maniodepresivita

Ahoj,tak tahle nemoc potkala i moji rodinu... Procitam si tuhle diskuzi asi po 6x. Moc by me zajimaly dalsi osudy techto lidicek. Jesli mate chvili casu, napiste par radek o sobe, Milko, Romano, Verco a dalsi... Prosim

Martine, jak se vede? Co holka? Tata? Skola? Skolaci?

Lado, taky Ti moc držím palce, Luboš má pravdu, to, že při Tobě někdo stojí je u psychózy nejúčinnější lék, vím, jaké to je, když se s přítelkyní dlouho nevidíme, občas mám sto chutí zemřít, ale pomyšlení na ni a hlavně vědomí, že mne miluje, mě drží při životě. Hlavně se snaž ho vždycky pevně obejmout, to moc pomáhá. Taky držím palce a přeji šťastný rok 2008.

Lado,uvidíš,když budeš při něm stát,moc mu to bude pomáhat.Věř,že je mu hodně těžko,ale když ví,že na něj někdo doma čeká,bude bojovat a nevzdá to.Léky se ze začátku dávají ve větších dávkách,silně utlumují a zkouší se jaká kombinace léků na něj bude nejlépe účinkovat,ale počítej s tím,že je to běh na dlouhou trať.Držím palce,ať to vyjde.Jinak přeju všem krásný rok 2008.L.

Moje rada je jednoduchá-najdi si zdravého chlapa.

Můj příspěvek byl pro Blanku a nejen ji.. Ozvěte se kdo máte tuto nemoc..

Ahoja.. Můj manžel je v současné době v psych léčebně s maniodepr psychozou.. Jak to máš dlouho?, Měla jsem ho na propustku doma na dva dny.dnes jsem ho vezla zpět.. Byl v pohodě,ale to co s ním dělají kéky je šílený!! Jako by to ani nebyl on.. bude beá pořád takové léky jako ted na začátku léčby? Moc h omiluju,máme spolu 3letého syna.. Prosím odpověz mi kdyžtak na mail i vy,co s tím máte zkušenosti.. chci mu být oporou.. majercikova"centrum.cz

Prosím ozvi se mi na mail:croton"seznam.cz.Řeším stejný problém... P.

Ahojky lidičky diky teto nemoci jsem se lečila v léčebně bla jsem tam tři měsíce a musím říct že mi to pomohlo. Neztrácejte hlavu vždy se najde nějaké řešení ted jsem pod kontrolou psychiatra ajsem v pohodě a raduji se z života!!!!

Mojí kamarádce nedávno diagnostikovali tuto nemoc, mam jí moc rád, a začla se léčit. Přemýšlel jsem i o vážném vztahu s ní, ale po přečtení výše uvedených příspěvků jde na mě hrůza... je to opravdu tak strašné? Vždyť nikdo nejsme uplně normalní... nevím. Je mi s ní fajn.

Moje řeč!!!!!!! Očistec!

Jedním slovem? Nelze to! Zkusila jsem vše nejméně 5x a naprosto zbytečně! Nezájem, resp. jen zájem o sebe! Konečné zjištění? Měla jsem se rozvést daleko dříve než po 25 letech!

Právě jsem se rozvedla s maniodepresivním psychotikem! Očistec! Dluhy, nevěry, megalomanie, hazard, deprese, stále dokola. Moje nezměrná pomoc a nakonec totální destrukce rodiny! Nelze s nimi žít!

souhlasím:-)

Mila Verco, mam manio-depresivniho tatu a potvrzuju ze vsechny priznaky ktera jsi popsala uplne presne znam. Kdybych ti mohla poradit zcela nezucastnene, tak bych ti rekla zapomen na nej, protoze v Ceske republice se v soucasny situaci neda dotycneho k lecbe prinutit a lecba ktera u nas je k dispozici ma strasne vedlejsi ucinky. Ale jsi-li na tom jako ja, tj. ja bohuzel svyho otce za jinyho vymenit nemuzu, priprav se na boj v horsich casech, ale ujistuju te ze tato nemoc ma faze a ze se casem dostane opet do 'normalni faze' a budu mit stejny pohled na svet jako driv, i kdyz se bude citit hrozne bidne vedom si toho co zpusobil. Ale zase jen na cas, ktery muze byt nekolik let, ale muze byt i kratky.

Hledám lékaře, který by mi předepsal a prodal některé léky, jedná se zejména o antidepresiva. Můj email je n.pet"centrum.cz

Díky moc za podporu...Na psychoterapii jsem taky myslela, jen si neumím představit, jak přítele přesvědčit - v jeho současném stavu je to nemyslitelné, snad jestli se vrátí ty "krásný zlatý časy" a bude přístupnější, ale většinou pro něho člověk, co mu radí v léčbě a snaží se mu pomoci, bohužel znamená, že ho vychovává, že mu řídí život a to je si myslím ten kámen úrazu, to je skutečnost, které se nejvíc obávám...

Věrča: Já myslím že se z toho dostane, ale chce to čas. Důležité je aby dodržoval medikaci, poněvadž v těch manických fázích hodně nemocných přestane brát léky a už to jede. Taky by možná bylo dobré zkusit nějakou psychoterapii. Držím vám oběma palce.

Dobrý den,
můj přítel trpí 16 let maniodepresivní psychózou - tedy alespoň tenkrát mu byla tato nemoc nebo porucha potvrzena lékařem... Já jsem ho poznala před dvěma lety, kdy procházel depresí, tu jsme společnými silami zvládli a celkem rychle se dostal do "stabilizovaného, normálního" stavu nebo jak přesně to mám nazvat...byl na tom dokonce tak, jak ho jeho lékař údajně celá ta léta neviděl a sám tomu nechtěl věřit...Měla jsem ohromnou radost, prožili jsme spolu krásný téměř dva roky naplněné láskou, něhou, pozorností - nepoznala jsem nikoho tak opravdového, vímavého a citlivého. O jeho nemoci a dosadní léčbě jsme nesčetněkrát mluvili, přistupoval k ní zodpovědně...ale potom přišla pro něho stresující situace, kterou jsem bohužel nedokázala vyhodnotit jako až tak závažnou...
a v té době si začal sám upravovat počet prášků, myslel si, že to zvládne, ale potom už se dostal do stavu, kdy se mu situace vymkla a postupně prášky vysadil. Dostal se do hypománie, postupně i mánie, přidaly se bludy a teď je už tři týdny hospitalizovaný na psychiatrii. Je ve stavu, kdy šlape po všem, co pro něho dříve něco znamenalo, je plný zloby, nenávisti, nesnese kritiku, nespolupracuje s lékaři, téměř na všechno pohlíží "očima někoho zcela jiného", jakoby se otočil o 360 stupňů. Rozešel se se mnou po tom, co se dozvěděl, že komunikuju s lékaři...lidi, co mu byli (nebo stále jsou) nejblíž a co ho mají ještě rádi - včetně mě, jsou pro něho paradoxně zrádci a největší nepřátelé. Nevím co dělat, jak pomoci, na koho se obrátit. Všude se píše, jak je pro tyto lidi důležité zázemí, cit...jak by měl spolupracovat ošetřující lékař s nejbližšími lidmi nemocného...ale já tu snahu ze strany doktorů bohužel nevidím - on by měl mít přece především důvěru pacienta a i z té druhé strany se mu snažit vysvětlit, co je pro něho důležité při léčbě, jak ubližuje sobě i svému okolí, pokud léčbu odmítá a že zájem blízkých o něho a jeho léčbu není zradou, ale pomocí...
Mám ještě otázku - jaká je vaše zkušenost - navrací se těmto lidem, dejme tomu po překonání mánie, "stejný pohled na svět" jako měli před ní? Bude se chovat zase jako dřív? Přála bych si vidět ho zase šťastného, radujícího se ze života, ale jako dřív - spontánně, ne pod vlivem mánického stavu...

Napsala jste krásný příspěvek.Samozřejmě každý člověk potřebuje lásku a zázemí, u duševně nemocných to platí dvojnásob.Bohužel já musím napsat, že v případě těžších duševních nemocí jsem velmi skeptická. Ze svého blízkého okolí vím, že se s takovým člověkem nedá v dlouhodobém svazku vydržet.Je to pro partnera trápení.Já bych klidně do vztahu s takovým člověkem šla,ale pouze v případě, že už si s ním nehodlám pořizovat děti nebo společný majetek. Bránila bych se i společnému bydlení. Bohužel těžké duševní nemoci strašně ovlivňují rodinné vazby.Paní Lucie,asi víte do čeho jedete, ale rozmyslete se opravdu dobře !!!!Myslete na sebe a svoje dítě !!!!Já znám jenom případy, kdy je to pro partnera peklo a utrpení.