Telefonování se smrtí

Telefonování v automobilu dnes není žádnou módou, ale nutností. Cestujete- -li s podnikatelem nebo manažerem, napočítáte, že má ve všední den na stokilometrové trati v průměru dvanáct telefonátů, z toho nejméně tři zprávy SMS. Obsah rozhovorů je převážně pracovní. Kdyby při každém zazvonění řidič zastavil a rozmlouval, protáhla by se mu cesta z jedné hodiny na hodiny tři. Podnikatel si nemůže dovolit netelefonovat, ale také nesmí riskovat a selhat. Telefonování za jízdy je jednoznačně rizikovým aktem. Řidič je nucen, i když má telefon ve voze zabudovaný a ruce třímají volant, rozdělit pozornost na ovládání auta, na zrakové vnímání dopravního provozu a na sluchové vnímání sdělovaných informací. Vizuální zdroj informací je potlačen, aby mohl být ten akustický vnímán. Není pochyb o zvýšené zátěži, zvláště jede-li vůz po dálnici nebo v hustém městském provozu, kdy má řidič ustavičně sledovat provoz v pruzích, před i za vozidlem, značení, signalizaci a chodce.

Jedná-li se o emotivně nestabilního jedince nebo člověka v nepříznivém psychosomatickém stavu, koncentrovanost se ještě zhorší. S tím je nerozlučně spjata schopnost hodnocení dopravní situace, rozhodování a reagování. Všechno se prodlužuje. Tak např. při 110kilometrové rychlosti v hodině na dálnici zastaví telefonující řidič o čtrnáct metrů dále než netelefonující. Nic se nemusí stát, je-li situace zhodnocena při pomalejší jízdě a s dostatečným předstihem. Není-li posouzena včas, objeví se i prchlivá a neuvážená reakce, která je většinou špatná, a jízda končí nehodou.

Výzkumy o problematice telefonování za jízdy dospěly k závěrům: Jde o činnost riskantní a zátěžovou, která nutí k rozdělování pozornosti, a to i v případě, že se používá stabilně uložený telefon ? sada ?hands free?. Zjistilo se např., že při telefonování dochází ke změně rychlosti, k prodlouženému reagování a nerovnoměrné jízdě, někdy k sjíždění ke krajnici nebo ke středu komunikace. Nehody vesměs nastávají při manipulaci s telefonem, kdy je motorista zaskočen zvoněním, a při volbě čísla. Méně často při samotném rozhovoru. Za komplikovaných dopravních situací brání telefonování i u průměrně dopravně způsobilého řidiče přiměřenému zachycení, vnímání a zpracování informací. Experimenty ukázaly na změnu reakční doby v závislosti na věku řidičů. U mladších do 30 let se čas reagování prodlužuje přibližně o půl vteřiny a u starších až o 1,5 sekundy. Také po skončení rozhovoru není optimálně koncentrována pozornost na dopravní ruch. Riziko selhání vzrůstá v období asi 15 minut po ukončeném telefonování asi čtyřikrát a je o to výraznější, šlo-li o hovor provázený tenzemi.

Intenzita soustředění na více činností bývá u mužů slabší než u žen. Tak např. v testu rozdělování pozornosti, kdy se člověk musí soustředit např. na počítání v časové tísni a současně na naslouchání a zapamatování naslouchaného, bývají lepší citově stabilizované reprezentantky něžného pohlaví.

Nemalý vliv na udržení pozornosti má obsah rozhovoru. Je rozdíl, domlouvá-li se schůzka, nebo požaduje- -li se nějaké vysvětlení, řešení problému nebo rozhodnutí. Nebezpečí číhá při telefonickém projednávání sporných otázek. Člověka může problém natolik emotivně zaujmout, že usměrní pozornost převážně na hovor a nezbude mu kapacita na spolehlivý způsob jízdy. Pokud nezastaví nebo nepřeruší telefonování, nelze vyloučit selhání.

Telefonování za jízdy je zakázáno v Itálii a Portugalsku. Ve Švýcarsku a Velké Británii je možné telefonovat za jízdy v případě, že telefon není držen v ruce. Telefonování za jízdy je u nás zakázáno, ale zákaz není příliš respektován.

Zdroj: Havlík - psychologie pro řidiče, nakladatelství Portál