdu v jeji piozenosti. Uplne racionalni pochopeni pravdy neni mozne. A pokud se snazim racionalizovat, cinim tak pro sebe i pro druhe, abych byl schopen sdelovat svuj pohled. Snazim se pak, aby byl muj jazyk stejne prirozeny, jako skutecnost kterou chci sdelit. Mame proste jenom jiny pohled na skutecnost, a ja se priznavam, ze tomu co jsi psal povetsinou nerozumim. Jevi se mi to jako filozofie.

Evelyn (Út, 5. 9. 2006 - 15:09)

Zdravím Tě, Qellogathi, škoda, že jsi tu zase jen na chvíli. Jo, jo...jediná jistota je, že nic není jisté. A tak nezbývá, než opravdu vše jen pozorovat. Někdy mi pomáhá představa mostu a plynoucí řeky. Já stojím na mostě a jen se dívám, kam mě ten život nese. Čím je ta řeka prudší, dravější, tím více se blíží k mostu a tedy ke mně a já více cítím její prudkost a sílu, čím je tišší a klidnější, tím je pociťování příjemnější, ale úplně nejraději jsem, když je mi úplně jedno, jak blízko mostu řeka je. Pak teprve správně pozoruji. Bez ztotožňování se s tokem řeky.

Tak se zase brzy ozvi :-)

Qellogathi (Út, 5. 9. 2006 - 15:09)

Evelyn,
Ahoj, tak jsem se na chvili odmlcel a zas se zel odmlcim, momentalne je pro mne internet luxusem(:
Moc se mi libi ten indiansky pribeh. Ono to sedi. Mysli se neda nikdy nic dostatecne dobre zhodnotit, popsat. Zivot je nepoznatelny(: V ramci zivota nemame zadne jistoty, nic definitivniho

Qellogathi (Út, 5. 9. 2006 - 14:09)

Honzo J.F.,
Vzdyt prave, ze pises svuj subjektivni nazor. Ale jinak, si myslim, ze zcasti pises jak se ti veci

Jo (Út, 5. 9. 2006 - 09:09)

ty jsi tak elegracni

Evelyn (Út, 5. 9. 2006 - 08:09)

Překrásné úterní ráno všem!

Mé čtenářské ego mi nedá, abych se nezeptala: znáte někdo Ken Eagle Feathera? Četli jste jeho knihy? Je také žákem dona Juana a vydal právě třetí knihu. První se jmenuje Putování se sílou, druhá Toltécká stezka a zatím poslední Cesta za svobodou.

Jani, souhlasím s Tebou, že brát vše jako "legraci" jako "hru" je mnohem snesitelnější, než sám sebe i vše kolem brát příliš vážně. Nadhled, odpoutávání se, to je ten správný směr, někdy se mi už i zadaří, někdy vůbec ne. Ale bojuji a nevzdávám se.
Opravdu je moc hezké být tu s Vámi se všemi :-)

Reklama

Přidat komentář