Duchovní cesta

Honza, dakujem za privitanie a ... suhlasim.
navyse, ak je clovek (nielen v tomto smere)ovplyvneny knizkami ci skusenostami inych, do akej miery moze s istotou povedat - ano, toto je ciste a nie iba moja sugescia, nieco, po com som tak tuzil aby som to zazil i ja a ono sa to stalo?
potom je to iba o tom urychleni a neskorsom nutnom navrate spat. objavit (precitit, precitnut - nech to nazveme akokolvek) musi naozaj kazdy sam. asi:)

Ivan,
najkrajsie je aj tak nemysliet:)

A ty?
Odkud myslis ty?

Odkia? začínate myslieť...Z vnútra, alebo z vonka...Viete, kedy začínate myslieť z vnútra, kedy z vonka a kedy z najvnútornejšieho vnútra?

Honzo,
Je to fakt neco podobneho, ikdyz nikoliv stejneho. Sam dobre znam ten pocit, ktery opisujes a ktery souvisi s umeleckym zanicenim a inspiraci. Kreslival jsem a hodne. No, kdyz to mohu srovnavat s tim, o cem pisu v souvislosti s tim duchovnim, je to skutecne neco jineho. Ale, mohu se vsi jasnosti rict, ze neni dulezite, co clovek prave dela, pokud to dela za okolnosti, ze pochopil "cim je" a z ceho prudi jeho nejniternejsi byti. Pak nezalezi na okolnostech.
Dejme tomu, umelec neni jeste natolik duchovne zraly, aby mohl spojovat protiklady ve vsem a tak ma jen svou muzu. Ale i to je neco a vlastne opora. Kdyz se stane umelecky vsestrannim, bezne umeni u nej zapadne prachem a z obycejne muzy se stane trvaly proud, kdesi uvnitr, ktery bude proudit docela samovolne.
Ale vim, co myslis, je to skutecne myslenek proste a ticje, soustredene kontemplujici...
cinnost. Ale cinnost bez ciniciho. Neni tam zadne ego...
Co vsak na tom? Je to dobre, ale ne nejlepsi, protoze nejlepsi je, kdyz clovek dovode byt bez techto opor. Prave duchovno v cloveku je to, ktere je nepodminene a trvale.
Ale, abych ti odpovedel. V hlave se mi nic nehne, kdyz tohle pisu. Zucastnuji se te cinnosti, ale nedela to nasili a neni to provazeno aktivnim usilim.
Lisi, nelisi... Vsechny promeny mysli jsou jednim a tim samym stavem. I my dva jsme oddeleni jen v predstave. Jinak jenom homogenni kase snove latky, kterou sleduje neosobni princip.
Kazdopadne, byli lide, treba Tukaram a ten umel tak zpivat a hrat, ze se stal uctivajicim. V tomhle uctivani se zcela ztratil. Pochopil, vezpival se k Bohu a stal se jim.
U mne se nejak uz dusevni stavy nemeni. Je to jedno a to same. I tehdy, kdyz kreslim, to neni jine.

Doufam, ze jsem ti zodpovedel, co te zajimalo.

Jo a prece to porusim.. souhlasims tim, co psala Linda. Na to jsem reagoval :o) Je to preci jenom uz prekryto dalsimi prispevky, kterymi jsem se obdaroval az dnes. Preji prijemnesneni a probuzei s jasnou mysli :o)

Este posledni vec..
"Evelyn, ale tady musím zas přece jen trošku oponovat na Tvá slova, že takový život, jaký popisuji nestačí. Jistě máš asi pravdu, že k úplnému poznání nestačí, ale jako základ si myslím, že ho musíme mít zvládnutý na 100 procent."

To je vec kterou povazuji za dulezitou. Zadne zkratky neexistuji. Kdo neco preskoci nebo nepozije na 100%, musi se vratit. Je zde jedna mysticka brana(rika se ji taky noc bludu), ktera nam ukaze kym jsme. Pak se muzeme ocistit a pak muzeme dosahnout osviceni. A tou branou nelze projit, je-li neco "uspechane", neprozite, nepochopene (ne ve smyslu logiky). Takze klidne bezte tak, jak citite ze je to spravne. :o)

Slibuju, ze uz psat nebudu.. jenom tu bylo mnoho veci, se kterymi vnitrne souznim a chtel jsem to vyjadrit :o)

Asi poprve rozumi o co jde Quelogathi :o)
"Pri tej snahe opisat to, clovek samovolne kona isty druh atma-vicary, co je metoda }v tomto pripade)usmernenia pozornosti opisujuceho na opisovanu vec, pricom ihned dochádza k prekryvaniu ich oboch"

Mam rad jednu takovou vec, jmenuje se kresba. Clovek si vezme nejakou vec.. trebas vevicku. Sedne si u ni a zadiva se na ni. Uprimne hledi a poznava ji. Ale nesoudi ji, jenom ji poznava. Pak vezme tuzku a na papir opisuje kontury a snazi se vystinout, co vidi a citi. De to bez myslenek. Docela snanu. A nejsou-li tam myslenky a je-li clovek dostatecne citlivy, je mozne pozorovat zvlastni druh svetla, ktery ale nevychazi ze zdroje, ale z objektu. A to svetlo pak citit a zobrazovat.

Ale kdyz skoncim s kresbou, a odlozim, tuzku papir a vetvicku, nejsem tou vetvickou. Jsem s ni stotoznen jen po dobu kresby, ale po tom uz ne. Je-li to tak s formulaci tvych myslenek, take pak odkladas nauku, nebo poznani, nebo sdeleni ktera skrze "atma-vicaru" sdelis, nebo zustavaji s tebou i potom?

V tom se asi moje kresba vetvicky lysi. Takze to asi nebude "atma-vicara". Jak to tedy je. Poradis mi?

I ja te vitam D.
Souhlasim s tebou, ze vsechno je ukryto v nas. A mysslim si, ze vsechny ty nauky jsou jenom zpusoby, jak mnoho lidi proslo a zaznamenalo urcity duchovni pokrok. Ale ve skutecnosti vubec nejsou nezbytne. Prvni z nich prosel a bez jakychkoliv nauk. I clovek zijici osamocene mimo civilizaci muze dosahovat pokroku. Nauky nam mohou byt prospesne, ale muzeme i snadno zamenit prostredek za neco podstatnejsiho. Kazda nauka, i ta duchovni se stava filozofii v okamziku, kdy si clovek zacne myslet, ze uz poznal a prilis se s ni stotozni. Protoze zadna nauka neni pravdou. A zadna nauka se nemuze stat mnou. To je muj nazor :o)
Kazdy ma vnitrni cestu sveho srdce. Jen si to uvedomit a jit po ni a zadne rozumove poznani neni pak nezbytne. Je mozne, ale neni nezbytne. Pokud citite svou vnitrni cestu, jdete po ni. A neobavejte se ze ta cesta bude dlouha. Nezalezi na jeji delce. Neni to zavod. Proc by se mel clovek snazit dosahovat duchovnich pokroku za cenu, ze ztrati svou rovnovahu? A je vubec mozne takto dosahovat pokroku? Ja myslim, ze staci byt a pak se nemuze duchovni poznani nedostavit. Tak to je muj pohled lidicky.
Preju vam :o)

"...Nakonec se musíte dostat za poznání; jenže nejprve je třeba, abyste poznání měli, jinak se za to dostat nemůžete.
Poznání se dostaví až po důsledné a pravidelné meditaci. Poznání

to jsem zatim ani ja neslysel.
Co to je za uceni z ktereho vychazis?

to jsem zatim ani ja neslysel.
Co to je za uceni z ktereho vychazis?

najvnútornejšia myse? je duch,vnútorná myse? je duša a vonkajšia myse? je rozum...

Ivane, zdravím Tě :-)
Přiznám se, že o takovém rozdělení mysli jsem ještě nikdy neslyšela.

aky je podla vas spravny postup pri myslení...
najvnútornejšia myse?-vnútorná myse?-vonkajšia myse?, alebo naopak?

No vida :-) Ale doufám, že ne pod nátlakem :-)))
Budu ráda, když tu s námi zůstaneš :-)

dakujem za privitanie.
"copak mne sem privedlo?" moj manzel:)

Vítám Tě d. :-)
Já se právě nacházím v "ukecaném" období :-) Ty už ho máš za sebou, jak jsi napsala, ale...copak Tě sem tedy přivedlo? Tady se dá jenom povídat :-) A jak se už zmínil Qellogathi, já si raději povídám o duchovních tématech než třeba o počasí a o tom, co kde mají levnějšího :-)

Krásný večer všem!

"Vše, co je přijímáno, přijímá se dle specifických vlastností příjemcových."

Lindulinko, jsem ráda, že se nezlobíš. Budu se snažit být citlivější :-) I já Ti moc fandím.
Já bych ale místo postoje puberťáka volila raději postoj zvídavce a badatele :-) I Ty se mi k němu hodíš líp, nezdáš se mi jako vzdorující a vše popírající puberťák :-) Máš ochotu naslouchat, jinak bys tu nebyla.
Později se ještě vrátím k Tvým příspěvkům a budu na ně reagovat.

alis,
myslim, ze nic sa neda preskocit. ak si to proste clovek adekvatne neodzije, pride cas, ked ho vlastna bytost dotlaci k tomu, co v nom skratka je, mozno spiace, ale je.
(navyse dobre vieme, ze puberta nie je otazkou veku, su tu patnastrocne vnutorne pozorohudne vyzrele bytosti a naopak patdesiatrocni "pubertaci"...).