Sebepoškozování

Tak nejprv se omluvím za ten zkrat před chvilkou ... no nějak jsem to odentrovala ..njn stává se ...

Pro Péťu(smím-li toto oslovení):
Ahojky Péťo nevim jestli se sem ještě vrátíš a jestli toto budeš číst, je to reakce na tvůj ,příběh,!
Mě zřejmě neřekneš dobrý den ale já ti neřeknu nic odborného ...
Moji rodiče se nehádají, hádali se ale to už je dávno pak se tak nějak rozešli každý svou cestou .. když mi blyo asi 8 roků
máma si pak našla chlapa - suprovýho: druhej tata - ale s dcerou a právě ta dcera se s mámou strašně hádala...takže doma dost dusno ... se školou sem se moc netrápila byla jsme mezi prvními a tak když sem dostala blbou známku jen jsem se zasmála ...
Asi budu souhlasit .. není závislá jako závislá!
Nebyla jsi závislá v tom smyslu, že by jsi každej večer šla do koupelny a automaticky (je to blbý slovo?) se pořezala : ale byla jsi závislá tím způsobem, že jsi chtěla přestat

Dobry den
je mi 23 let, tento problem mam od svych asi tak jedenacti. Vzdycky jsme meli problemy v rodine a myslim, ze od toho se to odvijelo. Na cas mi pomohlo, kdyz jsem si nasla pritele, ale v posledni dobe se u nas v rodine zacaly rozbihat znova takove problemy, ze se to skoro neda snaset. Drive byl moje nejvesi psychicka pomoc prave pritel, ale ted uz ty problemy unavuji i jeho a zda se mi, ze uz nema tolik pochopeni...nebo ani nechce mit. A tak jsem do toho znova spadla, a ani nevim, jestli vubec chci prestat...vzdycky, kdyz to udelam, jsem ve svem vlastnim svete a je mi tak dobre..Mam urcity pocit, ze je to tak asi spatne. Spis nez radu jak s tim prestat, bych potrebovala radu, jak mam CHTIT prestat.

Ahojky mám stejný problém jak vy přesně tak moje nejlepší kamarádka je žiletka.Dělám to už tři roky,ale ted je to ještě horší muj kluk se semnou rozešel a já se steho nemužu dostat na rukách mám děsný škrábance,ale nebolí to spíš je to přijemný.Někdy jsi říkám že jsem cvok že už,bych měla přestat,ale vydržím maximalně dva dny pak jdu a udělám to zas a ještě ktomu jsem přestala jest,takže važím 41kg,ale nejde to tak poznat jeliköž jsem malá.Je to hnus,ale neumím jsi představit bez teho žít u nás to ví všichni proto ani nechodím moc ven jsem zavřená doma se svýma myšlenkama......

...já se taky řežu...sice ne tolik ale párkrát se říznu..prostě se nedokážu vyrovnat s tim pocitem že sem na nic ...a k ničemu...od týhle duševní bolesti mi právě pomůže ta psychická...nikdo to neví a ani by to do mě nikdo ani neřekl ale já se prostě uvnitř hrozně trápim a žiletka mi aspon na chvilku pomůže...

Zdravim všechny,na rovinu řežu se a nemuzu stim prestat nejde to!!Ale chci se stoho vyléčit ve škole na to spolůžáci přišli a ještě mě stim provokujou a nadávaj mi:(newim co mám dělat máma to nesmí vedět má problémů dost s mojí segrou která je v léčebně pro narkomany a už se mi tak jako ona nikdo nevenuje

Ahoj newim komu se mám svěřit... není to kvůly mě ale kvůly mé kámošce neustále se řeže do ruky žiletkou... a nechce přestat... je tím posedlá... já už newím co mám dělat... myslim si že tu bude nějaký ochotný člověk který mi pomůže s tímto problémem... předem moc děkuju za odpověď
E-mail: Lucik101"seznam.cz prosím všechny který by mi mohly pomoct... děkuju... ozvěte se prosím na e-mail...

žádne byliny, prášky, či podobné věci Vás nezbaví od stresu nebo depresi, čtu teď knížku How to lift Depression fast. A řeknu lidičky Vám, jestli máte možnost přečtěte si ji, jestli ovládate angličtinu...je to dost zajimavá a poučná knížka...

Víc tady rozepisovat nebudu....

Četla jsem o Depresi, různé knížky o nespavosti...vyzkoušela jsem všechno...ale ta knížka mi něco do života dala....a tím se budu řídit..

Ahoj nebo spíše Dobrý den. Chtěla bych požádat o pomoc nebo jen i o váš názor, pokud je alespoň trochu odborný.
Mám menší problém se sebepoškozováním. Asi před 2 roky jsem se začala řezat, protože jsem měla špatný období: rodiče se hodně hádali, ale hlavně jsem měla deprese ze školy. Zjistila jsem, že mi to pomáhá, ale neřekla bych, že jsem na tom byla závislá. Jen když se necítim dobře, nebo je něco ve škole, co mě utlačuje, tak to udělám, jinak ne, ale problém je v tom, že mám hroznej strach z rodičů, kdyby to zjistili. Už jen stačí, že to zjistila moje kamarádka a začala mi vyhrožovat, že to řekne mámě, tak jsem přestala, ale pak jsem do toho zase spadla. A když jsem s tím zase přestala a myslela si, že už jsem z toho venku, tak dali v televizi nějakou reportáž, nebo jsem si o tom přečetla nějakej článek, který mě k tomu z nějakého důvodu zase vyprokoval a zase jsem v tom byla.
Pak, když jsem se opakovaně z toho nějak dostala, zjistila jsem, že tim trpí můj nejlepší kamarád a to mě hrozně trápilo, říkala jsem mu , že je to špatný a ať to nedělá apod, ikdyž jsem moc dobře věděla, že já mu nemám co vyčítat, protože to dělám taky. Jenže jak jsem z toho měla černé svědomí, tak jsem se mu prostě přiznala a on to málem nepřežil. On ale, protože je "chytřejší" než já, přestal, nevím, jestli nadobro, ale zatim jsem u něj už žádný nový rány neviděla. Jenže...
Když jsme si o tom pořád povídali, tak mě to opět vyprovokovalo a zase jsem začala. Už vážně nevim, co mám dělat. Nejhorší je, že se mi to začíná zdát jako naprosto přirozená věc, ikdyž vim, že je to moc špatná věc.
Prosím, napište mi vaše rady, nebo aspoň váš názor na můj "příběh", předem moc děkuji. Petra, 15 let...

aKaCiA: EMO
já vim bude to znít jako kecy, ale je to fakt!
To co se řeže a říká že je EMO - to je dnešní mládež a jejich "stylečky" :D
Ve skutečnosti EMO je docela dobrej styl pro smutný lidi ... Né nemusej bejt smutný jsou jen hodně emociální ..takže i veselí :D
Mají svoji módu a svůj styl života ... jsou to náhodou dobrý lidi : mají city !! :) a dokáží je projevit a jsou kde jsou
Původně Emo vlastně vzniklo z takovejch těch diskoték kde zpívali "depresivní" písnčky o tom jak se rozešli kluk s holkou o tom jak si někdo vzal život atpod. vylévali si city ... v písních ..dnešní skutečný EMo - když to tak mám sklonovat asi málokdy člověk potká bez sluchátek v uších ...
jejich moda dřív byla přirozená ..věci si předělávlai podle nálady ..když byli smutní nosili černou když štastní barevný ..vznikali takový modní kousky kt. by člověk v žádným obchodáku nenašel ...byli originální...každej byl originální ...měli emoce cit a originalitu ...a dokázali ji ze sebe dostat a ukázat ...
dnešní "EMO" růžová černá růžová černá ...kde je ta originalita ...??? a to ještě nepočítám to že některý se řežou jen aby byli "EMO" -- nejsou a nebudou ...
jestli smím být sprostá EMO se dnešníma lidičkama ..ubulenejma pubertákama kt. nezvládaj to že se s něma někdo rozešel pěkně zk.rvilo prominte ten výraz ...
skutečný EMO je jiný ... už není ..byl to dobrej styl života...budu se opakovat ...
byl originální, plný emocí a citů a lásky ... PROSTĚ to dokázali prodat ... možná buleli v kině na hezkým filmu možná buleli když se s něma rozešel kluk/holka ale dokázali si užít života když byl fér oproti nim ...dokázali se smířit ...s tím co je a stím co nezmění ...
takových lidi je málo ...:(
možná litovali když se na jatkách stahovala kráva a řekli si že to jíst nebudou .. ale vždyt v dnešní době jsou taky vegetariáni ...někdo nejí zeleninu někdo nejí maso ...jako já když někdy na netu vidim jak se s těma zvířatama zachází než si je strčíme do mrzáku tak se mi taky zvedá žaludek ..no posudte sami ...
ale to co potkáváte v růžovočerným na ulici NENÍ EMO

Jejda kvůli klukovi??? pcháá, dobrý no...njn my holky :D
Pamatuji si na poslední "opravdový" říznutí, hluboký ... vždycky jsem si na to dala tunu odličovacích tamponu a obvázala ... měla jsem sice svetrale bylo to vidět..měla jsem na tý ruce uplně bouli ...boule neboule ...i přesto ta krev prosákla ...bylo to děsný ...cítit jak tepe srdce když jsme si sáhla na krvavý zápěstí... bylo to všude ve vaně na svetru v záchodě ... všude měla jsem tu krev i na obličeji ... čím víc jsem byla nervozní tím víc mi tlouklo srdce a tím víc vytíkala krev ... nebyl to velkej řez normálně jako vždycky ... je blbý že o tom tak píšu co? ..si myslim ...ale neřízla jsme si asi nějakou větší žilku a ta ne a ne přestat týct ...hrůza .!!! bylo to fakt hnusný ...to mě donutilo přestat ...už jsem to nechtěla zažít ...NE!!! chvíli trvalo než jsem to v koupelně uklidila ... ale krev furt tekla ... když se člověk pohnul začalo to zase ...jen dát na chvíli ruku dolů ...
Jo to mě donutilo ... přestat ..už nikd jsem se neřízla .. jsou to jen škrábanečky ...na nohách večer od holítka ... jako kdybych vzpomínala ..nikdyjsem se neřezala holítkem ale většinou večer ...nemám důvod se škrábnout ale škrábnu je to rytuál ..ten už ale za chvíli snad vymizí ...

Asi tak no, ale do jaký tý "tvý skupiny" patřím já? začala jsem kvůli tomu, že můj život byl stereotyp ... nedělala jsem to ani kvůli tomu že jsme byla na dně ani kvůli tomu že bych chtěla bejt in ... do jaký skupiny zapadám? není to JAKO závislost ale JE to závislost ...ne nepřejde je to ptž. začnou bejt závislí ... když si z nudy jdeš vykouřit retko, jednou, dvakrát, třikrát, příště už to bude, sice se z toho dá vyvlíct, závislost ... a proč se vzdávat něčeho "tak krásnýho" jako je řezání, kouření či drogy ... to krásnýho jsem dalo do uvozovek ptž. v tu chvíli je to super ... ne že bych fandila takovejm těm lolitkám co píšou na svých "blogížcích" jaký to je úžasný když jim žiletka rozřezává zápěstí nebo jak strašně "lafujou" svoji krvavou milovanou milenku a já nevim co ještě ... Made in UK moje nejlepší kamarádka, atd.
přijde jinej trend, ale jim jizvy zůstanou :D promiňte musim se smát je to tak ubohý ...
Jo to pak je posedlost ... přesně jak píše denča ...řezala jsem se tak dlouho dokud jsem neměla ruku celou o krve ... já to zvládla sama .. musím se chlubit ... ptž. chlubit se něčím takovým je, uznejte, dobrý ... máma mě v tom nechala ...kámoška nevěděla jak pomoc a táta mi sehnal psychologa až ted když už jsem "za vodou" - říkám za vodou ptž. už se se vším tak nějak vyrovnávám ...že už to nebude lepší a tak ...
žiletky nosím stále u sebe .. pro jistotu :) směšný ...já sem směšná ....užívat si života, tak v tom máš pravdu :)

Ahoj všem, podělím se klidně o své zkušenosti s tímto problémem.Je mi 15 a se sebepožkokozováním jsem začla už myslim že ve 12-13 letech.Všechno tohle trápení a bolest samozdřejmě jen kvůli kluka.Začla jsem lehkými nářezy nic víc jen lehce, ale postupně se to začlo zhoršovat a moje ruka začínala být ohavnější.Rány se prohlubovaly a zvětšovaly.Až jsem jednou chytla záchvat a pořezala se tak,že na moji ruce nebyl vidět kousíček který by nebyl od krve.Když to všechno zaschlo a já to umyla a viděla ty jizvy, řekla jsem sama sobě že jsem šílená že to musí přestat a psychicky jsem se zhroutila...až jsem se pořezala tak, že to bylo na šití ruky.Od té doby jsem dostala strach a nějakou dobu jsem se toho nedotkla, ale pak to začlo zase znovu.Trvá to doteď, sice už jsem to dlouho neudělala, ale vím že to zase příjde a já se tomu neubráním.Tohle je můj příběh.Mějte se.

Jsou dva druhy lidí, jedni to dělají protože si myslí, že je to in a že tak získají styl....pak jsou tu lidé, kteří tak řeší své problémy přesto že ví, že to není správné nemůžou si pomoci,protože je to jako závislost.... i já jsem patřila k těm, kteří se utápěli v slzách z žiletkou v ruce,protože už nevěděli jak dál... ty co to dělají kvůli tomu aby zapadli do party nebo aby si získali pozornost ty to možná časem přejde,nebo přijde nový trend a oni se začnou předhánět v něčem jiném.U těch ostatních je to horší,jde o neskutečnou posedlost a bezmoc.... tak jako tak bychom si měli uvědomit, že je potřeba si vzájemě pomoct protože sám to nikdo nezvládne...ruku v ruce se s někým odrazit odedna a začít si užívat života =)

jj asi tak ... nejde o módu jde o to co pro ni ty holky jsou schopný udělat celkově...pro styl! Nezachráním je! Ale mohlo by se o tom začít víc mluvit, ptž. když taková holka(uvádim jen holky, těch je víc no) přijde do třídy a někdo se jí zeptá: Co to máš na ruce? Co se ti stalo? a ona odpoví: Že se jen o něco škrábla nebo že ji škrábla kočka ... tak by jí to nemuseli ty ostatní sežrat a možná by ji i pomohli se z toho vyhrabat....ptž. když to bude tajit tak jí asi nikdo nepomůže! Přesně!, nechtějí vybočovat z řady ... chtějí být in za každou cenu, chtějí se udržet v partě....ale uvědomuje si někdo z nich jaký to bude za pár let? Né, stačí za měsíc ...za dva...za pár let bude pozdě...když pohnou rukou budou cítít hnusné škubání a co třeba vylézt někam s klukama na volejbalovou pláž?! Jó asi jsem měla štěstí že jsem si uvědomila co dělám, dělala jsem to ze stereotypu ..asi...nevim...
Teď i když už se neřežu, to není stereotyp .. teď je každý den jiný a já připádám si že každý den na mě útočí tolik lidskejch špatnejch vlastností že mám co dělat abych se ubránila abych se neřízla...proto už nežiju stereotypem ...

Ahojte!

Problematike sebaposkodzovania sa venujemv ramci mojej diplomovej prace.
Volam sa Sara a som studentka psychologie. V poslednej dobe sa coraz viac stretavam s bolestou tolkych mladych srdc, ktore volaju o pomoc cez rany na kozi. Viem, ze tie v srdiecku bolia omnoho viac.. Velmi rada by som v buducnosti/ najradsej uz teraz/ pomahala zmiernovat utrpenie dievcat a chalanov ako ste vy. K tomu vsak potrebujem aj Vasu pomoc.
Bol by si ochotny / ochotna vyplnit dotaznik o sebaposkodzovanie a zodpovedat par otazociek - zaslala by som Ti ho cez mail (nie hned, pretoze je v stadiu prekladania, zatial je v anglictine, vytvorili ho kanadski psychologovia)alebo pripadne pokecat si cez ICQ. Vsetko je anonymne a uplne dobrovolne.
moj mail: sarika1710"atlas.sk
alebo ICQ 463943927

Svojou ucastou pomozes dobrej veci. Cim viac poznatkov o doposial tabuizovanom sebaposkodzovani budeme mat, tym skor budeme moct a vediet pomoct.

Uz teraz Ti velmi pekne dakujem.

tak...možná nezměníš svět, ale takovýma slohovkama třeba zachráníš pár lidí. Černý linky, černá hlava, černý hadry...já tak chodila taky:-)Styly mi nevadí...jen to, že se jedna řízne, potom druhá, třetí...a pak se ostatní nechají strhnout s davem. Oni třeba nechtějí...ale taky nechtějí vybočovat z řady. Spousta z nich si neuvědomuje, jak moc nebezpečný sebepoškozování je, jak snadno podlehnou a jak špatně se potom hledá cesta zpátky...

jj snažím se s tím něco udělat aspon na naší základce ...víš jsou tam takový ty typy - ne neodsuzuje je- černý linky, černá hlava, černý hadry, ... ale co se skrývá pod jejich rukávama??? nééé neříkám že se hned každá musí řezat to ne ...ale jedna to zkusí ukáže to druhej a už to jede ...já fakt nechci narážet třeba na gothic nabo EMo styl....at si tak choděj...ale ty holky sou uplně poblázněný do těch stylů....až tak že když někdo napíše na net že se Emo řežou tak se začnou řezat taky ...
jů se mse rozpovídala....říkám nikoho neznáme jako svoje boty...každý v sobě může mít 13. komnatu

Dony: Přesně tak, je nás tolik a přesto to nikdo neví a když se to pak provalí, tak jsou z toho všichni vyjevení...a většina se bude dívat skrze prsty jen proto, že se o tom nemluví, jen protože oni to neznají...taky jsem na střední psávala slohovky nejčastěji na psychický poruchy:-)

No tak už sem zase píšu ...:)
chci vysvětlit ten sloh. ...mylsela jsem tím že o kouření drogách alkoholu se na školách mluví ...jo i o bulimii a anorexii - což by šlo taky pojmout jako SP ...se mluví ...chtěla bych do toho zahrnout spíš řezání a pálení ...žiletky cigarety nůžky zapalovač ...

Ahojky ... myslela jsem, že si to přetáhnu na počítač, tuhle diskuzi, ptž. potřebuju nějaký ukázky na sloh do školy ...
Chci dokázat, že na základkách není problém jen kouření a alkohol(popř. drogy) ale i sebepoškozování ...chtěla jsem uvést nějaké příklady aby to učitelku začalo trochu hryzat v kůře mozkové :)§ a tak jsme začl aod začátku byla už jsem nekde u 200 - tého příspěvku a teda jako vzdala jsem to. tech reakci a osobních příběhů je tu tolik že by z toho měl můj počítač zácpu :)
Já vás všechny chápu ..."normálního" (nechci se nikoho dotknout) člověka by asi nenapadlo psát na sloh o SP (sebepoškozování). kdyby s tím neměl něco společnýho...
Jo přiznávám řezala jsem se ... někdy mám takový záchvaty úzkosti že chnapnu po žiletce ..ale jen si ji prohlížím ...jak se leskne jak je ostrá ....
začala jsem být závislá ...nědělala jsem to jen když jsem to nutně potřebovala ale i když sem byla celkem štastná ...
Nyní se ještě vypořádávám s práškama ...někdy jsem za den snědla 2-3 paraleny...ptž. když se nemůžu říznout tak to trochu uklidní ...
nevim co psát jen ...možná se tu ještě stavim ...