Reklama

rakovina prsu

Jana (St, 10. 10. 2007 - 15:10)

Petro jsem s tebou. Hrozně moc ti držím palce. Tuším co prožíváš. Moje mamka a nejlepší kamarádka to zažily. Ale obě dvě mi potvrdily, že kdo tím neprošel - nikdy nepochopí...
Danielko - moc držím palce. To stejné s maminkou jsem zažila. Za tři měsíce po tom, co jsem se to dozvěděla jsem zhubla 6 kg. Jak se potom stav stabilizoval, tak už to bylo lepší a lepší. A kila šly zase nahoru.
Bude to dobré, uvidíš.

Petra (St, 10. 10. 2007 - 13:10)

Ahojholky,
ted nic nepisu neb jsem naprosto v háji s nervama, neb již třetí týden čekám na výsledky histologie- hormony. Nemohu se tudíž posunout nikam dál a mám pocit, že čas utíká a já nemohu nic řešit.
Danielko, zítra to máte před sebou...vím o čem je řeč. Tak vám všem držím moc a moc palce, hlavně mamce i všem zúčastněným. At to hlavně dobře dopadne!!! pak se ozvi co a jak...
Pa Petra

Jana (Čt, 4. 10. 2007 - 22:10)

Petro moje nejlepší kamarádka ze střední školy je lékařka. První dítě měla někdy v 28 letech (tehdy to ještě nebylo tak normální jako dnes mít tak pozdě děti) a druhé čekala ve 32 letech. V těhotenství se jí udělala v prsu bulka. Hned to řekla své gynekoložce a ta ji nikam neposlala jen jí řekla, že to je zvětšená mléčná žláza v souvislosti s těhotenstvím. Hned týden po porodu se ale provalilo, že to je nádor. Jak přesně dlouho po porodu ji operovali si už nepamatuji, ale myslím, že do 14 dnů. Říkala, že měla jeden z nejzhoubnějších nádorů, které existují. Její manžel nastoupil na mateřskou a staral se o miminko a druhé malé dítě. Ona šla potom na ozařování toho nemocného prsa. A teprve tehdy jí ozářili i vaječníky a tím teprve vyvolali nějak ten předčasný přechod. Asi se nějak zničily ty hormony nebo čert ví co a výsledek byl ten, že vlastně týden nebo dva po porodu jakoby přešla do přechodu. Ono je to asi složitejší, ale takto nějak mi to jako laikovi podala. Vysvětlovala mi, že by bylo dobré, kdyby ty hormony nějak už nepracovaly, ale se asi lépe uzdravilo to prso, nebo aby se to nevracelo, to už fakt nevím. Samozřejmě potom už nikdy neměla menstruaci.
Ale jak už jsem psala po vyléčení by na ní nikdy nikdo nepoznal, čím si chudera prošla. Zádný propadlý rysy, žádný kruhy pod očima, žádný vrásky nebo nepěkná pleť. Fakt nádherná ženská. A kdybys ji viděla dnes v 49 letech, tak nevěříš kolik jí je a čím si prošla.
Píšu to proto, že to je hodně dobrý pro ty, co jsou teď nemocný. Moje mamka moji kamarádku dobře znala, když jsme studovaly , tak k nám často chodila. A pro mamku to byl hodně dobrý stimul, že viděla na vlastní oči, jak se moje kámoška uzdravila. Myslím, že jí to moc pomohlo.
A Petro, uvědom si, že dnes jsou úplně jiný možnosti léčby než tehdy. Jsi mladá, máš hodně síly na boj s tou mrchou a to si teda piš, že ten boj vyhraješ.Dnes je strašně obrovský procento vyléčitelnosti...
To víš, malilinko to ve mě hlodá, přece jen to měla mamka.... co když. Ale ty případy holek a žen co se naprosto stoprocentně a bezezbytku uzdravily jsou hodně povzbuzující a dodávají sílu a energii.

Jsem z Brna.

Petra (Čt, 4. 10. 2007 - 20:10)

Ahoj Jano,Danielo
děkuji z ainfo. Ne opravdu, že jsi dealer se nebojím:-) O OVOSANU mluvilo už moc lidí, slyšela jsem to. Stojí snad 9OO Kč, ale přiznám se ,to je mi zcela jedno.Dnes mi at ruka hodně bolí, ale jako dá se to vydržet, abych tu nefnukala s blbostma. Ale bolí:-))Byla jsem se dnes podívat na paruky, nezkusila jsem ani jednu! Dávám si neustále naději, že mi ty vlasy neslezou, ale....Paruka , která se mi líbila stála 6000 Kč, jsou tam různé možnosti, zůstala jsem úplně "paf", i z pravých vlasů ty stojí od 10 000 Kč výš. Ale ta jak se líbila mě, byla úplně k nerozeznání od pěšinky perfektně vykličkovaná, úplně jak pravé vlasy. Paní prodavačka mi říká: a pro koho to bude??? No a už jsem "lezla " s pravdou ven.. Byla to moc příjemná paní. Obchod je v Praze , ve Štěpánské ulici(jim tu malinko udělám reklamu:-) Taky nejsem dealer paruk.Na paruku údajně připlácí VZP 1500,- Kč. Nicméně bud to a nebo šátek, konec diskuse o vlasech, protože člověk pořád má tendence sklouzávat do malicherností ve srovnání se životem jako takovým.
Jinak Danielo jsem ráda, že mamka zatím snáší vše ok.Už se vám to holky blíží.- Dámy, neviděly jste náhodou druhý díl pořadu RESTARt???? Bylo to asi před 3 týdny v Tv na CT 1. Bylo to o holce, která měla skoro spočítané dny(jak sama říkala) zahájili hned chemio a ty "hajzlové"(pardon, já jim tak říkám- nádorům)ustoupily. Jak se z dokumentu zdálo ani jí nemuseli operovat. Kdo z Vám máte doma net mrkněte na to na www.ct.cz a ten pořad si tam vyhledejte, já to viděla taky tak, volali mi známí jestli jsem to viděla. Myslím, že to mělo podtitul "Světlo na konci tunelu" nebo něco podobného.
Jinka mě známí již nakoupili různé kapky antioxidanty a já nevím co všechno za dost peněz, ale já se přesto poradím s ošetřujícím lékařem co on na to. Ale OVOSAN doporučují všichni.
Prosím Tě Jano, promin, že se ptám jak blbec, chápu to správně, že tvoje kamarádka v těch 32 letech, kdy se jí to stalo byla jako po přechodu(tudíž bez menstruace) a tudíž bez možnosti mít děti??? Jen když jsi psala jak po porodu musela na další zákrok..Porod jsem zažila, tohle ted taky- klobouk dolů, smekám před ní, protože po porodu je každá holka taková trochu přecitlivěla a ted tahle rána...No a ani už se snad k tomu nechci vracet.Hlavně že nezvracela, to prý každý druhý zvrací...
Odkud vůbec jsi? Jestli se mohu zeptat.
Jinak hystlogie ještě není kompletní , tak mám volat v pondělí..takže zase podám hlášení.Tady popisuju svou nemoc v přímém přenosu. Ale třeba by to někoho zajímalo, mě to o druhých zajímá taky. Jde totiž o to, že chápu, že tohle může potkat kohokoliv z nás. A je zbytečné se ptát : Proč právě mě? ta otázka musí být položena jinak.. Proč zrovna mě ne? Nikdo z nás není totiž vyvolený....
Dobrou a zase příště
P.

Jana (Čt, 4. 10. 2007 - 08:10)

Petro, ty vaječníky jí ozářily hned po operaci v rámci léčby. Prý to bylo preventivně. Ale je to už 17 roků, možná se to už teď nedělá (stejně na jenom z vaječníků měla za pár let malý karcinomek - to říkám jejími slovy). Říkala mi, že vlastně den ze dne byla po klimakteriu, dokonce neměla žádné průvodní problémy (návaly,pocení). Prý to snad bylo tím, že vlastně skoro plynule přešla z těhotenství do přechodu.

Vlasy jí slezly úplně, sama to nazývala, že má hlavu jako koleno. Nosila takový suprovní šátky s kšiltem (tehdy jí to někdo vozil ze zahraničí) a náhodou v tom šátku byla kočka. Dnes má vlasů hodně, jen se musí od tý doby barvit. Nějak tím přechodem vlasy zešedivěly. Ale to se dnes barvíme skoro každá.

Je to už hrozně dávno, ale ještě si vzpomínám, že říkala, že měla obrovskou výhodu v tom, že jí po chemách nebylo špatně, nezvracela. To je dobrý, protože tělo neztrácí sílu.

Jo a jak ta kamarádka tak mamka - obě braly Ovosan. Neboj, nejsem žádnej dealer, samy jsme to mamce kupovali přes prodejce. Tenhleten Ovosan totiž dával i můj kamarád - doktor svému tatínkovi, který měl taky rakovinu. Prý to snad obsahuje jakýsi bílkoviny z nenarozených kuřat nebo co. Zkus si o tom něco přečíst na netu...ale v žádným případě tě nechci ovlivňovat, poraď se s doktorama. A vím, že cenově to není nijak hrozný (přes net jsme sehnali i levněji). Rozhodně to není tak drahý jako třeba Wobenzym - ale ten mimochodem brala moje mamka na ty otoky ruky.
Přeji v rámci možností pevný nery.

Návštěvník (Čt, 4. 10. 2007 - 07:10)

Zdravím po ránu, moje maminka již má hormonální léčbu a bere taky Tamoxifen a doktor říkal, že dobře reaguje, nádor se po tom léku nějak zmenšuje a ještě si jde zítra pro nějaké homeopatické kapky na imunitu, protože její doktor spolupracuje s jedním naším homeopatem z Těšína, tak snad to pomůže a podpoří organismus.Daniela

Petra (St, 3. 10. 2007 - 21:10)

Dobrý večer,
tak dnes mám o něco lepší náladu. Mám udělané sono jater a gamakameru kostí. Vypadá vše dobře:-)))))))))))) což se mi VELMI odlevilo. Ikdyž vím naprosto přesně, že ted bude teprve začátek celé AKCE. Jinak Jani, děkuji za příspěvek. o Tamoxifenu jsem již slyšela, je to vlastně hormonální léčba. Já ještě nenám hotovou hystologii na rozbor hormonů(přiznám se, že nevím přesně o jaký rozbor se jedná) bude to hotové zítra.
Dneska když jsem byla v nemocnici paní doktorka na sonu, mimo jiné "ženská krasavice", Slovenka, moc milá holka, mi říkala, že ona tuto akci s prsem osobně asolovovala před ca 10 lety, bylo jí 22 tou dobou, ale naštěští ta její boule nebyla přesně identifikovaná a tak nemusela podstopuit ani záření ani chemio, což měla kliku. Byla moc milá, měla pro mě pochopení.Ta náhoda... Jinak o tvé kamarádce, no to je taky tragedie. V jiným stavu je to nejhorší. Můj kolega vzděláním lékař(neživí se medicínou) mi jako jednu z prvních věcí řekl- ty buď holka ráda, že nejsi v jiným stavu, to by byl průšvih(nevím jestli víš, že mám jednu dceru 10 let)koketovala jsem občas s myšlenkou na druhé dítě. No a mám to, ted teda opravdu nením s čím koketovat.K tvé kamrádce:Tedy takový gen a má ho i její dcera?! No to je hrůza, navíc doktoří jak je známo jsou nejhorší pacienti:-)A oni prosím tě ty vaječníky ozářily z jakého důvodu se spletli, nebo z prevence? Přeci po operaci prsu nemusí ozařovat vaječníky? Já jsem tedy laik, ale o tomhle jsem ještě neslyšela. Tvoje kamrádka musí být tedy velmi statečná holka, obdivuji to.Obdivuji to už jen proto že já vlastně nevím přesně co mě čeká. Jinak já měla pro upřesnění:invazivní duktální karcinom.No jo, neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Já tedy ted znám takových lidí z mého okolí s touto diagnozou. Není snad rodiny, která by se s něčím takovým nesetkala. Ale všechno starší ženy-min. o 10let starší než já. Taky když někam přijdu, každý na mě kouká, že jdu s touto diagnózou. No jo, ale je to tak. To jsem si medila jak u lékařů na jejich dotazy odpovídám- léky? NE. Závažné nemoce? Žádné. Operace? žádné. No tak to skončilo- ted tam budu muset hlásit rakovina prsu. No jo, to je to nejmenší.. hlavně abych z toho vypadla ven. Přitom mám dvě známé jedné to dělali v 55 a druhé 47 letech, té první před 9 lety a druhé před 3 lety. Obě měli chemio aplikovanou jako injekci do žíly 2x měsíčně po dobu půl roku a ani jedné nevypadaly vlasy.Já se totiž trošku bojím toho externího efektu, ikdyž jako nechci řešit vlasy, ale věřím , že s psychikou to zacloumá notně. A s mojí asi hodně, protože jak říkám, na svůj vzhled si velmi potrpím. Navíc mám v zaměstnání zákazníky se kterými jednám, takže to se mi asi lehko jednat nebude.Otázka půl roku..
V životě jsem nosila na hlavě skoro všechny typy účesů, takže nějaký krátký vlas mi nevadí, ale hlavně aby to byly moje vlasy.S tou parukou si to vůbec neumím představit.. No tím se ted nebudeme zabývat, nebo bych z toho nespala.
Tak já se odebírám k televizi, zdravím všechny a pokračování příště..
Petra

Jana (St, 3. 10. 2007 - 19:10)

už jsem si vzpomněla, ten lék co mamka brala asi 5 roků se jmenuje Tamoxifen.Ještě jsem chtěla napsat,že není všechno úplně super,mamce někdy ruka trochu otéká,taky ji ta nemoc poznamenala psychicky, je teď hodně přecitlivělá.Ale to se asi žádná nedivíme, že ?

Petro,ještě jsem ti chtěla napsat příběh mé nejlepší kamarádky z gymplu.Ona ve 32 letech čekala druhé dítě a v prsu se jí udělala boulička.Gynekoložka jí říkala,že to jsou hormonální změny v těhotenství.Už týden po porodu jí oddiagnostikovali jeden z nejzhoubnějších nádorů.Manžel okamžitě nastoupil na mateřskou, ona na léčbu.V podtatě to vzdávala,ani nechtěla moc bojovat (je lékařka a věděla, co ji čeká).Ale měla dvě malé děti.Klasika - operace, prso jí nevzali, z 20 uzlin měla 18 pozitivních, chycené měla i podkličkové uzliny. Chemoterapie, ozařování a všechno nepříjemné s tím spojené.Současně ji ozářili i vaječníky.Za pár let měla i karcinom na vaječníku - opět léčba, ale to už brala docela s humorem. Dnes má 49 roků (jako já), je to nádherná ženská, po který jedou všichni chlapi v okolí. Sportuje - hlavně jezdí na kole a za sezonu ujede až 3000 km.Do kopce mě lehce ujede. Jednou ročně chodí na kontroly a vše O.K. Je to 17 roků.
Ještě jsem zapomněla, v krvi má potvrzený jakýsi dědičný gen,hrůza je, že ten gen má v krvi i její dcera, které v jejích 18 letech nechala ten rozbor udělat.
Petro držím palce. Léčba bude hodně náročná a nepříjemná, ale na konci léčby tě čeká uzdravení.Hrozně moc ti držím palce. Vydrž!

Petra (Út, 2. 10. 2007 - 19:10)

Dobrý večer,
to je spolek "odvážných" holek:-) Danielko, bude vše dobré, faktem je, že pokud má maminka rýmu- není možná operace, prožívám to s´Tebou, to posouvání termínů je to hra na nervy. Dobře , že má maminka léčbu již zahájenou. Danielo- dobře to dopadne!!!! To co píše Jana, mě potěšilo, ve smyslu, že i v těchto lidských tragediích je nutné hledat něco pozitivního, co ti pomůže tyto problémy překonat. Případ Janiny mamky- je můj, nádor ve vel. 2 cm, odebráno 20 lymf. uzlin- tudíž v mém případě všechny , z toho 16 uzlin "chycených". To je výsledek hystolgie. Jinak zítra mám to SONO a kosti, no nervy mi zase hrají.Jinak jakmile posbírám všechny výsledky vyšetření, tak musím podstopupit onkologickou léčbu, včetně chemoterapie, která se používá v mém věku jako prevence, bojím se to zakřiknout, mohla by to být i nutnost. Ale to uvidíme. Na onkologii bych měla být asi v Motole(to je jedna z pražských nemocnic. Takže Mony tobě taky děkuji, žes mi odepsala, říkám si někdy, že bych nikdy netušila, že se octnu na tomto serveru. V životě je možné úplně všechno. Jinak jsem stále v domácí léčbě, občas se jdu projít "pro chleba", pak něco uvařím, odpočinu si. Jinak jsem včera po vyndání stehů dostala odvahu se na prso podívat. Vy totiž nikdo opravdu nevíte koho máte před sebou:-) Sraba 1. kategorie, který byl vyřízený z každé injekce a ted musel podstopit tohle martýrium. Nakonec jsem si řekla- nedá se nic dělat, máš jinou šanci??? Nemáš!!! Takže není co řešit. O prso mi v podstatě vůbec nešlo, jak bude vypadat po zákroku, ještě jsem si neušetřila "poradit" lékaři, že v případě pochybností at to vezme všechno i s prsem. Bylo mi řečeno, že v medicíně nesmí existovat pochybnosi, ale jistota a tím jsem se uklidnila. Tudíž zpět k vyndaným stehům-- ve své podstatě to aní není vidět, že mi něco dělali, akoraát lehký šlicík okolo bradavky a v podpaží. Takže je to velmi pěkně udělané. trvalo mi hodinu, než jsem sama šla před zrcadlo, má rodina to viděla hned, ale já jsem se bála postavit i před to zrcadlo. Tudíž tohle je taky za mnou. Dodávám zcela vážně, že byt jsem osoba, která si na svém zevnějšku velmi zákládala, tohle mě nijak neděsilo(myslím ti deformaci prsa) ve srovnání s tím jestli žít budu nebo ne, je to úplná malichernost. Navíc mám ve své rodině i tetu- sestřenici mamky, která před 4 lety o prso přišla, před 2 si nechala udělat nové, přijela do Prahy(je z Telče- dělali jí to v Brně) a vyprávěla mě a mojí mámě o celé akci a my seděly a hltaly, co bude říkat. V životě bychom netušily, že za dva roky na tom budeme stejně,. já v 36 letech. Takže tady je důkaz, že je možné všechno.
Takže mé milé přítelkyně pro dnešek končím, ozvu se jakmile budu vědět více a všem co tu jsou, nebo nejsou a prožívají tohle osobní "drama", protože tohle opravdu drama je, držím palce a cítím s nimi, protože dokud se vás to nedotkne osobně je to téma stále jen kolem, ale jakmile se to dotkne bezprostředně právě vás věřím, že pocity s tímhle spojené nelze již nikdy vymazat. Člověk pak žije v určitém strachu pořád, protože ví, že si vlastně klidně žil a vlatně vůbec neměl ponětí s čím žil ve vlastním těle. To je na této nemoci to nejhorší. Zákeřnost!
Držím všem moc palce!
Petra

Mony (Út, 2. 10. 2007 - 16:10)

Milá Petro,jsem moc ráda,že ses ozvala:-)A doufám že vše je v pořádku.Určitě je největší oporou když máš kolem sebe lidi kteří to prožívají s tebou:-)a podporují tě.Tak napiš jak dopadlo sono,ale věřím že v pořádku.Příspěvek od Jany je oporou:-)
Danielo,to jsou nervíky,co?Jak se to prodlužuje,ale taky budu myslet 11.10 na tvou maminku.Pevné nervy.Pa

Jana (Út, 2. 10. 2007 - 14:10)

Všem moc držím palce. Moje mamka měla v roce 1998 diagnostikovaný zhoubný nádor v prsu. Tehdy jí bylo 63 roků. Nádor byl velikosti asi 3x2 cm, zasáhnuté byly i podpažní uzliny.
Mamka byla na operaci, vyřízli jí jen ten nádor a okolí, prso zůstalo zachováno. Potom absolvovala ozařování a za tři měsíce už frčela do práce. Potom ještě brala asi pět roků nějaký hormonální lék. Chodí na pravidelné prohlídky a zatím díky bohu vše v pořádku - už je to 9 roků.
Píšu to proto, abych dodala optimismu těm, kterých se to týká.
Všem moc držím palce a přeji hodně štěstí.

Návštěvník (Út, 2. 10. 2007 - 13:10)

Zdravím,tak rýma je opravdu překážka v operaci)mělo mi to hned dojít),takže mamča se vykurýruje a operace proběhne(do třetice všeho nej)11.10.příští čtvrtek.Zatím už jí nasadily podle výseldků hormonální lékovou léčbu, díky které se nádor změnšuje.Dobře na to reaguje a doktor nám dneska řekl, že nemoc zachytili včas, takže mamka nabrala kus optimismu, což potřebuje.takže stále nepřestávejte držet palce:)Daniela

Návštěvník (Út, 2. 10. 2007 - 06:10)

Je to problém, když má mamka trochu rýmu a má jít ve čtvrtek na tu operaci?Jdsem z toho úplně hotová, nevím, jak by zvládla další oddálení operace...Daniela

Návštěvník (Út, 2. 10. 2007 - 06:10)

Je to problém, když má mamka trochu rýmu a má jít ve čtvrtek na tu operaci?Jdsem z toho úplně hotová, nevím, jak by zvládla další oddálení operace...Daniela

jana (So, 29. 9. 2007 - 11:09)

http://www.peprnet.cz/celebrity-forum/celebrita/index.php?celebrityID=68&action=page&pageID=210

P. (So, 29. 9. 2007 - 10:09)

Milá Mony a Danielo, tak se ozývám..jsem po operaci, byl mi odebrán nádor ve vel. 2cm včetně lymfatických uzlin.Byla to moje operace. Provedena v nemocnici ve Sřešovicích, kde musím pochválit chirurgickou kliniku z apřevzorný přístup k pacientovi. V pondělí 1.10. čekáme na konečnou histologii a zvolení léčby. 3.10. bude provedena SONO jater a RTG(špatně řečeno) kostí.V rámci kontroly zdali nejsou v těle metastáze. O chemoterapii se již mluví v rámci systémové léčby. Jinak po operaci jsem témeř v pořádku, jak říkám první setkání s operačním sálem včetně narkozy.Akorát mě malinko táhnou stehu v podpaží a u prsa, v pondělí mi budou vyndány. O pocitech prožitých se psát nedá,proběhlo mi hlavou snad vše. Na pokoji jsem měla báječnou sousedku paní 69 let se stejným problémem, ta se ovšem rozhodla nechat si odstranit prs celý(byla to její volba).Shoda náhod byla, že chodí cvičit odpoledne do tělocvičny školy, kterou navštěvuje moje dcera. Takže ještě taková shoda náhod.Poznala jsem i jiné osudy pacientů, slovo dá slovo.Zůstává faktem, že jsem tam byla nejmladší pacientkou a s takovýmhle "prevítem". Jinak je toho strašně moc, tato diagnoza je všude kolem nás. Dokud se nás netýká-nevíme o ni, jen tak z doslechu.Danielo, budu na Tebe myslet 4.10., t.j. ve čtvrtek, musí to dobře dopadnout..Děkuji za to, že jste na mě mysleli. Člověk celkově za daných situací poznává lidi kolem sebe, se mnou tuto hrůzu prožívali snad všichni mojí známí, samozřejmě celá moje rodina, které jsem vděčná za podporu.
Tak to je dnes vše- ozvu se po vydání "ortelu"histologie, moc Vás zdravím a děkuji za podporu i Vám, téméř "anonymním lidem.
Jmenuji se Petra:-)

Návštěvník (Čt, 27. 9. 2007 - 15:09)

Já taky, koukám každý den až se "P" ozve!

Návštěvník (Čt, 27. 9. 2007 - 15:09)

Já taky, koukám každý den až se "P" ozve!

Mony (Čt, 27. 9. 2007 - 10:09)

Danielko,tak držíme palečky ať vše dopadne dobře!!!!!Čekám na "P" zda pisne jak to vše dopadlo,ale doufám že dobře!!!

Návštěvník (Čt, 27. 9. 2007 - 09:09)

Zdravím všechny,tak 20.9.už jsme byli připraveni, že maminka podstoupí operaci,a le odložili ji kvůli několika dalším předoperačním vyšetřením, která už má naštěstí v pořádku za sebou, takže nový-a doufám, že konečný-termín operace je 4.10.,tak držte palce ať se nic nestane a všechno klapne.Díky!Daniela

Reklama

Přidat komentář