Duchovní cesta

Ano, Lindo, Qellogathi má pravdu. Věřím, že kdybychom seděli naproti sobě, měla bys pocit, že jsme si pěkně popovídali :-) Výraz ve tváři, gesta, hlas, to vše doplňuje slova, osobní kontakt je prostě nejlepší. Pokud Tě však něco zabolelo, pak se to stalo proto, že máš v sobě nějakou otevřenou ránu. Popřemýšlej jakou :-)

Kdepak, lindulko, nepustili jsme se do tebe. Jen je pres monitor a nadalku tezko se divat nekomu do tvare, kdyz treba s usmevem neco nekomu piseme. On to napriklad nevidi a domysli si, ze to neco, co mu kdosi napsal, myslel urcite spatne(: Ale nemusi to tak byt.
Ver, ze ja i Evelyn jsme uz nejakej ten patek na ceste - kdyz to mohu tak neohrabane nazvat - a ledacos jsme museli pochopit, byt konfrontovani s tolika negativnimi vecmi, se svou vlastni osobnosti...
Ego - to ti jenom stavi ruzne druhy skutecnosti, jednu skutecnejsi nez druhou. Aby se v tom clovek nezamotal...(:
Za ten patek jsme snad videli nejake ty verze a da se rict, ze jsme v tom otrli.
Mne byla vzdy inspiraci svoboda a poznani. Kdyz to ma clovek jako memento, neodradi ho zadne komplikace. To jsou vsak ruzne zlomy v zivote, snad nepredstavitelne, kdyz to clovek nezazil. U mne byli i dramaticke okamziky ale bez nich to mnohokrat zel nejde.

Neboj se byt sama sebou, no vzdy pamatuj, ze mysl nas vzdy zavadi jinam, nez by sme mysleli. Jeden prastary text rika:
"mysl je velikym vrahem Skutecnosti". Ja jsem zjistil proc.

Lindo, jestli to vyznělo jako, že jsme se do Tebe pustili, tak to se moc omlouvám! To tady přece nikdo nemá v úmyslu! Jenže, a v tom je asi ta potíž, když chci vyjádřit svůj názor a on se momentálně neshoduje s Tvým, tak si to můžeš vzít jako útok na sebe. A proto Tě moc a moc prosím, neber to tak!!! Je to jen pokus, POKUS, ukázat Ti i jiné pohledy na věc. Tak se nezlob, prosíííím!!!! :-)))

Od začátku jsem říkala, že stojím na úplném začátku duchovní cesty! Mějte se mnou, prosím, trpělivost. Nevyčítám Vám ani nevyvracím Váš způsob duchovní cesty a ani nepopírám, že je Váš přístup určitě na mnohem mnohem větší úrovni. Jen jsem se snažila hodit do placu můj momentální přístup k této věci. Do nedávna jsem byla troska vystresovaná životem a nyní se snažím nacházet smysl v něčem jiném, než je pozemský svět. Začínám být vyrovnanější. Je to zatím to jediné, nač mám. Chtěla jsem se s Vámi o to podělit, ale pustili jste se do mě.

A ještě něco, Lindo. Radostný a spokojený život, žití v lásce pro sebe a druhé... Já si nejsem jistá, zda vůbec chápeme obsah slova Láska. Vnímáme ji jako Cestu a Cíl? Dokážeme se Jí stát, splynout s Ní a tak ji uskutečnit? Je pro nás tímtéž jako Absolutno? Já si myslím, že by měla být. Pak ale takový život jaký popisuješ, nestačí. Jako kvalitní základ pro budoucí život určitě ano, ne však pro uskutečnění Poznání. Zase jen můj názor :-)

Lindo, přiměla jsi mě k polemice. Jsou lidé, kteří si pevně nestojí za žádnou pravdou, jaksi vyčkávají, co je osloví, ale raději se i do osloveného moc nevrhají, co kdyby to nebylo ono, jsou prostě vlažní (pamatuješ na Ježíšova slova o "vlažných"?) Pak jsou lidé, které osloví nějaké učení a zapálí se pro něj, začnou jej žít. Pokud ho do sebe zabudovali na pevných základech, pak jím neotřese vůbec nic a žádné další učení už ho nebude zajímat. Jestli je však zbudováno na písku, pak ho smete první bouře. Ale dokud stavba stojí, hájí ji do morku kostí. Až spadne, začnou stavět znovu, možná opět na písku, ale možná už ne.
Mám opět jeden krásný příběh o tvoření a boření, takže někdy jej napíši :-)

Honzicku,
nemas ani poneti o co tady jde.

Honzo J.F.,
svet neni deska.

Lindo,
ted to prosim te ber tak, ze ne vsechno s cim se tady setkas spada do urovne filozofie jakou by si pral kdokoliv. Jsou i veci, ktere se nedaji snadno pochopit. A prosim, ted se na mne nenazlob, ale zatim si mne nepochopila, nicmene, to neni nici chyba ani vina ani ujma a ani jsem to nezamyslel. Netvrdil jsem totiz, ze se tady ma prejit z nejake viry v krestanskeho boha na nejakou viru v nejake absolutno, nebo cokoli jineho. O viru tady vubec nejde a ty o tom nemuzes nic jineho rict nez to, ze si to overis a prozkoumas a az potom reknes, ze to dejme tomu tak neni. Klabosit nezavazne a vsechno si bez rozmyslu odsouhlasovat, nema vyznam, ne? Ja si peclive vybiram - ale neohrdnu nikym na tomto svete - kdyz vidim, ze jeho pristup je v necem dokonalejsi a lepsi nez muj, tak nevaham a necham se okolnostmi zmenit. Napriklad, i to, ze jsem se dostal k vaznym zjistenim praktickeho (nikoli spekulativniho druhu) je dano tim, ze jsem netrval vzdy jen na svem. Tim se nikdo moc dal nedostane. Avsak nejsem zas "kudy vitr-tam plachta, to zas ne. Nazory jinych jsou orientacni a nikoli moc smerodatne. Kazdy ma jit podle sveho, no nemelo by to byt bez rozmyslu. Nikomu nic nevnucuji. Je mi to lito, ale zjistuji, ze lidi vesmes reaguji dost stadovite a stejne, vzdy jsou dotceni, kdyz se snazim jit do dusledku a zjistit nakolik pro nich jejich usili je vazne. Az na vyjimky, kazdemu jde jen o obhajobu vlastnich omylu nez o zjisteni realneho stavu veci. Clovek citi, ze vesmes potrebuji mit nazory odsouhlasovany a vubec nechteji jit v diskuzi do dusledku a objevit pripadny koren neuspechu v duchovni snaze, nebo koren cehokoli. Pokud bys cetla trosku pozorneji, zjistila bys, ze nepisu filosoficke dohady, ale ze rikam o overitelne veci a rovnez o tom, ze uspech a prunik do transcendence neni podminen zadnou slepou virou. Mne napriklad vychovavali vlastne ateistickym zpusobem a od rodicu jsem moc o krestanstvi neslysel. Otec rikal, ze je prirodni zakon. Dobre, zustal jsem rezervovany. Babicka, ta rikala, ze musim verit v panbicka, protoze jnak me potresta. Tak jsem zustal rezervovany i tady, nebot jse mi nezdalo vhodne jen tak ze strachu necemu verit. A tak jsem si overoval veci primo.

To, co pises, je pekne ziti a ja jsem rad, ze jsi tak spokojena a plna dobre vule, ze jsi o tom presvedcena. Ale ber to tak, ze to, co pisu, neni jeste pro tebe, proste neni mozno cosi menit, pokud je clovek spokojen a zda se mu bezne ziti v poradku. Ver vsak, ze jsou lide, kterym jsou duchovni otazku dost dulezite. Takze jsme velice ruzni.

Hmm jak slozite muze nekdo chapat, vysvetlovat a dochazet k tomu, co je tak proste. Nic nikdy neexistovalo. Ani ja ne ani vy ne. A nikdy ani existovat nebude. Jak bychom mohli cokoliv delat, kdyz nejsme?
Jak bychom mohli cokoliv poznat? Jedine snad to, ze nejsme bychom mohli poznat. To je jedine pravdive. S tim pochopenim se pak muzeme vratit a zit znovu s tim vedomim, ze o nic nejde. Ze to co se deje se ve skutecnosti nedeje a zaroven se to uz davno stalo. Pak se vratit a prijimat a radovat se z toho, protoze to je esenci. Radost je esenci. Tak prosty je nas vesmir. A vsichni to vedomi mame a meli jsme a nikdy neztratili, jen se bojime si to nekdy uvedomit. (A mnoho lidi, kteri nikdy nevstoupili na duchovni cestu to vedi a to ziji. Je jich ohromne mnozstvi. My je ale nevidime)

Taky se mi to odeslalo dvakrát, no co už

Rozhodně netvrdím, že se nemá mluvit!!! Od toho tu jsme, jen tak reaguju na to, jak dochází občas k přestřelkám názorů, každý si stojí za svou pravdou, jak ji v ten okamžik chápe a za pár dnů může mít na stejnou věc jiný názor. Já jsem byla vychovávána jako katolík a přes to nejel vlak. Najednou se objevilo učení o Absolutnu, Budhismus... Které je to jediné a správné??? Nechávám kolem sebe informace proplouvat, za žádnou pravdou si pevně nestojím, protože zítra se může vynořit úplně jiná, pro mne najednou přijatelnější pravda. Snažím se jednoduše žít tak, že i kdyby (ale tomu nevěřím!!!) po smrti nebylo už vůbec vůbec nic, abych si mohla říct, že jsem prožila život jak nejlíp jsem mohla- v lásce, pomoci druhým, radosti z maličkostí ,s pevným odhodláním čelit problémům tak aby řešení neubližovalo mně ani druhým...
Opakuju, že rozhodně nevyčítám nikomu, že sem povídá své názory!!!! Vždyť já dělám totéž a taky si přeju, aby byly tolerovány, nikoli za každou cenu odsouhlaseny :-)

Ajaj, já myslela, že ten první příspěvek nebyl odeslán, ale byl. No tak je tam něco dvakrát a něco přibylo. Omlouvám se :-)

Mně přijde docela legrační, že někteří lidé, kteří navštěvují tuto diskusi, by si v ní jakoby chtěli číst, ale současně jakoby nechtěli, protože jsou zde používaná slova, citují se knihy a tak, a jim připadají slova pro cestu poznání zbytečná :-))) Ale stejně sem zavítají :-) A já z toho mám radost :-) Mluvme spolu, vždyť je to fajn, ne?

Mně přijde docela legrační, že někteří lidé, kteří navštěvují tuto diskusi, by si v ní jakoby chtěli číst, ale současně ani nechtěli, protože jsou zde používaná slova, citují se knihy a tak :-) a jim se zdá, že slova nejsou pro cestu poznání to pravé :-)))

Evelyn, pokud pominu fanatiky z některých sekt, tak asi špatné pochopení učení neublíží, ale zanést zmatek do duše, to může určitě.Já jsem byla vychovávána jako katolík a nejel přes to vlak. Najednou se objevilo učení o Absolutnu, Budhismus... a které je to nejpravdivější, hm? No já se snažím (né, že by mi to šlo) žít v lásce, pomáhat druhým, radovat se z maličkostí a čelit s nadhledem problémům. Zkrátka žít tak, že i kdyby (ale tomu nevěřím!!!) po smrti nebylo už vůbec vůbec nic, mohla bych si říct, že jsem prožila život nejlíp, jak jsem dokázala a zpříjemnila ho sobě i druhým obyčejnými radostmi z nejobyčejnějších věcí. Myslím, že tohle mi může vyčíst jen ten, kdo závidí :-)

Lindo,
jisteze rozum nepochopi stav poznani v esenci, ale jen ve strukture jak se postavit smerem k dualite. Jenomze rozum muze pochopit, ze je tady "znajici", ktery zna rozum. Pak muze rozum pochopit, ze se ma stahnout. Tot na to je dobry rozum. Je to jen nastroj pochopeni, ktere ma zarucit, aby bylo spocinuto v NEM. (v TOM).
Kdyz vsak rikas, ze poznani SRDCE - nevim, ale poznani neni ani druhu SRDCE ani ROZUMU. Oba dva pristupy jsou pouze nastroje pochopeni ale samo poznani je jedine a vse transcendujici.
Jinak, ja povetsinou hovorim o rozumu jakozto o buddhi, coz je uplne neco jineho nez dualisticky a hruby rozum, ktery napr. pocita denne penize a pod.

- tohle je forum o duchovni ceste, proc se o tom nema mluvit?
- to, jako kdo co pochopi, je vzdy na dotycnem.

Každý chápe dle své připravenosti a dispozic. A jsme opět u karmy. Vše se děje tak, jak má. Podle mě není nesprávných rozhodnutí, každé nás přivede přesně tam, kam potřebujeme. A jestli si nějaké učení překroutím, pak právě proto, že na něj nejsem připravena. K Pravdě mě nepřivede, ale nemůže mi ani ublížit. Myslím, že časem každý pozná, co je pro něj to pravé.

Jistě není špatné, když někdo svědčí o svém poznání, problém je však v tom, jak ho kdo pochopí, tam pak může omylem, ale také nemusí dojít k překroucení

Lindo, v okamžiku poznání jsou pro každého slova opravdu zbytečná, vlastně tam nejsou přítomna vůbec. Já si ale stále myslím, že kdo poznal, měl by se pokusit najít slova, aby mohl o svém poznání svědčit druhým. Ale svůj názor nevnucuji :-)