Evoluce nebo kreace ?

Příroda poskytuje takové množství nápadů, že výzkumní pracovníci vytvořili databázi, do které již byly zařazeny tisíce geniálních konstrukčních řešení. Říká se jim biologické patenty. Časopis The Economist uvádí, že vědci mohou v této databázi hledat, „jak jejich konstrukční problémy vyřešila příroda“. Držitelem patentu je obvykle osoba nebo společnost, která si v souladu se zákonem nechala nový nápad či zařízení zaregistrovat. The Economist říká: „Když vědci označují biomimetická řešení za ‚biologické patenty‘, zkrátka tím zdůrazňují, že držitelem patentů je sama příroda.“

V článku publikovaném 7. února 2005 v listu The New York Times mikrobiolog Michael Behe napsal: „To, že je [v přírodě] jasně patrná plánovitost, vede k velmi prosté úvaze: pokud to vypadá, chodí a kváká jako kačena, a pokud nejsou žádné přesvědčivé důkazy svědčící o opaku, pak musíme dojít k závěru, že to je kačena.“ Co z toho doktor Behe vyvozuje? „Jestliže je plánovitost tak jasně patrná, neměli bychom ji ignorovat.“

veda ktera odmita z pricipu kreacionismus uz nehleda pravdu a proto neni vedou!

vznik zivota mohl byt jak rikas, ja ale tvrdi, ze za tim je nejaky vyssi mozek a ty ze nahoda!

Co říci k délce stvořitelských dnů? Jednalo se o doslovných 24 hodin? Na den, který následoval po šesti stvořitelských dnech, Mojžíš, pisatel 1. Mojžíšovy, poukázal jako na určitý vzor pro každotýdenní sabat. Někteří lidé na základě toho tvrdí, že každý stvořitelský den musel trvat doslovných 24 hodin. (2. Mojžíšova 20:11) Potvrzuje formulace v 1. Mojžíšově tento závěr?

Ne, nepotvrzuje. Hebrejské slovo překládané jako „den“ se může vztahovat na různě dlouhou dobu, nejen na časový úsek o 24 hodinách. Na závěr popisu celého Božího stvořitelského díla Mojžíš označil všech šest stvořitelských dnů jako jeden den. (1. Mojžíšova 2:4) Navíc, v prvním stvořitelském dnu „Bůh začal nazývat světlo Dnem, ale tmu nazval Nocí“. (1. Mojžíšova 1:5) V tomto případě je jako den označena jen část 24hodinového období. V Písmu tedy není žádný podklad pro kategorické tvrzení, že stvořitelské dny trvaly 24 hodin.

Jak dlouhé tyto dny byly? To Bible neříká, nicméně z 1. a 2. kapitoly 1. knihy Mojžíšovy vyplývá, že se jednalo o poměrně dlouhá časová období.

Zpráva v 1. Mojžíšově začíná jednoduchým, ale působivým výrokem: „Na počátku Bůh stvořil nebesa a zemi.“ (1. Mojžíšova 1:1) Řada znalců Bible souhlasí s tím, že uvedený verš popisuje činnost, jež probíhala odděleně od stvořitelských dnů, o kterých je záznam od 3. verše dále. Z tohoto faktu vyplývá klíčový závěr: Podle úvodních slov Bible existoval vesmír včetně naší planety již blíže neurčenou dobu předtím, než stvořitelské dny vůbec začaly.

Geologové odhadují, že naše planeta je stará 4 miliardy let. Astronomové vypočítali, že vesmír existuje už asi 15 miliard let. Jsou tato zjištění — nebo případně jejich budoucí upřesnění — v rozporu s tím, co je napsáno v 1. Mojžíšově 1:1? Ne. To, jaké je stáří ‚nebes a země‘, Bible konkrétně neuvádí. Tento biblický verš tedy není v rozporu s vědeckými objevy.

PROČ SE O TO ZAJÍMAT

Astronom Allan Sandage prohlásil: „Věda nedokáže zodpovědět ty nejzávažnější otázky. Jakmile se zeptáte, proč je tu něco, a ne nic, ocitnete se mimo oblast vědy.“ Nejenže Bible popisuje stvoření tak, že je to v souladu s vědeckými poznatky, ale také poskytuje odpovědi na otázky, na které věda odpovědět nemůže, například: Jaký má Bůh záměr se zemí a s lidstvem?*

Apoštol Pavel o něm napsal: „Jeho neviditelné vlastnosti jsou totiž jasně patrné od stvoření světa [lidstva], protože je lze pochopit z učiněných věcí, dokonce i jeho věčnou moc a Božství, takže [nevěřící] jsou neomluvitelní.“ (Římanům 1:20)

treba koukni sem

Série - Genesis konflikt CZ

Jsme dokonalým projektem či senzačním shlukem náhod? Prof. Dr. Walter Veith vás provede principy evoluce a odhalí to, o čem vám vědci neříkají. S doktorátem ze zoologie podává Profesor Veith vědecké důkazy pro kreacionismus. Walter Veith vyučoval po mnoho let universitní studenty a také i zde prezentuje tyto relevantní informace v lehce srozumitelných video-prezentacích.
Tato série je k dispozici celá ke koupi pod názvem „Kde jsme ztratili křídla?“ v našem eshopu.

R. A. Dart typická...Napiš konečně něco zásadního ve prospěch kreace, stále jen vyvracíš teorii, což však nutně neimplikuje představu stvořitele. To ale nejde, protože víš houby, jak to Bůh vlastně myslel :-) Skvělý.

O zkamenělinách ryb a obojživelníků biolog Malcolm S. Gordon uvedl, že představují pouze malý, „možná poměrně nevýznamný vzorek biodiverzity, která v té době v těchto skupinách existovala“. Dále řekl: „Není žádný způsob jak určit, do jaké míry, a zda vůbec, tyto jednotlivé organismy byly spřízněné s pozdějšími druhy nebo jaký vztah k sobě vlastně měly.“

a takove jsou vsechny dukazy

Felace nebo cunnilingus?

jak Buh treba vyuzil mamuty a...Najednou víš houby, ale hodinu tu tapetuješ.

R. A. Dart typická poškození paviáních lebek - malý otvor nebo důlek na temeni a chybějící spodina lebeční, jejíž odlomenou část lemuje zubatý okraj - původně pokládal za důsledek lovecké aktivity australopitéků.[4] Moderní orli však při konzumaci mozku své kořisti vytvářejí zobákem a drápy podobné stopy.[10] Navíc se dnes nepředpokládá, že by australopitékové byli aktivními lovci.[12]

Pečlivou prohlídkou lebky z Taung nakonec bylo na vnitřní straně očnic zachyceno poškození, totožné se stopami na lebkách moderních primátů, ulovených dravými ptáky. Je tak téměř jisté, že tímto způsobem zemřelo i Taungské dítě.[13][14] Někteří odborníci s takovým závěrem nesouhlasí, protože mládě australopitéka podle nich mohlo být již moc těžké na to, aby ho dravec dokázal unést. Současné studie afrických orlů však ukazují, že tito ptáci se dokážou vypořádat i s výrazně těžší kořistí.[15] Přesto je patrně ulovení mláděte australopitéka ojedinělé a ani v budoucnu nelze v Taung očekávat odhalení dalších ostatků homininů.

Lomy v Taung již nikdy nevydaly žádné jiné ostatky homininů, a to i přes intenzivní výzkumy. Nápadně se tak liší od jiných jihoafrických lokalit, které jsou na takové nálezy poměrně bohaté.[10] Také kosti ostatních živočichů z Taung vykazují v porovnání s dalšími nalezišti odlišné složení. Patří především malým druhům zvířat (paviáni, zajíci, malé antilopy, hlodavci, netopýři, ptáci, želvy či ještěrky), zatímco kosti větších savců jsou nalézané jen velmi zřídka. Zároveň nesou neobvyklé stopy poškození, chybí například ohryzání velkými šelmami. Proto se lze domnívat, že kosti se nehromadily činností levhartů, hyen nebo šavlozubých koček, nýbrž aktivitou velkých dravých ptáků, podobných současným africkým orlům (orel korunkatý, orel damaní, orel bojovný).[10] Velká část kostí přitom patří paviánům, takže je možné, že dravci se alespoň částečně specializovali na tyto primáty.[11] Ojediněle nalézané kosti větších savců mohou být důsledkem příležitostného dojídání zbytků, zanechaných velkými masožravci.[10]

Šipky ukazují na poškození, které

Taungské dítě je neformální označení pro lebku vyhynulého hominina druhu Australopithecus africanus. Představuje vůbec první nález rodu Australopithecus, jehož zástupci patří mezi předky moderních lidí. Jedná se tedy o typového jedince svého druhu i celého rodu.

Lebka sestává z větší části obličeje a dolní čelisti se zuby, které doplňuje přirozený výlitek mozkovny. Předpokládá se, že je asi 2,5 milionu let stará a představuje ostatky zhruba čtyřletého mláděte

Taungské dítě tedy představovalo přelomový nález, který potvrzoval domněnku Charlese Darwina o původu lidstva v Africe. Dart proto velmi rychle dokončil zprávu o nálezu a zaslal ji k otištění do redakce prestižního vědeckého časopisu Nature. Pro lebku navrhl odborný název Australopithecus africanus (v překladu „jižní opice z Afriky“), a to podle málo očekávaného místa nálezu v Africe, na jižní polokouli.[1] Zpráva vyšla již 7. února 1925[2] a strhla velkou vlnu kritiky. V následujícím čísle Dartovy závěry komentovali čtyři přední britští antropologové (Arthur Keith, Grafton Elliot Smith, Arthur Smith Woodward a Wynfrid Duckworth) a postavili se k nim značně odmítavě.

jak Buh treba vyuzil mamuty a kcemu o tom vime houby. Take o tom, proc je nechal vyhynout. Az budes ty tvorit planeu, vesmir a zivot, dej vedet!

Teoriím o původci podvrhu se po dlouhou dobu věnovala řada zájemců o obor. Obecně se soudí, že se zpočátku jednalo o nevinný vtip, který se autorovi vymkl z rukou, když takřka okamžitě vešel v obecnou známost. Nejvíce je podezírán amatérský archeolog Charles Dawson, ale padla i jména Pierre Teilhard de Chardin nebo dokonce Arthur Conan Doyle. Mezi podezřelé patřil i přírodovědec Martin A. C. Hinton, neboť v roce 1970 byl v depozitářích Muzea přírodních věd v Londýně objeven kufr s jeho jménem, v němž byly jemu adresované dopisy a také zvířecí kosti a zuby, které byly pořezány a potřísněny podobným způsobem jako piltdownský nález.

V listopadu 2003 Muzeum přírodních věd v Londýně uspořádalo výstavu k 50. výročí odhalení podvrhu.

Aféra piltdownského člověka dnes slouží jako záminka některým kreacionistům, kteří tvrdí, že ukazuje na zkorumpovanost vědecké komunity a možnost, že i ostatní fosilie jsou podvrhy.

Především se potvrdily naděje mnoha vědců, že chybějící článek bude nalezen v Eurasii a Britové ovšem chtěli svého prvního Brita. Až do té doby se na Britských ostrovech kromě několika pochybných souborů nástrojů a několika kostí nenašlo nic, co by vypovídalo o daleké minulosti. Naopak ve Francii a Německu bylo nalezeno množství pozůstatků neandrtálců, kromaňonců, uměleckých projevů atd. Naopak pravý Piltdownský člověk by byl mnohem starší než neandrtálci a se svou mozkovnou mnohem pravděpodobněji předchůdce člověka dnešního typu než neandrtálec.

Dále nález potvrdil v té době respektovaný názor, že mozek je vůdčím orgánem, který reflektoval nejdříve změnu od zvířete k člověku. Proto se očekávalo, že mozkovna bude vyvinutější než čelist a Piltdownský nález tuto hypotézu plně potvrdil.

Když byl v roce 1927 objeven pekingský muž (Homo erectus), který měl nepoměrně menší mozkovnu než piltdownský člověk, posloužil nález k rasistickým závěrům, že bílá rasa pochází z piltdownského člověka (s mnohem vyvinutější mozkovnou) a tudíž překročila práh lidskosti mnohem dříve než ostatní rasy a proto musí být civilizačně na vyšší úrovni.

V neposlední řadě byla důvodem přetrvávajícího klamu pečlivá separace nálezu v sejfu mimo dosah odborné veřejnosti. Přístup k němu byl přísně omezen a dotknout se kostí nebylo možno; k dispozici byly pouze sádrové odlitky. To se změnilo, až když péči o kosti převzal Kenneth Oakley.