Duchovní cesta

...pretoze je mozne, ze potom (ked uz tu nebude) si to budes vycitat, kopretino :)

kopretino :o)

Jesi můžu já, i když nejsem žádný děvče, tak bych ti poradil.. jeď tam. Jesi pro tebe něco znamenal a měla si ho ráda, jeď tam a dej mu to najevo.

klem,
je to iba o uhle pohladu.
clovek je schopny urobit cnost z cohokolvek.
a pritom - nic nie je iba biele alebo iba cierne .)

Přeji dobré odpoledne.Trochu vyspalá po noční dvanácce jsem se prodrala vaší diskusí.Nemohu k tomu nic dodat.Můj názor se někde zasekl v nitru mezi pro a proti.Na téma dítě jsem jaksi vybouchla.Snad je to tím,že mne se to netýká.Snad nedostatkem spánku.Nevím.
Martino:jehovisti u nás také stále zžvoní.Vyloženě mi vnucují svou víru a to já nemám ráda.Buď tu víru mám někde hluboko v srdci a dám ji prostor vydrat se na povrch sama,nebo tam není a i kdyby mne mučili nic ze mne nevypadne:-)
Mám divný pocit,umírá mi bývalý tchán.Mám k němu velmi dobrý vztah,choval se ke mě vždy hezky a i když mne to mrzí necítím bolest,a ani slzy mi nekápnou z oka.Proč???Nemohu si to vysvětlit.Mám pocit lhostejnosti,ale není to lhostejnost.Co to tedy je?Nevyznám se v sobě.Divné co?Je to děda mých dvou dětí z prvního manželství.Byl to dobrý tchán i kamarád.Byl impulsivní,upřímný,nyní je prý vzteklý ba i zlý.Neviděla jsem ho již půl roku a také se mi vůbec nechce jet za ním do hospicu.Nechci ho vidět umírat,trpět.Chci ho mít v srdci takového jaký byl.Je prý to jiný člověk.Nyní nepláču,necítím bolest v srdci,ale jet tam a vidět ho,plakala bych a srdíčko by moc bolelo.Byla by to má bolest,bojím se jí?Snad.Napište mi prosím jak to vidíte děvčata?
Jinak zatím nevím nic.Až bude jistota napíšu jak jsme dopadli.
Mějte se krásně a Klem.Krásné:-)))

inu, d. jsem-li nevědomá a ty mě poučíš, jsem opuštěná a ty mě potěšíš, jsem nuzná a ty jsi ke mě štědrá, jsem klamána a ty mi řekneš pravdu, mohu snad nazvat ctností něco jiného?

JEHOVISTI
Dnes u nás zazvonili Jehovisti. Můj muž by se s nimi vůbec nebavil, ale já jsem si splkla.
Byli se mnou asi napůl spokojení, ale mě do žádné, jak oni říkají, duchovní orgnizace nedostanou. Mají smůlu :-)
Stejně nechápu ty jejich podomní i pouliční nábory, silně věřím, že moc lidí nestrhnou. Že je to stále baví, už celé roky!

.)
poucovanie ako cnost? ... hmmm....

Evelyn, zajímavé, díky!

Co se týká lhostejnosti, je možné být flegmatikem svým založením, což já tedy nejsem :-) Souhlasím, že impulsivní reakce nejsou oblíbené v žádných kruzích (osobní zkušenost, doložená praxí)

Přemýšleje o této záležitosti, narazila jsem na tuto báseň. (Kdo nechce číst opsanou báseň, nechť přeskočí na jiný příspěvek)

Nenávist barbarská je hrozná,
a láska nutí srdce, jež ji pozná,
zlu krutému se podčinit.
Svůj osud volit dosud lze-li,
lhostejnost vybrat osud velí,
ta zabezpečí šťastný klid.

Díky d. za tvé komentáře, neboť není větší ctnosti než prokázat dobrodiní druhému člověku, třeba tím, že ho poučím :-). Toto je má odpověď na tvou otázku Kdo chce být ctnostný?

; odpovědět >>
;
13. 10. 2007 18:13:56, Každé rčení

to je ten rozdiel medzi Laskou a laskou .)

Klem.,
stále se mi zdá, že ty to máš takto: láska=emoce. Není emoce, není láska, je lhostejnost. Až poznáš, že láska se může prociťovat i jako klidná hladina čiré energie, pak poznáš rozdíl mezi lhostejností a nepřipoutaností.
Když půjde tvé dítě na operaci, můžeš se zachovat takto: nebudeš na něj myslet, nepřijdeš za ním na návštěvu, bude ti to jedno, je ti to lhostejné...nebo...budeš na něj myslet s úzkostí, strachem, přijdeš za ním a budeš na něj vyzařovat svoje obavy, co když to nebude dobré, co když... a co když..., tvůj zmatek z nitra dítě vycítí, i když se navenek budeš na něj usmívat, miluješ ho, ale připoutaně...nebo...budeš na něj myslet s důvěrou v jeho vlastní síly, že vše zvládne a s důvěrou ve Vyšší moc, že je vše, jak má být, jsi připravena přijmout vše, přijdeš za ním, tvůj vnitřní klid bude zářit i navenek, dítě pocítí tvoji jistotu, miluješ ho nepřipoutaně.
Něco podobného jsem nedávno zažila, je to teorie, kterou já mám doloženu i praxí, je možné milovat nepřipoutaně bez kapky lhostejnosti.
:)
:)

klem,
ak "niet dobrych a spatnych vlastnosti" - ako pises, potom co mas proti lahostajnosti? :)

a este - preco by mala byt nepriputanost nejakou duchovnou cnostou? preco by cokolvek ine malo byt cnostne?
a vobec - KTO CHCE byt cnostny? .)

klem :),
ono je to podla mna trosku inak.
nepriputanost, ci lahostajnost - ako to ty nazyvas - chapem skor ako schopnost nenechat sa napr. emocionalne rozhadzat, proste nadhlad.
mozem veci riesit, dokonca ich nechat na seba posobit, ale preco prehnane reagovat, co vyrieseniu veci aj tak nepomoze?
pretoze ja to vnimam tak, ze prave tymi nasimi impulzivnymi reakciami sa prejavuje nasa priputanost :)

F.Zoffe,
tys mě rozbrečel smíchy!
:-) :-) :-) :-)

... v souvislosti s lhostejností, volně přeložit by se to dalo asi takto:
"pitomina nad pitominu a všecko je pitomina"
(jinak vanitas = marnost)
Tak zaťial a dovi :-)

Malých rolí skutečně není. Potřebuje-li člověk opravdu malou cestovní roli, musí vzít zavděk rolí velkou, ze které pak potřebnou malou roličku umotá. Tvůrci velkých rolí stále na tuto problematiku nereagují a produkují role toliko velké,jichž v některých situacích není možno se chopit s potřebnou lehkostí, grácií a uvolněností profesionálního a zkušeného aktéra.

ne tak docela Růže, není dobrých a špatných vlastností, (jako není malých rokenrolí)

"vanitas vanitatum et omnia vanitas"

Jejej Andělko probuď se!:-)) Tady se to zvrhává do filosofie:-))

Já bych se také bála, pokud by se to týkalo mne. O situaci, která se stala v Třebíči, pouze teoretizuji a trochu se do toho vciťuji, ale zas nějak úplně hluboce se mne to nedotýká...přesto bych to nenazvala tou lhostejností jako ty Klem.

A už vůbec bych nedávala rovnítko mezi pojmy nepřipoutanost a lhostenost. Stejně jako bych nepřipoutanost nenazývala duchovní ctností...snad jen, že se ti s ní lépe žije, protože tě všechno tak moc nebolí. Z lhostejností ke světu se podle mne žije špatně, protože již máš v sobě úplnou prázdnotu, která tě ničí.

Když se nad tím zahloubám, tak já se toho nebojím, neznám je, nejsem k nim nikterak připoutaná, jsou mi totiž lhostejní, takže ať udělají co udělají, tak to bude určitě správně, žádný průšvih Evelyn!!

Průšvih by nastal, kdyby se to týkalo mě, určitě bych cítila strach, bolest, smutek a všechny ty emoce, které se pojí s tím, že nám někdo lhostejný není.

A tím se dostávám k tomu na co se ptala Evelyn, pro mě není "nepřipoutanost" kdovíjaká duchovní ctnost, pro mě je to synonymum pro lhostejnost.