ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

mimochodem jjsme v té době spolu chodili 9 měsíců takže jsem ty její majetnické manýry vydržel velice dlouho

v roce 2015 jsem měl v sobotou před svými narozeninami mít sraz s kamarádem a co se nestalo stejný den chtěla i přítelkyně. Dostal sem se tedy do dilematu zda se zachovat podle hesla dáma má přednost aneob kdo dřív příjde ten dřív mele. vybral jsem si to druhé. Přítelkyně sice neměla problém se sejít v náhradním termínu ale vyčetla mi že bez ohledu na to s kým se cítím líp a že to už v tý době mezi námi haprovalo mám nejdřív vyřešit to co je nepříjemné a pak teprve přicházet na jiné myšlenky. To že žekla až se budeš chtít příště sejít tak zavolej ty by ještě nevadilo ale to že to bude brát zároveň jako omluvu. Tak jsem jí nezavolal protože jsem důvod k o mluvě necítil a navíc to bral tak že kdybych se neomluvil tak rozchod. tak jsem si radši vybral ten rozchod

Ahoj slečny/ženy. Už celé dva dny čtu Vaše životní příběhy.A chci se podělit s tím svým.Měla jsem přítelkyni 7,5 roku. Myslela jsem si, že je ta pravá.Ale poslední rok to bylo spíše takové napjaté z její strany,ponorka nejspíš, protože spolu pracujeme.Ale nedala na sobě nic znát,že by se schylovalo k rozchodu. A světe div se. Před dvěma dny se semnou rozešla,protože poznala novou kolegyni,se kterou se bavila asi jen dvakrát. A hned vznikla láska jak trám. Pracuji s oběma v jedné místnosti,takže je to pro mě velice těžké. Dívat se,jak se na sebe usmívají,když já trpím.. S přítelkyní jsme se skoro nikdy nehádaly,byl to pohodový vztah,plný lásky a hlavně nás spojovala láska k cestování.A teď takový šok.Je pro mě těžké se na ně dívat.Vím, že bych si měla najít jinou práci,ale já bez ní nedokážu žít a jsem ráda, že ji vidím alespoň takto. A navíc mě tato práce naplňuje.Stále ještě bydlíme spolu,ale už si hledám jiné bydlení.O té slečně, která mi ji přebrala,je známo,že je záletnice a tak se bojím,že ji ublíží. Moc jí miluji a chtěla bych ji zpátky. Ale teď má bohužel nasazené růžové brýle a nevidí nic jiného,než ji.Je mi 27 a je to moje první zlomené srdce,takže se s tím vyrovnávám opravdu špatně. Co si o tom všem myslíte? ☺️

Jestli ano - je to už vážná známost. Manželé určitě ano a milenci? No co?

něco jiného je se s někým scházet občas prožívat pár hodin spolu a zcela něco jiného by bylo s tím člověkem žít naplno 24 hodin denně 365 dní v roce. Rozčarování by pak mohlo nastat u tebe i u něj. Takže s manželem jsi nevím jak dlouho ale znáte se lépe proto u tebe vyhrál. Zajímavé by bylo kdyby to bylo naopak tvůj manžel a milenka kdo která jestli ty nebo milenka by byla u něj na společný život. Jestli by měnil. Polož si takovou otázku. Páťa

S milencem - rozvedeným pánem jsem se rozešla tak, že jsem mu stále častěji tvrdila že nemůžu jo takový to ble ble jak píšete. Bral by mě ještě teď a hned protože jsem o nějaký ten rok mladší než on a on je stále sám. Jenže já zjistila jak tu píšete o těch trenkách fakt přesně. Takže na sto procent můj manžel zvítězil ale je fakt to porovnání mi rozsvítilo. Jo a chytrá jsem byla a doufám že i jsem pořád taky. Můj manžel o té mojí dvouleté občasné nevěře nemá ani tuchy. Je to žárlivec takže by to byla patálie. Kačka

nikdy to není dohoda tak aby se jeden nebo druhý necítil ublížen. Po vzájemné dohodě? Co je to za blbost. Prostě buď to je pomalu, u jednoho to začíná vychládat, možná už má v merku někoho jiného - myslí si, že lepšího. Nebo je to jako blesk z čistého nebe od někoho pro někoho. Ale spíš si myslím to vychládání nebo nedodržení slibu daného při začátku vztahu. Např. on tvrdí, že manželka je hroooozná, rozvede se. Jenže ve skutečnosti, tak třeba milenka zjistí nebo spíš zjišťuje, že to tak není apropo když milence tvrdí že se svojí manželkou nespí. Ale milenka s nima v jejich společné ložnici není a je zase fakt že manželka není při společných orgiích jejího manžela a milenky. Ale jedno je jasné. Tam i tam je ten chlap. A milenku to buď přestane bavit, prostě jí, pokud je sama, utíká čas - léta, a rozchod je z její iniciativy nebo prostě chlap se častěji a častěji vymlouvá že nemůže na rande protože.... ble ble. Do ztracena. V tomto případě milenka manželka manžel si ze dvou žen vybírá ten chlap. Většinou dávají kopačky muži protože potřebují častěji změnu než ženy - prostě dobývají tu a pak tam. Samci. Chytrá žena si však muže udrží, po jeho avantýře s jinou je poučena a ví co a jak dělat aby jí neprášil opět za nějaký čas jinde.Blbka ne. Jinak pro ženy . změnou chlapa docílíte jen toho, že budete prát prostě jiné trencle. A pro chlapy? Važte si toho co máte a když už šmejdíte jinde tak to dělejte tak aby se to doma nikdo nikdy nedomáknul. Milenka vás za čas omrzí, to mi věřte. Když se hr rozvedete milenka vás omrzí nebo kopne do zadku a vy budete bydlet na ubytovně. V tom lepším případě. Rozchod je těžší než seznámení!!!!!!!!

Dobrý den,mám za sebou rozchod s přítelem(skoro po třech letech).On tenkrát odešel od manželky,kterou léta podváděl (údajně s ním nechtěla spát).Já už chtěla odejít od manžela dříve,ale přítel byl poslední impuls k odchodu.Ale už po roce začal lhát kam jde,začal preferovat kamarády a po dvou letech došlo na rozchod.Ale za dva měsíce jsem ho vzala zpět (bohužel mi moc chyběl). Chvíli to klapalo,ale pak začal chodit "na pár" piv častěji a často se naštval a nespal doma(prej u kamarádů) a vyvrcholilo to tím,že mi syn(10 let řekl,že když ho o mé noční měl hlídat,šel skoro pokaždé na pivo! Vyhodila jsem ho(chtěla jsem,aby si potrubí ale u mámy a vrátil se.Chvíli tam opravdu byl,ale pak přišel šok.Přilezl za exmanželkou,kterou roky podváděl a se mnou se přestal ze dne na den úplně bavit!!! Když jsem ublíženě řekla,že jí o minulosti povím.ON řekl,že JÁ jsem ubohá!!!Ale ikdyž všichni říkají ať se na takového chlapa vykašlu,tak nemůžu spát, pořád na něj myslím.Nikdy jsem neměla nikoho raději.Psycholovové v okolí mají plno a já už to zvládám jen tak tak jen kvůli synovi.:-(

Rozchod je složitý. Já se poprvé s přítelem rozešla po třech letech - měla jsem pocit, že už ho nemiluju. Pak byla dva měsíce pauza a další dva roky spolu. Po pěti letech přišel rozchod poměrně nečekaně - řekl, že mě přestal milovat a že už se mnou být nechce, takže velký šok. Bydleli jsme spolu a já najednou nevěděla kam jít, takže jsem u něho bydlela další tři měsíce. A to byla chyba - pořád jsem ho měla na očích a dávala si marné naděje. Takže jsem pak rychle našla byt, zavolala si stěhováky z tavočeru abych jeho nebo jeho kamarády nemusela prosit o pomoc a to bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat. Z FB jsem smazala společné fotky, sms a zprávy, abych si je pořád nepročítala a i jeho tel. číslo, abych mu nevolala. První dva týdny byly děsné, ale chodila jsem s kámoškama ven nebo cvičit, abych nad tím pořád nepřemýšlela a jakmile jsem ho neměla denně na očích, tak už to bylo lepší. Teď je to skoro rok od rozchodu a vzpomenu si na něho jen výjimečně a užívám si randění :)

Lucko, jako chlap ti můžu...Pavle, reverende, díky, ale myslím, že je to složitější, protože to takhle nemám s každým mužem. Řekla bych, že s někým to jde samo sebou, přirozeně, podle mě takoví muži umí vytvořit správnou atmosféru, důvěru v to, že když se ozvu, bude to ok. A pak jsou tihle, se kterými si musím dát panáka, abych vytočila číslo:)..Často taky vázne telefonický hovor, a často taky, když už se člověk přeci jen dokope a nenápadně začne, spálí se, protože to nevyjde, zavolá nevhod, nedostane odpověď na zprávu apod. Nasbírá pár špatných zkušeností a pak už to prostě neopakuje, radši. Beru, že chlapi to můžou cítit stejně, ale alespoň v začátku má být aktivita na nich, podle mě. Získávat a získávat, dokud důvěra nevznikne. Jistě, jsou holky vysloveně agresivní, to pak jde snadno, ale stojíte o to vůbec?

Lucko, jako chlap ti můžu...Velká pravda a nutno s tímto počítat...

Taky bych potřebovala...Lucko, jako chlap ti můžu napsat, že je to od tebe normální, teda…. Všechny ženy, co jsem poznal, nebyly nikdy schopny ke mně nebo k někomu jinému udělat vstřícný krok. Jak sama píšeš: sama ho nekontaktuju. Nějak předpokládám, že je normální, když chlap je iniciátor a projevuje zájem a já ho nadšeně přijímám. Když se neozve, tak si dokonce myslíš, že se s tebou rozešel. Napadlo tě někdy, že to může chápat úplně stejně. Dokonce se divím, že jste tak dlouho spolu. Toto mi zatím dělala každá žena. Kolik vztahů na této vaší ženské vlastnosti skončí? Podle mě hodně. Snažit se musí obě strany. Já sám jsem unavený z toho, abych se pořád hodně snažil a chápal pro mě někdy nepochopitelné ženské myšlení, pocity a nálady. Pokud ženy neprojevují dostatečný zájem, tak musí pochopit, že to chlapa přestane bavit. Je to globální – u všech žen, takže by jste se nad sebou měli zamyslet.

Kašlete na ně na hady. I když mě to po roce a čtvrt bolí pořád.

Ahoj, rozhodla jsem se, že přihodím svou momentální situaci - s expřítelem jsme se rozešli před půl rokem (po pětiletém vztahu, chyby byly hlavně na mé straně), ale stále spolu bydlíme, protože sama bych to finančně neutáhla, navíc máme pejska. Je mi jasné, že to takhle nejde, ale co jsem hlavně chtěla napsat - tím, že jsme spolu zůstali bydlet, tak ten rozchod ani nebyl tak bolestivý, pořád se bavíme, smějeme apod., ale tento týden mi řekl, že si našel novou slečnu, a to mě dostalo. Samozřejmě, po půl roce od sebe jsem to mohla čekat, ale přišlo to jak blesk z čistého nebe a momentálně se z toho dostávám. Celý víkend není doma, takže jsem si otevřela lahvinku, koukla na net na nějaké rady...No,co chci hlavně napsat..Momentálně jsem dá se říct v pohodě, pustila jsem si novou hudbu, na které ujíždím celý víkend a pustila jsem se do pořádného vánočního-porozchodového úklidu. Bojím se, že jsem zatím v pohodě, ale že to dlouho trvat nebude. Chci to brát jako nový začátek, i když se budeme doma potkávat (i když teď méně, když bude víc s ní), ale zakázala jsem si jakékoliv myšlenky proč, co kdyby apod., vlastně jsem si zakázala jakékoliv černé myšlenky, užívám si, že jsem doma sama zatím. Uvidíme, jak dlouho to potrvá, samozřejmě jsem si taky pobrečela, ale koukla jsem na net na rady a zatím se držím. Chci se jen zeptat na váš názor, zda to jde zvládnout, že on má novou a stále spolu bydlíme, navíc na mě hlavně zbývá ten pejsek, ex má náročnou práci a vrací se i normálně pozdě, natož to začne teď být ještě horší...

Ahoj vsem, potrebovala bych...Ahoj, nevím jestli si to ještě přečteš, asi už ne ale stalo se mi před týdnem něco podobného. Byla jsem s ním přes pět let a najedou konec. Je pravda, že slovo rozchod padlo v hádce, ale nebylo to poprvé a já si myslela, že to vyšumí stejně jako před tím. Až po dvou dnech mi dolšo, že tentokrát to myslí vážně. Taky se snažím, chci se změnit, být ve vztahu lepší ale stejně jako u tebe - všechny mé pokusy vyznívají na prázdno, dokonce se dá říct, že mě začíná nenávidět. On sice chce zůstat kamarád, ale ví moc dobře, že z mé strany tomu tak nikdy nebude:-( Budiž na přátelství jsem přistoupila, ale dál se budu snažit, získat ho zpět. Už jsme plánovali i společný život a najednou bum a je po všem. Bolí to o to víc že on navázal bez problémů na svůj single život, a jediný kdo trpí jako zvíře jsem já. Prostě to hodně bolí, když cítím z jeho strany ochladnutí, nezájem. Je to citelná změna - k horšímu. Nevím jak se vypořádám s tím, až si najde novou partnerku, to mě asi omyjou. Zatím jsme oba sami a já doufám, že když tomu dám čas, že se snad dá ještě něco dělat.

Ahoj vsem, potrebovala bych...každopádně to neřeší situaci, mám podobné stavy, kdy se cítím absolutně bez energie, bez vůle a chutě do všeho....jakobych jen přežívala. A sama nevím, co s tím. Proto až budeš chtít pokecat, napiš na [email protected] ;) třeba nám to pomůže

Ahoj vsem, potrebovala bych...Téměř všude čtu,jak máme rozchod ustát se "vztyčenou hlavou". Ale proč?! Mě osobně bývalý přítel po dvou letech (kdy mě seznámil s celou rodinou, s polovinou jsem si tykala, bydleli jsme spolu, byli spolu u moře, ve Francii a na spoustu jiných místech, plánovali jsme spolu rodinu, baráček a psa...) oznámil, že už mě zná příliš dobře, že si proto našel novou, které chce dát šanci a se kterou to chce zkusit. Proč bych proto měla být já ta, která se NEPONÍŽÍ a bude vše mlčky trpět a snášet? Proč by ON měl být ten, který teď má nový objev,který je spokojený, šťastný, plný nadějí a očekávání? Copak jsme nějaké hadry, které se po takové době dozví něco tak otřesného a mlčky to přijmou? Nevím, jak vy, ale já tedy rozhodně ne! On je ten, co ublížil, proč by já měla být ta, co se bude utápět ve vzpomínkách, plakat a vše si chtě nechtě připomínat? A přiznejme si - ať máme vztek, jaký chceme, pořád jsme to my které to dřív nebo později opláčeme. A když už se pro tuto cestu rozhodl, nemíním mu to ulehčovat tím, že se mu neozvu a v jeho nové "lásce" mu nebudu stát v cestě. Jen ať si pěkně uvědomí, co promeškal, co ztratil. A jsem ochotná podstoupit téměř vše, jen abych věděla, že nejsem jediná, kdo za jeho chyby trpí.

Taky bych potřebovala poradit, jak se vyrovnat s tímhle: v předchozích vztazích jsem vždycky měla partnery, který se snažili, byli pozorný, nebyl problém v komunikaci. Naposledy jsem ale narazila na něco úplně jiného, přítel se nejdřív snažil až moc, a když jsem se do něj po docela dlouhé době zamilovala, najednou to začalo váznout. Nevím o něm vlastně skoro nic, neozve se třeba čtrnáct dní, aby pak dělal jako že nic, mluvil o svatbě, dítěti, společném bydlení a tak. Nerozumím jeho chování. Je pravda, že já se nikdy nedokážu ozvat první, což mi vyčítá. Dřív jsem měla jasno, jako že o mě nemá zájem, v těch pauzách jsem se s ním několikrát vnitřně rozešla a obrečela to, ale začínám uvažovat o tom, jestli není chyba u mě. O mých smutcích neví, když se ozve, jsem jakoby v pohodě. Sama ho nekontaktuju. Nějak předpokládám, že je normální, když chlap je iniciátor a projevuje zájem a já ho nadšeně přijímám. Ale tady s tím to zjevně nefunguje. Nevím už, co je správně a co špatně. Mohla bych říct kašle na mě, ale je taky pravda, že já navenek kašlu na něj, a přitom se vnitřně trápim a toužim po jeho pozornosti. Trvá to už půl roku, pořád stejně. Čekám, pak se raduju ze setkání, a pak nálada klesá, dokud se zase nevidíme, třeba po měsíci. Jak se s tímhle vyrovnat?

prosím poradí mi někdo?...zkuste si s ním promluvit, slzy nic nespraví, zeptejste se ho co by ho bavilo, co by rád, jděte s ním když Vám to vyjde na diskotéku taky, nevím jak to máte v sexuálním životě, zda to klape nebo taky ne, někteří muži jsou jiní, lásku neumí moc projevovat, považují to dokonce za slabost, ale to neznamená že nemají rádi, musíte se tím prokousat, někdy i ta změna, že se přestěhoval trvá někomu hodně dlouho, rozhodně ne výčitky, pláč nebo hysterie jakákoliv, více ještě muže popudí a bude ještě více mizet z domu, pokud nic nezabere tak nezbývá než vyměnit partnera...

Ahoj vsem, potrebovala bych...prosím poradí mi někdo? jsem s přítelem 7 let začali jsme spolu bydlet až ted ale jsme moc něstatná jendou za 14 dní pracuju i o víkendech on mi nic neřekne a odjede na diskotéku vubec mi nějak neprokazuje lásku přijd emi že na ěm kašle ale rozejít s enechce strašně trpím protože mě přijde že jsme mu ukradená jemu ejndo když brečím enbos e trápím mám ho ráda a jsme na něj hodně zvyklá nevím jak dál mám strach rozchod už sme zkusila a neodkážu bez něj být ale trpím sním prosím budu štatsbná za každou radu nebo zkušenost nevím co si mám o jeho chování myslet když někam jdme nehrozí že by mi něco zaplatil je to tak celích 7 let nedává an jecvo city a vypadá to jako by mu bylo všceko jedno prosím pište na mejl [email protected] děkuju mockrát