Duchovní cesta

Evelynko,já to tak necítím.Já je ničím neomezuji ani tím strachem o ně.Ten strach je ve mě,a to neznamená že je nenechám žít.Dělají vše co jejich srdéčka chtějí,pokud je to hodno jejich věku(to teď píšu o té malé):-)Opravdu jak psala Růženka,když přišla nemoc a byla dosti zlá,měla jsem obrovský strach.Psala jsi potřeba milovat a být milován,já to necítím jako potřebu,prostě to mám v sobě a cítím to jako lásku.A to ubližování no něco na tom je,však je to lidské se bát.Nemám vůbec strach co se týče materiálních potřeb.Ale strach přijít o nějoho tak drahého a krásného jako jsou děti.Jinak to píši jen to co cítím a snad se nezlobíš.:-)

Evelynko...nebyla bych tak přísná:-)) Myslím, že pokud matka má strach o své dítě např. při nemoci, že to nevylučuje to, že ho opravdu miluje...Miluje ho obyčejnou lidskou láskou. Možná to není osvícená láska, ale láska to je. Určitě je v tom obsaženo i nějaké to lpění, avšak i přesto je to hodnotný cit, který si jméno láska zaslouží. Myslím, že láska může mít plno podob....

Evelyn,chovám se k lidem vstřícně a laskavě,ale bohužel toho jen využívají.Nakonec dostaneš nálepku měkkýho slabocha.
Myslím,že chyba je jinde.
Nevím proč,ale mně vždycky lidi všechno záviděli.Cítila jsem to.Přitom jiní se taky mají a vypadají dobře,ale jim se to neděje.
Možná si myslíte,že je to tím,že se chlubím,nejsem skromná,prostě něčím provokuji.Nejsem taková.Jsem pozitivní a přesto je seru.Mám dost přátel a ti mi říkají,že mám smůlu na lidi,nějak se vždycky ocitnu v okruhu blbců.

Ahoj Kopretinko,
tak teď ti budu oponovat já, ano? :) Láska je prosta jakéhokoli strachu, tam kde je strach je pouhá POTŘEBA milovat a být milován. Potřeba, emoce, lpění...to není Láska. Ani si to neuvědomuješ, ale právě tím svým strachem, jim velmi ubližuješ a sobě také.
Ne, ne, milovat není o tom, mít o druhého strach, strach není důkazem Lásky.
:)

Ahoj všichni nádherní lidé.:-)
Snad je hloupé oponovat d.,ale já myslím,že ten strach ve mě je.Vím,že moje děti mi vyloženě nepatří.Jsou sice z mého těla,ale strach ten mám a mám ho tak silný,že se ho až bojím.V dnešní době mám strach když jde malá ze školy aby se ji něco nestalo,když jede syn do práce aby se mu nic nestalo,když starší dcera žije s člověkem ze kterého necítím nic dobrého,aby se ji něco nestalo.Tak takový strach já v sobě mám.A proč?Protože je miluji a přeji jim krásný dlouhý bohatý život.Strach o sebe ne ten nemám,jen o děti.Psala jsi nic nemůžeme ztratit,naopak mohu ztratit vše co je mi v srdci nejdražší.:-)

Ahojky všichni :)

Evko,
tak mě napadá...možná bys neměla o svých spolupracovnících smýšlet ve stylu: jsou nepřející, obtížní a lempli. Pokud je takto vidíš, pro tebe takoví budou a v jejich chování se nezmění nic. Nemůže. Zmeň svůj pohled na ně. Pro začátek třeba najdi na každém z nich něco pozitivního, milého, co se ti na něm líbí, ať už na vzhledu nebo některou z jeho vlastností a při kontaktu s nimi si připomínej to pozitivní, tvoř v sobě světlo a vyzařuj je na ně, jednej s nimi laskavě bez ohledu na jejich chování k tobě. Pro člověka je vždy důležitější, jak se on chová k druhým než oni k němu.
Můžeš také zkusit večerní a ranní vizualizace harmonického a příjemného pracovního prostředí, to určitě neuškodí :)

I když někdy nemůžeme změnit situaci, vždy můžeme změnit svůj pohled na ni, svou reakci na ni.
:)

Bůh poručí a není úniku!http://www.super.cz/moc-a-penize/16551-matky-sebevrazedkyne-za-svou-viru-jsou-ochotny-zabijet.html
a nezáleží na počtu jointů co v sobě klemoška s lokomotivou má:)

Díky za vaše odpovědi.
Lokomotivo,já vím co chci,taky vím co nechci.
Taky jsem přemýšlela,proč se mi děje to co nechci,probírala jsem to v sobě snad tisíckrát,hledala chybu v sobě.Bude to znít asi blbě,ale nenašla.Jediné co mě napadá je závist,Klem to naznačila.Vypadám dobře,odvádím dobrou práci,vydělávám hodně.Lidi,zejména ženy,v mém případě,taky bývalá kolegyně,na jejímž postě jsem,se s tím nemůžou srovnat.
Co napsala d. je v mé situaci jako šité na míru,mám pocit,že potkávám lidi,od kterých se mám učit,ale co?Jsou to lidi nepřející,obtížní a v práci totální,vyčuraní lempli.Fakt,kdyby mě ta práce tak nebavila,tak s tím seknu,peníze jsou druhořadé.

Klem,
nasa Podstata je rovnaka :)

... a kym sa takymi nestaneme, dovtedy budeme stretavat takych ludi, prostrednictvom ktorych sa to mame naucit. vlastne by sme im mali dakovat, ze su. ale aj o tom som uz pisala :)

Evko,
a co vlastne chces? Myslim tim, co opravdu je tvemu srdci blizke, to je pak tva zivotni cesta.
Nekdy byva obtizne tuhle jednoduchost najit. Mnozi lide na otazku co je spravne nebo co chteji odpovi spis tim, co by melo byt spravne, nebo po cem by meli touzit. Ale to nebyva odpoved na tu otazku.. co clovek vlastne opravdu chce a po cem opravdu touzi.

No jsme li zde proto, abychom se plnili, tezko budeme mit pocit naplneni z to, co bychom meli chtit.

Kdyz jde clovek cestou srdce, tak vidi.
Ta cesta je pak bez usilovani a uplne jasna a prima. Kdyz clovek dela to, co by mel delat, pak vznikaji problemy na vsech moznych urovnich.

Tim, ze se zreknes sve dobre placene prace se preci nezrikas zodpovednosti k lidem, kteri jsou v tvem srdci. Oni to nakonec prijmou. Budes-li o tom s nimi hovorit a vysvetlis jim, ze to je vec tveho srdce, meli by to prijmout. Naopak je muzes mnohem vic obdarovat. Sama sebou.

Jak rikal Kristus, to co nejvice nas svazuje v nasich zivotech jsou nase ohledy.

Ja si myslim, ze clovek jdouci za svym srdcem tem svym bliznim da potom mnohem vic, nez jenom pocit hmotneho "bezpeci".

Takze se ptej sveho srdce, ne sveho rozumu. Ptej se srdce co je pro tebe cestou. A neboj se toho co ti srdce odpovi. Mozna se ho budes muset ptat mnohokrat, nez ta pravdiva odpoved probubla skrz rozum nepokrivena.

Jesltize pak treba zjistis, ze ta prace je to, co opravdu chces, pak se podle toho zarid.

A neporovnavej to s minulymi zazitky. Muze se stat, ze nekdy vznikne iluze. Iluze.. dnes je to lepsi nez kdykoliv predtim, nebo to tak alespon na okamzik bylo a ja ted ulpivam na tom, ze to treba jednou zase bude tak dobre. Ale nikdy uz to nemuze takove. Vzdy to bude jine. A to ze to bylo doposud nejlepsi neznamena, ze je to prave to ono.

Ty nejprirozenejsi veci srdce byvaji dnes nejmene slyset. Snazimeli se naslouchat sami sobe. Bude to mozna pod prikrovem mnoha predstav jinych lidi, kterymi se clovek snazi
ridit. Tak se vyptavej s virou, ze jednou zaslechnes tu pravdu ze sveho srdce a s pokorou.. to jest vedomim, ze toho taky nikdy
nemusis dosahnout. Presto to ma vyznam. Ocistny a hluboky. A pokud tam tyhle dve kvality budou, drive nebo pozdeji odpovi tvoje srdce zcela pravdive a ty pak budes nasledovat jeho hlas. Pak se stane, ze te "vitr" zavane tam, kde je tvoje skutecne misto. Misto ktere ti urcil buh a ktere tkvi tvem srdci.

V tom okamziku uz nebudopu problemy, ale pouze starosti, protoze i ty starosti budes laskyplne schovyvave prijimat a milovat.

Pokud to co jsem napsal s tebou souzni na te hluboke strune v tvem srdci, pak mej jistotu, ze na tom neni nic divneho a ze plno jinych lidi touto cestou jiz kraci. Divne je spis svuj zivot zahodit a zit podle pravidel, ktrerymi se sice plno lidi ridi, ale ktera s nami nesouzni a nemohou byt tedy pravdiva.

Ja citim, ze az jednou svoje misto naleznu, tak veci ktere zvedaji zast, hnev a zavist tam proste nebudou existovat. A pokud se objevy, budu mit na ne uplne jiny nahled. Laskyplny a soucitici a schovyvavy. S takovym nahledem neni utrpeni mozne.

a teď já, se svou troškou do mlýna.
Nejprve si musíme dát pozor, aby se nám duchovní cesta a práce na sobě nestaly posedlostí :-)
Spustacom toho, jak se ke mě chovají jiní může být můj blond přeliv, kramfleky a nebo snadnost s jakou zpracuji výkazy :-), otázka je, zdali mi to stojí za to, to měnit.
Moje kámoška má tuto radu, kterou se řídím jíž téměř deset let svého profesního života:
Vše je v pořádku, dokud víc platí než serou, až to začně být naopak, je třeba jít dále.

..a může to být i vnitřní potřeba tvé duše po změně. Třeba zbytečně na té práci lpíš a přitom by si mohla najít jinou, která tě bude uspokojovat ještě mnohem víc...
.. já jsem to tak párkrát zažila, že vždy, když došlo k určité stagnaci, tak se začaly kazit vztahy mezi lidmi a i jiné věci, které mne nakonec ke změně donuly... a vždy k lepšímu:-))

Hezké odpoledne :)

Evko,
základem tvé práce k harmonii je nalézt příčinu toho, proč se k tobě ostatní začali chovat tak, jak se chovají, tedy nalézt spouštěč jejich chování, který je jistě v tobě, jak píše d. :) Vše si přitáhneme do života sami, nic takového jako "já nic, já muzikant" opravdu neplatí :)))
Takže zkus zapátrat v sobě, ve svém srdci, ve svých pocitech, ve svých myšlenkách, ve svém jednání...buď u toho trpělivá...a určitě najdeš něco, co je třeba změnit...a pak to udělej.
Ať se ti to podaří :)))

d.,
co myslíš, má v sobě boha každý, nebo jen někdo?

Evi, ja by som najpr skusila zistit co vo mne je spustacom toho, ako ku mne pristupuju ini.

Kopretina,
naopak, ja si myslim, ze ak mame v sebe Boha, tam niet strachu :)
ako sa vravi, zlo bojuje strachom... :)
ved coho ( o co) sa bat? v podstate nic nam nepatri, nic nemozeme stratit :)

Ráda bych se vás všech tady zeptala,jestli máte nějakou radu pro mě.
Jsem v těžké situaci,týká se to práce,jsem nespravedlivě napadána,ačkoli jsem v právu.Dostala jsem se kvůli tomu do pořádného stresu,je to delší doba.Z práce odejít nemůžu,kvůli finanční situaci a taky,nebýt těch protivenství,ji mám moc ráda.
Myslíte,že s tím jde něco dělat,myslím nějaká meditace,nebo snad vizualizace,máte něco podobného za sebou?

Ahoj lidičky:-)krásný den vám přeji.Pěkné to s tím Bohem:-) i já jsem toho názoru.Boha má v sobě každý kdo se o někoho či něco bojí.Kdo miluje a cítí bolest druhých.Boha má v sobě ten kdo má dobro v srdci.

Evelyn, :)
Ruzenka, ano, myslim, ze to tak asi bude:)