ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

ahoj Aurelie, souhlasim naprosto s predchozim prispevkem, mam podobnou zkusenost jako ty, prvni vztah, po 4 letech rozchod prakticky z niceho nic,(bylo to pred ctyrmi lety apekne me to smetlo a na dost dlouho) kdyz jsem cetla, jak ti je,u plne se mi udelalo slabo,jak jsem si na to vzpomnela a presne jsem vedela, ze cokoli ti kdo napise, tak to nepomuze, protoze ty si proste timhle musis projit, ses uprostred klubicka a musis to kolecko obejit mockrat nez se dostanes ven, prima cesta neexistuje, zamotas se a nevymotas. Vim, ze jsi na zacatku,ale jsi na dobre ceste, podle toho, co pises (cviceni, jazyky, pratele, psycholog) asi tezko muzes udelat vic nezjen byt trpeliva. Nedej se odradit "neuspechy" v odvykani, nesleduj cil, sleduj cesticku svoji a ikdyz te obcas vlna smete zpet, uz vis, kde si dat pozor a priste ten usek zvladnes hraveji. Prece jen bych se pokusila najit jineho psychologa, takydoporucuju sehnat knizku DOris Wolfove Kdyz partner odchazi, neni to bible rozchodu, ale me to dost pomohlo. Drzim palce.k.

Moje zavislost na priteli zacala az po jeho odchodu. Predtim jsme spolu sice bydleli, ale zili oba dost nezavisly zivot. Dnes jsem rada, protoze mi tak alespon zbyli kamaradi, nektery holky nemaji po rozchodu ani to. Ale stejne mi je hrozne...

Ahoj,já být tebou,tak se do žádného vztahu nehrnu.Prozatím.Každého partnera budeš srovnávat s bývalým.Asi ten pravý to nebyl,když jste se rozešli.Nech to být,čas to spraví ,ono pět let je pět let,to hned nesmažeš.Myslím,že je dobře,že se věnuješ sama sobě.A rada mojí mamky (na to,když jsem propadla sebelítosti,že toho pravého nepotkám)byla,že toho pravého potkám až když to budu nejméně čekat a hlavně až přestanu hledat a opravdu to funguje!čím víc se budeš snažit na něj zapomenout,tím hůř to půjde.Nevěš hlavu jsou horší věci než odchod člověka,který už tě nemá rád.Třeba jsi na něm byla opravdu hodně závislá a jemu to vadilo.Měj se.

Ahoj vsem, potrebovala bych od vas radu, protoze uz nemuzu dal.Pred par mesici se se mnou rozesel pritel po petilete znamosti. Nas vztah uz ke konci nebyl idealni, ale presto vsechno jsem ho milovala (a miluji), je pro me ten pravy, s kterym bych chtela prozit zivot a mit deti.On si to same ale o me nemysli, proto se rozhodl se mnou rozejit. Od te doby trpim jak zvire. Vsechny pokusy o navrat selhaly, tak jsem se musela smirit s tim, ze uz to nikdy nepujde vratit zpatky. Jak se s tim ale vyrovnat? Je pro me idealem muze, kteremu se zadny nevyrovna. Tvrde pracuju na tom, abych zapomela. Zmenila jsem praci, chodim cvicit, ucim se jazyky, neustale neco podnikam s prateli, kterych mam hodne.Chodim i na rande, nic z toho ale nikdy neni, nejsem schopna zacit s nekym novy vztah, mit sex..ikdyz bych to asi moc potrebovala. Navstivila jsem psychologa,nepomohl mi.Udelal mi prednasku o zavislosti na partnerovi, ale jak se ji zbavit - to uz neporadil. Porad na sveho byvaleho pritele myslim, kazdou minutu.Uplne vsechno mi ho pripomina, kdyz jsem doma, tak hodiny drzim v ruce jeho fotku a divam se na ni. Chtela bych se zeptat, jestli nekdo nemate podobnou zkusenost. Nebo treba dobrou radu v zasobe. Chci zacit normalne zit a ne se porad trapit, ale nevim, jak na to. Predem diky.