Duchovní cesta

Ahoj všichni:-)

Evelynko mne se tvůj příběh moc líbil...

"Sotva odjel, volala známá, že se musíme vidět, ať přijdu do baru. Šla jsem, jak jinak, a samozřejmě hned za dveřmi narazila na Chrise. "Aha, unavená," řekl tiše a zmizel."

...tak tomu říkám "křehká" osudová nedorozumění...křehká proto, že by stačilo málo, aby si to ti dva vyříkali a k nedorozumění by nemuselo dojít, avšak nějaká osudová síla v tom zabrání...(takže křehká v uvozovkách)
...člověk si může říct, že vše se stalo tak, jak se mělo stát a že tak to je asi dobře...ale zároveň jistě přemýšlí, jak by se vše vyvíjelo, kdyby ona nešla do baru a zůstala doma...

...Myslím, že takových "křehkých" osudových nedorozumění každý pár za život zažije.
Mne se jednou stalo, že jsem někomu na kom mi záleželo dala telefon do práce, protože v té době ještě nebyly mobily...a zrovna byla týdenní porucha, kdy se v telefonu ozývalo "volané číslo neexistuje"...když jsem se s oním člověkem příště setkala, cítila jsem , že je něco špatně a nevěděla jsem zda volal či nevolal, zda si myslel, že jsem si z něho utahovala...a též jsme si to nedokázali vyříkat...

ahoj, já zase miluju život :-)
Evelyn,
mě by se ten příběh líbil víc, (i bych ho chápala jako ty), kdyby končil tak, že se sice jejich cesty rozejdou, ale oni jsou stále v kontaktu, myslí jeden na druhého, sice se vidí třeba jednou za dva roky, ale navážou tam kde přestali, užijou si tu vzájemnost :-), tahle bez hapy endu, to není nic pro mě :-)
hezký den :-)

A proč by člověk nemohl milovat více lidí? Nemusí se přeci přetvařovat. Já miluji plno lidí, a přesto miluji toho s kým žiju.

Všimněte si jaké to je, když se do někoho zamilujete a po čase Vám spadnou růžové brýle. Ale když jste zamilovaní milujete svou předtavu tak moc, že nezbývá prostor pro to být zamilovaný i do někoho jiného. Pak spadnou růžové brýle a ejhle.

Nebo jste s někým, s kým vám je dobře a koho máte rádi. A srůstáte a srůstáte. Už se skoro uplně znáte, ale to nevadí. Je to jen větší souhra. A jednoho dne si třeba uvědomíte.. kurnik já toho člověka miluji.
A v takovém případě milujete. A můžete klidně takhle milovat víc lidí.

A co na tom, že tam nejsou ty hrozný emocionální vypětí?

Tak to vidíš, Klem., četly jsme stejná slova, ale úplně jiný příběh, který v nás vyvolává různé pocity.
:)

Evelyn,
z toho příběhu nic takového necítím, naopak!!
Co se týká vzájemnosti, tak tu cítím doma, cítím jí se svými přáteli, s hokama na stepu apod.
Přijde mi to normální (možná je to dar, kterého si nevážím?), ale spíš to bude tím,
že vrána k vráně sedá a rovný rovného si hledá. (A to mě znají dost dobře, co si budem namlouvat, dělat se jiným než jsi nejde moc dlouho...

Láska je Láska:-))

d.,
krásně se usmíváš :)))

Klem.,
i když to v té větě není slovně vyjádřeno, já v ní cítím vzájemnost: jsem taková, jaká jsem a ten druhý mě takovou bere, on je takový, jaký je a já ho takového beru...je nám spolu uvolněně a nádherně, vůbec není nutné dělat se jeden před druhým hezčí a lepší. Najít takového člověka považuji za dar.
:)

:):):)

Evelyn,
není na tom nic těžkého a není to v tom koho potkáš, ale v tobě.
Můžeš být taková jaká opravdu jsi vedle kohokoliv, ale poneseš si následky, víš.
A kdyby to tak bylo v tomto příběhu, tak si milá slečna nevymýšlí nepřekonatelnou únavu, ale řekne mu, jak a co cítí.
Uvolněně a tak jak ti "zobák narostl" se většinou člověk chová vedle někoho, na kom mu, co si budem namlouvat, zas až tak nezáleží. Vedle někoho, na kom ti záleží, se snažíš být jaksi hezčí, lepší a nechceš se ztrapnit.

Hezké dopoledne všem :)

Klem.,
každá jsme si z příběhu vzala pro sebe něco jiného a také způsob, jak jsme jej uchopily, je jiný. Ty nad ním přemýšlíš, hodnotíš, ptáš se proč to a proč tak, mě uchvátilo jediné: ...jak je těžké potkat někoho, s kým můžeme být takoví, jací opravdu jsme...
:)))

A jestli chce jít chlapec do Iráku, tak je to jeho rozhodnutí a jeho smysl života,
... Jen na to nemyslet, nutím se ..
to jako proč?

Asi podle tohohle mi přišlo, že moc v pohodě není:
....Je to už sedm let a není jediný den, kdy bych si na něho nevzpomněla. Několikrát jsem se ho pokoušela kontaktovat, ale nikdy žádná odpověď nepřišla...
Ale jinak je to klasika, holka kluka využívá, když ho potřebuje tak mu volá, aby jí utěšil, blbne s ním, ale spí s jinejma a pak se strašně diví, když on už jí nechce být k dispozici za šaška. Mě na tom tedy nic duchovního nepřipadá.

Klem.,
podle mě na něj nemůže zapomenout z jiného důvodu :) A s tím lpěním...záleží na tom, zda při vzpomínání na něj má pocit bolesti, zda se trápí...pak na něm lpí. Jinak ne.
:)

hm,
Evelyn ty tvoje příběhy, jak ze života..
Proč na něj nemůže zapomenout?
Protože na něm lpí, ne?
Je to tak?
(Taky jsem s jedním kámošem prožila něco super... ale on už mě nechce a já mám jiného.. život

Penne gorgonzola
Vlastně se nic nestalo. Tak proč na něj nemůžu zapomenout...

Od cizích si nic neber, říkávala mi babička. Vzpomněla jsem si na ni na zastávce autobusu v jednom městě v Coloradu. Chumelilo a kluk stojící opodál kašlal a kašlal. "Nechceš bonbon proti kašli?

Nebojte :o)
zase nebude tak zle :o)
http://www.youtube.com/watch?v=T2SnDB_orzQ

:o)
http://www.youtube.com/watch?v=sdUUx5FdySs

Krásný víkend všem:-))
http://www.youtube.com/watch?v=ic8CWo5gKtc&mode=related&search=

a zabudam sa podpisovat :)

samozrejme viem, ako si to myslel, to ja len tak hojdam :)))