Reklama

Duchovní cesta

Evelyn (Út, 29. 8. 2006 - 15:08)

Ališko, já vím a je to škoda, ale třeba budu mít někdy cestu :-)))

M. Aureliano (Út, 29. 8. 2006 - 11:08)

Pro Veroniku: když si přečteš tuto diskusi od začátku, najdeš tu dost odkazů na různé moudré knihy. Kromě toho se tu ve zkrácené ale velmi výstižné podobě dočteš o čem všechny ty knihy jsou :-) Víc stejně v žádných knihách nenajdeš :-) nicméně je velmi vhodné je číst. Jinak od Ruize bych doporučil přečist si jako první "Čtyři dohody" a pak "Láska, vztahy a přátelství". Myslím, že se v ostatních knihách na tyto první dvě dost odkazuje.
Co se týká pojmu "normální", myslím si, že z hlediska společensky běžně užívaného významu tohoto slova ve smyslu lidské normality moc normální nejsme. Za normální jsou považováni spíše ti, kteří jsou založeni materialisticky, zdůrazňují materialistickou racionalitu a inklinují k pověrám, zejména ke křesťanskému dogmatismu. Ti, kteří nic netuší o tom, čemu říkáme cesta poznání. Ti, kteří jdouce nevědomě po této cestě, se chovají díky svému špatně užívanému rozumu tak, aby šli co nejpomaleji.

ališ (Út, 29. 8. 2006 - 11:08)

evelynko, asi to budeš mít trochu z ruky, prodávám brýle až v písku. :)
také krásný den

Evelyn (Út, 29. 8. 2006 - 10:08)

K otázce, jestli jsme normální, bych vzpomněla větičku z Foresta Gumpa: "Co je to normální?" Existuje snad nějaké objektivní stanovisko, nějaká hranice, že odtud potud je něco normální a pak předtím a zatím už ne? Řekla bych, že ne. Takže lidé posuzují vždy ty druhé jen podle sebe a když mají pocit, že jim nerozumí, nějak se vymykají z jejich vlastní "normálnosti", tak musí být zákonitě nenormální. Posuzují tak proto, že neví a nechápou. Ti, kteří ví a chápou, se tímto vůbec nezabývají.

Evelyn (Út, 29. 8. 2006 - 10:08)

Vítej Veroniko, tvoř v sobě radost a lásku ke každičké bytosti, ke každičké věci, k přírodě. Vciťuj se srdcem do každé své myšlenky a každého svého činu. Hledej stejně naladěné přátele ke společnému sdílení. A literatura? Já mohu doporučit jen to, co oslovilo mě: Miguel Ruiz (cokoli), Elisabeth Haich (Zasvěcení), Benjamin Klein (Poznej svého anděla), James Redfield (Celestinké proroctví a knihy navazující), Paulo Coelho (Alchymista) a pak spousta dalších, ale už trošku složitějších.
Přeji Ti krásné prožitky z hloubání sama v sobě i v knihách. A zase se ozvi :-)

Jana (Út, 29. 8. 2006 - 10:08)

Nenormálně normální :-)).

veronika (Út, 29. 8. 2006 - 10:08)

Četla jsem kousek z Vaší diskuse a je to krásné. Je mi 16 a odjakživa těmto věcem věřím, některé věci nějak prostě "vím", ale nevím jak. Evelyn napsala, že její duchovní cestou je Láska. Mohli byste mi prosím poradit nějako literaturu, která přispěla k Vašemu duchovnímu růstu a mohla by pomoci i mně? Děkuju moc.

Evelyn (Út, 29. 8. 2006 - 09:08)

Ališko, přeji Ti krásný pracovní den. Tak Ty prodáváš brýle? To bych Tě měla jet navštívit, už delší dobu jsem na těch "berličkách" závislá :-) Měj se.

ališ (Út, 29. 8. 2006 - 09:08)

krásné dobré ráno. jsem tak moc ráda, že jsem tu s vámi. tak hezky píšete.

na otázku, jestli jsme normální, odpovídám, že jsme normální.

bhahavan (Út, 29. 8. 2006 - 09:08)

www.zpovednice.cz
zde pod jménem bhagavan je vše o tom co vás zajímá!
ICQ
192248310
koubavit"seznam.cz
Já jsem dokonalý a vše je k dobru.
To je moje meditace a duchovní cesta.

Evelyn (Út, 29. 8. 2006 - 08:08)

Zdravím Tě M. Ano, nikdo není sám. Všichni a všechno je propojeno, vše je Jedno Vědomí. A cítíme-li se jako paprsek Absolutna odděleni, je to jen náš osobní pocit. Osobní, protože se považujeme za oddělenou osobu, bytost. A protože je oddělení pouze zdánlivé, je logické, že ve skutečnosti nemůže být někdo více nebo méně než druhý. Každý, obrazně řečeno, jsme na cestě poznání. Jediný rozdíl je v tom, že jedni jsou na ní vědomě, jiní nevědomě. Vědomě jdoucí mají jen více příležitostí jít rychleji a dříve dosáhnout cíle. Ti ostatní jdou pomaleji, občas stagnují, ale jednoho dne si stejně uvědomí a dále už půjdou vědomě. Není možné nejít a nedojít cíle. Nejsme totiž nezávislé bytosti. Plně závisíme na vědomí Absolutna, takže minout cíl je naprosto vyloučené. Popis cesty a chůze je opravdu jen hypotetický, víme, že ve skutečnosti nemusíme nikam chodit a nemusíme nic hledat. Ono to tu je stále, možná stačí jen "otevřít oči".

M. (Út, 29. 8. 2006 - 07:08)

Dobré ráno,

ano mluvíte mi z duše občas si sama připadám v tomhle světě, ale pak si uvědomím že nejsem o nic lepší než ostatní, co se o duchovní cestu nesnaží. Děkuji Bohu za každé nové ráno.

Evelyn (Út, 29. 8. 2006 - 07:08)

Krásné ráno všem!

I ta sebemenší peřej ovlivňuje sílu proudu. Každá duše se dotýká duší ostatních už pouhou svou existencí. Vaše světlo nebo temnota působí jako katalyzátor, jako příležitost k reakci nebo odpovědi. Představte si, jak se vaše světlo nebo temnota dostává k ostatním. Nemusíte být s nimi ani v místnosti, a oni vaši bytost přesto cítí a toto bytí vyvolává změnu v celé struktuře. Jste jiskra, která vzněcuje reakci druhých na vaši energii - a pak se dostaví změna. A naopak - jejich energie, bytí, poskytuje možnost reagovat či odpovědět zase vám. Děje se tak podle vašeho přání a je to způsob, jímž dochází příležitost svého vyjádření.

M. Aureliano, srdečně Tě zdravím. "Žrací" ego mám docela zmáknuté, ale ono má ještě tolik jiných záludných tváří ... tam je boj mnohem těžší :-), tedy pro mne.

Jani, jsem ráda, že jsi tu s námi :-) Máš pravdu, poohlédnout se po pláštěnce, najít a obléknout si ji, tak v tom je také kus odvahy a nezměrné práce. Ale my už naštěstí víme, že ji máme hledat.

Návštěvník (Út, 29. 8. 2006 - 00:08)

ste normální?

M. Aureliano (Út, 29. 8. 2006 - 00:08)

Hmm.... Taky denně prohrávám bitvy, ale válku jsem ještě neprohrál. A s rozpouštěním ega na tom taky nejsem moc slavně. Jak říká Lea, když mi předhodí koblížky s marmeládou, moje "žrací" ego vždycky zvítězí :-). Mám pocit, že kdybych teď dokonale zvládl druhou pozornost, první co bych nejspíš udělal by bylo, že bych nelítostně poslal ke dnu všechny velrybářské lodě. Takže mám taky s čím bojovat :-)

Jana (Po, 28. 8. 2006 - 22:08)

Ahoj všichni. Na cestě poznání jsem velký samotář a na vašich stránkách se cítím bezpečně a opravdu skvěle.
Musím se přiznat, že v žádném případě nemám rozpuštěné ego .Hodně s ním bojuji. Mnoho bitev jsem prohrála, ale válku ještě ne. Ano kapky deště po pláštěnce sklouznou a lehce se dotknou, ale nejdříve si tu pláštěnku musíme obléci .

M. Aureliano (Po, 28. 8. 2006 - 22:08)

Tato diskuse mi díky Vám všem připadá až neuvěřitelná :-). Je tu prováděná syntéza těch nejvyšších učení, lidmi, kteří vědí o čem mluví. Je tu prezentován popis světa, který je v souladu s popisem světa takových, jako byli třeba Budha, Kristus, Mahariši nebo don Juan Matus :-) Takže rozumem zprostředkované poznání by nám docela šlo :-) Je samozřejmě na každém z nás, do jaké míry se nám dále podaří realizovat to, o čem tu píšeme. Je to sice z určitého pohledu to nejjednodušší co si lze představit, ale zároveň také to nejtěžší. Právě k tomu potřebujeme onen nezlomný záměr :-).
Mám radost z toho, že jsem se tu setkal s názorem, že rozséváním poznání, které nám přináší naplnění, se nedá ublížit. Jak napsal Qellogathi, kdo pro toto poznání není zralý, ten ho nepochopí a nemůže mu uškodit. Kdo pro něj uzrál, tomu je dříve nebo později dobrou inspirací. Taky se mi zalíbila myšlenka, že tělo je

Evelyn (Po, 28. 8. 2006 - 19:08)

Cokoli k nám přichází, chvála nebo kritika, nechejme po sobě sklouznout jako sklouzne kapka deště po pláštěnce :-) Jen lehký dotyk a pak už jen klid...

Jana (Po, 28. 8. 2006 - 19:08)

Pro Ališ:Každý si o nás tvoří představy, kterým pak uvěříme. Jestliže nás někdo kritizuje cítíme se vždycky hrozně, protože věříme tomu co říkají :-(. To co ti říkají druzí tě může ovlivnit jen tehdy, když tomu uvěříš :-).
Stále vedeme vnitřní dialog sami se sebou a klademe si otázky .Jsem dost dobrý? Dělám to dobře? Ptáme se druhých co si o nás myslí. Potřebujeme podporu druhých lidí a snažíme se jim zalíbit. Potřebujeme dokonce, aby nás druzí potřebovali, abychom měli pocit, že máme důvod žít a přitom zapomínáme sami na sebe. Dělat to nejlepší, co můžeme ,neznamená ,že bychom se měli snažit každému zalíbit. Pro druhé nebudeme nikdy dost dobří :-(, pokud neuzavřeme nové dohody sami se sebou ( nezlomný záměr) :-)

Evelyn (Po, 28. 8. 2006 - 17:08)

Tak, tak, pokud bych byla nucena připustit nějakou cestu, jako od někud někam, i když víme, že žádná taková není, pak jedině cestu do středu, do jednobodovosti. A ten bod je opravdu vším i ničím, plností i prázdnotou. Blaženost bez pocitu blaženosti.

Reklama

Přidat komentář