Je náš život sen, nebo skutečnost?
Sny přicházejí v noci ve spánku! - Ale ve dne je člověk přece bdělý a musí se vyrovnávat se životem v jeho skutečné a tvrdé realitě.
Je tomu opravdu tak?
Každý z nás zná denní snění, při kterém prožívá ty nejzvláštnější věci v absurdních situacích.
V té chvíli je považuje za skutečné, protože dokud sní, je jimi zajat.
Jen zřídkakdy prožíváme takzvaný „zjasněný“ sen, při němž ten, kdo sní, ví, že sní.
V takovém momentě se cítí svobodný, stává se pozorovatelem a režisérem svého vlastního snu, ve kterém teď bez přemýšlení může řídit další dění.
Ale obvykle člověk ve stavu spánku nemůže rozpoznat své sny jako sny, protože jeho denní vědomí spí. Teprve po probuzení zjistí, že to byl jenom sen. Obvyklé zákony nepřestaly platit, život může jít dál v důvěrně známém pořádku.
Ale co to vlastně je, co tak samozřejmě nazýváme „realitou“?
S narozením obdržíme tělo a tím je nám darován pozemský život; ve skutečnosti spíše zapůjčen, protože vždy jednou skončí smrtí. Avšak to zpočátku není důležité. Nový obyvatel Země rozvíjí vědomí ,já“, sny, naděje a představy o štěstí určují jeho mládí. Chce si svůj život užít, získat slávu, uznání a majetek.
Rozčarování určitě přijde s poznáním, že všechno, co získal, není trvalé, že všechno je v životě omezené, dočasné a pomíjející, koneckonců i on sám.
Můžeme o takovémto dočasném jevu tvrdit, že je reálný? Nakolik skutečný je takový pomíjející život v stejně tak pomíjejícím světě plném nepochopitelných věcí? - Jako děti tohoto světa žijeme zcela v moci přitažlivých sil jeho jevových forem, které nás očarovávají.
Kdo je ale očarovaný, ten není plně při vědomí. Jeho vědomí nedokáže rozpoznat mámení a sen jako iluzi, všechno se zdá být dokonalé reálné. Naše subjektivní pociťování považuje pozemský život za skutečnost a není samozřejmě schopno vidět v tom klam.
Západnímu člověku připadá těžké nahlížet na svět jako na „máju“, odraz či podobenství, tak jako na svět nahlížejí Indové. A tak obvykle žije v pokračující nevědomosti o svém dávném původu a o svém skutečném určení a poslání. Jeho duše je nevědomá a člověk neví, kdo je. Jeho denní vědomí je otevřené pouze pro viditelný svět - pro ten neviditelný spí. Proto pokládá viditelný svět za reálný a neviditelný za ne-skutečný.
Rozpoznáme-li však pozemský svět v jeho podstatě jako relativní, pomíjivý a neskutečný, musíme zároveň také pomyslet na absolutní, nepomíjivý a skutečný svět. tedy na zcela jiný svět, k němuž běžně nemáme přístup. Nejprve musí být probuzeno vědomí pro tento jiný svět.
Duchovní škola Zlatého Kříže s Růží neustále hovoří o probuzení pravé duše. Mnozí v sobě pociťují touhu po tomto probuzení a hledají cestu. Tato cesta vede ven ze smyslového světa do absolutní reality nepomíjivého světa, neboť jen v něm se může pravá duše probudit ze sna přirozeného světa.
Spoléháme se na toto probuzení duše a na to, že sejí necháme vést labyrintem pozemského života.
Z hlediska nepomíjivého světa je pozemský život skutečně jen dočasný sen. Člověk je poutníkem, který prochází snovým světem tohoto bytí, které je však pro něho jako škola zkušeností nepostradatelné. Fyzicky pociťuje i nadále přitažlivé síly látkového světa, v němž plní své mnohočetné úkoly. Zůstává podřízen jeho zákonům, ale přece se zároveň může svým probuzeným novým vědomím odpoutat a osvobodit od očaruj ících sil snových obrazů tohoto světa. Stav vnitřní svobody označujeme jako: být sice v tomto světě, ale ne z tohoto světa.
Nová duše je určena k tomu, aby umožnila návrat k pravému životu v původní říši opravdovosti.
Valentin z Alexandrie píše v Evangeliu Pravdy: „To nejvyšší pro člověka je přijít k sobě a probudit se.“
Zdroj: Lectorium Rosicrucianum
Komentáře
Sac-cid-ananda (vecnost, poznani, blazenost), nase prava povaha, a jeji zdroj, Adi Prakriti a Adi Purusa se svym sidlem zvanym Vaikuntha dham.
> Je to jen termín k označení nějaké skutečnosti,kterou prožíváme. S čím ale srovnávat,když to co je,je právě to co je,jelikož je to vnímáno námi.
Nejbezneji lze srovnavat s kratkodobymi vjemy ve snech. Tak jako je prchavy sen, je docasna i nase hmotna situace.
> Bláboly o tom,že život je sen ze kterého je třeba se probudit je nepochopení důležitosti života a proč tu jsme.Předně je důležité život prožít.To je hlavní.
Jen je dulezite vedet jak.
> Pokud se praštíte kladívkem do prstu,můžete si stokrát říkat,že je to mystická májá,ale každý mi potvrdí,že ta bolest je zatraceně reálná.To co prožíváme je vždy realita,protože nic jiného není.
Kdyz budete zrovna mimo telo (OBE), ranu neucitite. Nase vnimani je subjektivni, ale hmotna realita existuje, i kdyz je docasna.
Ale jedno musím napsat-nedávno jsem narazila na ulici na mladého hocha ve věku mého syna, tak sedmnáct, osmnáct-nabízel ty nesmysly, myslím, že se to jmenuje Strážní věž. Byl nevtíravý, slušně a čistě oblečený, ale šaty skromné, onošené, límeček zapraný po dlouhém nošení. Odmítla jsem ty tiskoviny a pohlédla mu do tváře. Zarazila mně tvářička vyhublá, bledá, s kruhy pod očima, a ty oči napůl děcka neskonale smutné, dospělé, předčasně jakoby zestárlé. Šla jsem dál a vyhrkly mi slzy, uvědomila jsem si, že je to s největší pravděpodobností hoch, který kdyby se narodil v normální a ne jehovistické rodině, byl by jiný, šťastný, pobíhající s vrstevníky po světě s veselýma očima prostýma bolesti a smutku-ale narodil se tam, kde se narodil a ta rodina ho k čemusi předurčila, co pravděpodobně sám nechtěl a jeho oči mi to řekly, jakoby volaly o pomoc. Bylo mi z toho hodně mizerně. Často na toho chlapce vzpomenu a zamrazí mně. Mám i podvědomý strach o takové děti, aby neonemocněly, protože jejich rodiny odmítají transfuze a léčbu, aby prostě přežily ve zdraví, byť je jim odepřeno mnoho hezkého ... aby měly dost sil.
Za to, že mi někdo někdy může sebrat nějaký peníze, bych se na život vůbec nezlobil. Představ si, že bys byl rolníkem ve středověku, kdy jsi moh lusknutím něčích prstů přijít o všechny zásoby na zimu nebo střechu nad hlavou. Představ si, že bys byl lovec z pravěku a neměl představu, co budeš jíst zítra nebo za týden.
Jsou věci, který ti jen tak někdo nevezme. Třeba tvoje schopnosti nebo duševní síla. Proč se vůbec zlobíš na život, že je nejistej? Kdyby byl jistej, nebyl by to život.
http://www.jonathonart.com/dark1.html
https://www.youtube.com/watch?v=7TCfNFckx6Q
19 a aby si jako poklad bezpečně chovali znamenitý základ pro budoucnost, aby se pevně chopili skutečného života.
Tato slova ukazují, že ‚skutečný život‘ je něčím, co s nadějí očekáváme teprve v budoucnosti. Ano, až dosáhneme dokonalosti, budeme živí v plném smyslu tohoto slova, protože budeme žít tak, jak to Bůh původně chtěl. Až získáme život v pozemském ráji a budeme mít dokonalé zdraví, pokoj a štěstí, pak konečně poznáme, co to znamená radovat se ze „skutečného života“ — života, který nikdy neskončí.
Jehova nám opatřuje duchovní pokrm, oděv a přístřeší, i když žijeme v nedokonalých podmínkách. Abychom mohli mít prospěch z doslovného ráje, musíme samozřejmě počkat na slíbený Boží nový svět. Ale lidé, kteří patří k Jehovově organizaci, se už v dnešní době těší z bezpečí v duchovním ráji. Ezekiel o nich předpověděl: "Skutečně budou bydlet v bezpečí a nikdo jim nezpůsobí chvění." (Ezekiel 34:28; Žalm 4:8) Můžeme být opravdu vděční, že v duchovním ohledu se o nás Jehova láskyplně stará prostřednictvím svého Slova a své organizace. Připojte se k Jehovovým ctitelům. Neváhejte s tím ze strachu, co si o vás snad pomyslí přátelé nebo příbuzní, že přijímáte poznání Boha. Proto, že jste spojeni se svědky Jehovovými a účastníte se shromáždění v sále Království, vás někteří možná odsoudí. Ale Bůh vám bohatě vynahradí všechno, co obětujete, abyste ho mohli uctívat. (Malachiáš 3:10) Kromě toho Ježíš řekl: "Nikdo neopustil dům ani bratry ani sestry ani matku ani otce ani děti ani pole kvůli mně a kvůli dobré zprávě, aby nyní, v tomto časovém období nedostal stonásobně domů a bratrů a sester a matek a dětí a polí s pronásledováními, a v budoucím systému věcí věčný život." (Marek 10:29,30) Ano, ať jste zanechali nebo musíte snášet cokoli, uprostřed Božího lidu můžete nalézt nádherné přátelské vztahy a duchovní bezpečí.
- Odpovědět
Pošli odkaz